Článek
Hlavní organizátor a předseda strany PRO, Jindřich Rajchl, nesplnil slib, že po dubnové demonstraci budou následovat stávky a blokády vládních budov a institucí. Tím naštval řadu svých radikálnějších stoupenců. Současně zabudoval obě demonstrace do stranického turné, v jehož rámci objíždí republiku a zakládá místní sdružení PRO.
Na Rajchlovi je patrná také změna rétoriky. Na rozdíl od jiného organizátora protestních demonstrací, Ladislava Vrabela, nepožaduje vystoupení z EU, NATO a spolupráci s Ruskem. Rajchl pochopil dvě věci. Pokud chce mít skutečnou moc, ne iluzi moci z poloplného Václaváku, musí se orientovat na budoucí vládní většinu. Protestní strany z Václaváku se mohou dnes do vlády dostat jen skrze Andreje Babiše. No a Andrej Babiš potřebuje koaličního partnera. Jedna a jedna jsou dvě.
Když k tomu připočteme, že SPD Tomia Okamury je v těžké defenzívě, vychází Rajchl jako jeden z potenciálních partnerů pro ANO. Nicméně cesta bude ještě dlouhá, protože jsme ve volebním poločase. Navíc cesta k hlasům vede přes jejich přerozdělení od SPD, v menší části od Trikolóry a Přísahy. To ví Rajchl i Okamura. Tudy zřejmě povede hlavní linie stranického střetu v této části politického spektra.
Když se podíváme na dlouhodobé preference populistických stran, vychází nám, že se pohybují v rozmezí 15-20 procent. Část z tohoto voličského koláče si nepochybně bude chtít vzít hnutí ANO. Mezi další adepty figuruje SPD (s podporou Trikolóry), zbytky Přísahy, Rajchlovo Pro, ale také komunisté a nové hnutí Jiřího Paroubka s názvem Nespokojení. A kromě toho minimálně deset dalších stran, jejichž jména si nepamatují ani věhlasní politologové.
Proti úspěchu Jindřicha Rajchla jde také to, že zakládá svou stranu v období volebního cyklu, který mu není nakloněn. První celostátní volby jsou až za rok a udržet vysokou teplotu potenciálních voličů z Václaváku bude nesmírně těžké. Už po nedělní demonstraci měla řada z nich dojem, že se pořád jen mluví a nic se neděje.
V Rajchlův prospěch zase mluví to, že má dlouhodobě dobré vztahy s prvním místopředsedou hnutí ANO, Karlem Havlíčkem, s nímž dlouhá léta figuroval ve společné firmě. Sám Havlíček se v posledních týdnech po prezidentské volbě rád stylizuje do role příštího lídra hnutí ANO, který si bude vybírat koaliční partnery podle svých preferencí. Otázkou je, jestli nezapomíná, že hnutí ANO má jen jednoho akcionáře, podobně jako Agrofert.
Ať už to dopadne jakkoli, je zřejmé, že tvrdé politické soupeření neprobíhá jenom mezi vládou a opozicí, ale i v rámci parlamentní a neparlamentních stran.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
