Článek
Obě vystoupení budou mít jeden paradox. Řečníci sice budou různí, ale demonstranti pod pódiem budou z osmdesáti procent stejní. Je to tak: hnutí označované jako Dezoláti nebo Vlastenecká scéna je rozštěpené, ale jen na úrovni svých vůdců. Jaké je rozložení sil?
Jindřich Rajchl a jeho strana PRO nejvíc připomínají intelektuální křídlo Okamurovy SPD. Ve vedení mají spoustu expertů, kteří s Rajchlem přišli z Trikolóry. Na rozdíl od Vrabela, který je otevřeně prokomunistický, proruský, chce vystoupení z NATO a EU, jsou lidé z PRO měkčí verzí stejného příběhu, který však vypráví jinak. Takovéto čekám, taktizuji, nasávám atmosféru a nestavím si žádné mantinely.
To Ladislav Vrabel se otevřeně se hlásí k protisystémové pozici. Tak bychom ho charakterizovali nebýt ruské války na Ukrajině. Způsob, jak se v posledních měsících orientuje čistě jen na obhajobu ruských pozic, z něj dělá čistého kolaboranta. Navíc je osobnostně ještě nesnesitelnější než Rajchl, takže od něj odpadá jeden spolupracovník za druhým. Nyní se to snaží krýt tím, že chce uspořádat velkou sjednocovací demonstraci. Ve skutečnosti je to pokus zachovat si zdání podpory, když ho téměř všichni spolupracovníci z původní sestavy opustili.
Mezi Rachlem a Vrabelem je nevyhlášený boj o to, kdo osloví přibližně deset procent relativně volných voličů, kteří mají problémy se svým životem, demokracií a podporou Ukrajiny. Rajchl si chce zachovat zdání radikální opozice, která respektuje demokratické postupy, aby po příštích volbách mohl být součástí vlády s Babišovým hnutím ANO. To Vrabel by šel nejraději do koalice s Putinem, a ještě nejlépe, kdyby zase vjel na tancích do České republiky. Tak si vyberte.
Bohumil Pečinka
