Článek
Sobotní demonstrace byla další ze série protivládních protestů, jejíž počátek sahá do éry vystoupení řady lidí proti covidovým opatřením vlády Andreje Babiše. Postupně se přelily do odporu k politice vlády Petra Fialy. Jaké skupiny je tvoří a z jakých zdrojů tato nespokojenost vyrůstá?
Na Václaváku se od září 2022 schází tři proudy: proruský, radikálně levicový a proticovidový. Každý má svou historii. První, autenticky proruský názorový směr se zrodil v letech 2007-9 v reakci na záměr Topolánkovy vlády a USA postavit v České republice vojenský radar. Tehdy vzniklo hnutí Ne základnám, které se poprvé od sovětské okupace v srpnu 1968 postavilo na ruské pozice a hájilo jejich bezpečnostní zájmy. Zčásti se v tom odrážela deziluze z neúspěšné války USA v Iráku, zčásti šlo o ruskou stranou iniciovaný projekt. Po útoku Ruska na Ukrajinu v únoru 2022 tento proud nesmírně zesílil a získal nové stoupence.
Druhý proud se vytvořit v letech 2010-13 a byl reakcí na úsporná ekonomická opatření ministra financí Kalouska. Tehdy vznikl slogan o „asociální vládě“. Organizačně byl spojen s radiálně levicovou organizací Pro alt, ale hlavně s Holešovskou výzvou, která svými návrhy šla za rámec demokratické ústavy. Sám Miloš Zeman tehdy řekl, že v tom vidí prvky politiky Mussoliniho a Hitlera. A právě Holešovská výzva byla jedním z organizátorů sobotního útoku na Národní muzeum.
Třetí proud se utvořil v souvislosti s nesouhlasem expertů z řad zdravotníků, vědců a právníků proti covidovým omezením vlády Andreje Babiše. Po odlivu hlavní vlny, kdy se najednou z neznámým expertů stali mediální celebrity, se tito lidé rozhodli zůstat ve veřejném prostoru a své angažmá vesměs spojili s Rajchlovou stranou PRO. Tito lidé také převažovali na pódiu sobotní demonstrace.
Na řečništi se hodně mluvilo o svobodě slova. Tu si zčásti zakázali sami organizátoři. Už řadu týdnů dopředu apelovali na demonstranty, aby na Václavák nenosili ruské vlajky, a aby tak nedali demonstraci špatné vyznění. Akce nesla název Česko proti bídě, ale drtivá většina řečníků nemluvila primárně o valorizacích a přerozdělování peněz, ale morální bídě světa. Chvílemi to působilo jako shromáždění esoteriků a náboženských aktivistů.
Šlo o pokus Jindřicha Rajchla představit lídry své strany a jinak definovat jejich program – bez zbytečných levicových požadavků a proruských stanovisek. Lidé pod pódiem z toho byli často v rozpacích. V závěrečné řeči je z toho nakonec vyvedl sám Jindřich Rajchl, který zopakoval ruský příběh o tom, že česká vláda nic nedělá proti šíření nacismu v zemi. Následně vyzval vládu k přijetí jeho požadavků, v opačném případě doporučil demisi. Když to Fialova vláda neudělá, mají přijít na řadu blokády vládních institucí a stávky.
Tyhle slova rozvášnila několik set účastníků demonstrace natolik, že se přesunuli před Národní muzeum a domáhali se stržení ukrajinské vlajky jako symbolu solidarity s okupovanou zemí. V tu chvíli Rajchl a spol. pochopili, že se jim organizace vymkla z rukou. Následně na sociálních sítích začali šířit legendu, že za útokem mohou policejní provokatéři. A o co v celé záležitosti jde?
Video naší posluchačky, na kterém Rajchl mluví s mužem, který mu nabízí založení „protipolicejních sborů“ složených z bývalých členů ozbrojených složek a vybavených na pouliční boj.
Evidentně se přeformátovává opoziční politická scéna a jednotlivé skupiny a skupinky se snaží přetáhnout na svou stranu co největší procento z hnutí nespokojených. Dvoje poslední celostátní volby (senátní, prezidentské) však ukázaly, že je tu něco jako mlčící většina, která dává mandát zcela jiným politických stranám, než jsou demonstranti z Václavského náměstí.
Kecy&Politika
