Článek
Je to tady zas a znovu: pro výkon politické funkce nestačí slušná orientace v oboru, ale především politické zázemí a silné osobnostní ukotvení. To odcházející ministr zemědělství Zdeněk Nekula neměl. Dobrá předsevzetí, čisté úmysly, ale neschopnost manažersky pohnout ministerstvem a nakonec úplné marketingové šílenosti. To je v kostce rok a půl dlouhý příběh odcházejícího ministra. V krátké době je to už druhý člověk, kterého nominoval Marian Jurečka z okruhu svých blízkých. Ani jemu tento dvojí personální neúspěch neupevní pozici v KDU-ČSL.
Na jeho místo přichází silný lidovecký hráč, Marek Výborný, dosavadní předseda poslaneckého klubu, pocházející ze staré lidovecké rodiny. Navíc jeden z architektů projektu SPOLU, kterému současný lidovecký předseda Jurečka zpočátku moc nevěřil. V roce 2019 ho lidovecký sjezd dokonce zvolil předsedou KDU-ČSL, ale po tragické smrti manželky tuto funkci opustil a musel ho nahradit Jurečka jako druhý v pořadí.
Nyní tak přichází Výborný do resortu, který je až po patro naplněn úředníky loajálními zemědělské lobby agrobaronů, která se příliš nepředře, aby vyšla vstříc jeho požadavkům. Nový ministr bude mít tu výhodu, že má pevné stranické zázemí a jedná se o osobnostně stabilního člověka. I tak ho čeká příchod na nepřátelské území se všemi průvodními znaky.
K politice také patří štěstí přijít do toho správného ekonomického cyklu. Odchod ministra Nekuly přišel právě v den, kdy po 26 měsících klesly ceny zemědělských výrobků o deset procent, obilovin o 25 procent a olejnin dokonce o 33 procent. To všechno mohl Zdeněk Nekula spojit se svou osobou, přestože důvody poklesu jsou zcela jiné. Stručně řečeno, Češi, stejně jako sousední Němci, prostě přestali nakupovat a zemědělské řetězce na to reagovaly tím, že srazily ceny.
Na obranu odcházejícího ministra řekněme, že stanul v čele ministerstva ve chvíli, kdy inflace, tedy růst cen, kulminovala nejvíc od roku 1999. Po několika měsících se po něm chtělo, aby vytvořil alespoň dojem akce, že něco s cenami dělá. V otevřené ekonomice můžete k tomu přispět jen malou částí, například slovními intervencemi na zemědělce, potravináře a prodejce, kdy se budete snažit vytvořit určitou atmosféru. Je to přesně jako v učebnicích ekonomie. Spotřebitelské chování je do značné míry výsledkem celkového společenského optimismu a víry v lepší následující měsíce a roky. Někteří dokonce říkají, že ekonomie je z velké části psychologie.
Ministr Nekula tohle všechno asi intuitivně věděl, protože ve znojemské pobočce České spořitelny se marketingem zabýval. Prostředky, jimiž bojoval za nižší cenu cukru nebo mouky, však připomínaly spíš letákové akce na životní pojištění na malém městě. Jasně, že můžete například řetězcům nepřímo vyhrožovat a morálně je vydírat, aby v době krize snižovaly ceny. V takovém případě však jim musíte něco nabídnout nebo oni z vás musí mít strach. Ministr Nekula však připomínal osamoceného člověka zahnaného do kouta, který předvádí nesmyslné věci. Jinak řečeno, v lepším případě budil spíš soucit, v horším posměch. To je pro ministra počátek konce.
Na jeho obranu je nutné říct, že v jeho osobě po mnoha a mnoha letech neseděl na pozici ministra zemědělství starý šíbr navázaný na mocný agrokomplex. Jeho strategie, kterou nevytvořil, ale přijal na povolebních jednáních (přerozdělovat dotace směrem k malým a středním zemědělcům), byla naprosto správná. Nekula také tematizoval řadu věcí, tedy označil slabá místa rezortu. Jeho problémem bylo, že když jdu proti hlavnímu proudu zemědělské veřejnosti, musím mít nějaké spojence jak v zemědělském sektoru, tak v politické straně. To mu chybělo. Takže v paměti lidí zůstane asi nejvíce zapsán jako ten, který jim odhalil, co znamená pojem tiché , a proč jeho výrobci by neměli platit spotřební daň.
Zdeněk Nekula byl milý a čestný člověk, kterého manažersky přerostl jeho resort a vyvrhl ho na břeh jako moře škeble. Čest jeho památce.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
