Článek
Dnes se můžeme ptát: jak je možné, že největší mozky Evropy i Ameriky propadly představě, že tragické dějiny tohoto světadílu se nebudou opakovat? Armádní i jiní experti rozvíjeli teorie, že příští války budou jen hybridní a jejich polem bude digitální svět a informační ovládnutí veřejného mínění protivníka. Po únoru 2022 však na scénu vstoupily staré dobré tanky a dělostřelectvo. Armády evropských státu najednou zjišťují, že nemají dostatek výzbroje ani na uhájení vlastního území. Kde se vzal takový nezájem o otázky národní bezpečnosti?
Po rozpadu Sovětského svazu, který sedmdesát let ohrožoval celou Evropu, se najednou ztratil nepřítel. Evropské vlády se v devadesátých letech rozhodly, že namísto investic do armády si začnou vybírat „mírovou dividendu.“ Přesněji řečeno, přesměrovali tyto prostředky do budování sociálních států.V evropských státech současně vyrostla nová generace, která byla poznamenaná pacifistickou atmosférou šedesátých let a nižší výdaje na armádu byly součástí jejich politické DNA.
V Česku měla armádní ochablost svůj specifický důvod. Armádu tížila pověst „Československé lidové armády,“ tedy uskupení plného tlustých generálů a jiných bojovníků od kancelářských stolů, kteří si nesli stigma zásahu proti vlastnímu obyvatelstvu v srpnu 1969, v době protestů u příležitosti prvního výročí sovětské okupace. Armáda byla také dalším článkem represivního řetězce a dvouletá povinná vojenská služba byla za minulého režimu formou unifikace mužské populace a lámání jejich charakterů.
Pověst armády se začala obracet s její profesionalizací a prvními vojenskými misemi v rámci kontingentů NATO. Začaly vznikat nové bojové tradice založené na účasti armádních sil v Kuvajtu, bývalé Jugoslávii, Iráku, Afghanistánu a Mali. Z této generační vrstvy pochází velení generálního štábu v čele s náčelníkem Karlem Řehkou.
Tento tříhvězdičkový generál je rozhodně zajímavý typ vojáka, jací se v našich končinách naposled vyskytovali před druhou světovou válkou. Čtyřikrát si prošel bojovou misí v Afghanistánu a to s pověstí ostrého hocha. Současně v roce 2017 napsal, na svou dobu mimořádně zajímavou knihu, s názvem Informační válka, kde na konkrétních případech popisuje obrysy nové války, včetně používání dezinformací ve veřejném prostoru. Jako jeden z prvních naznačil, že nás čeká nový typ válčení, který bude předpokládat používání analýzy velkých dat, umělé inteligence a práci s kvantovými počítači.
V bezpečnostní komunitě na sebe upozornil už rok předtím jako jeden z autorů sborníku Na rozhraní, kde se obdivně vyjadřuje k přípravě na válku formou válečných her. V jedné z pasáží drsně kritizuje generální štáb, který podle něj zabředl do byrokracie. Ve svém příspěvku z roku 2016 uvádí, že „jsme ztratili ze zřetele smysl existence generálního štábu – přípravu na vedení války a boj.“ Za tato slova byl později předvolán na genštáb, kde byl vystaven kritice.
Několik měsíců po zahájení války na Ukrajině napsal do časopisu Reflex delší text s názvem Proč mluvit o válce a proč být připraven, který přetisklo několik mezinárodních časopisů. Jednou z hlavních myšlenek je, že česká armáda, včetně aktivních záloh, je podfinancovaná a nestačila by k zajištění obrany země. Ta je, podle Řehky, nejen věcí profesionální vojáků, ale celé společnosti. Stručně řečeno, ne každý musí umět střílet z pušky. Každý by však měl znát svou roli v případě napadení a následné mobilizace.
Smysl naší podpory Ukrajiny přitom vidí v zadržování Ruska co nejdál od českých hranic. Řehka soudí, že se musíme připravovat na potenciální střet s Ruskem bez ohledu na výsledek války na Ukrajině. Podle jeho názoru pokud začneme nyní, můžou se pozitivní výsledky ukázat za deset, patnáct let.
V rozhovoru pro speciál Kecy a politika se zase vyjadřuje k řadě historických i současných událostí. Vinu za okupaci v roce 1968 vidí hlavně na straně tehdejšího politického vedení Československa. Obsáhle také rozebírá způsob vedení boje na Ukrajině, který v sobě kombinuje prvky druhé světové války s využitím nejmodernější počítačové a jiné techniky. Řehkovo hlavní poselství by se dalo shrnout do věty: Cílem našeho úsilí není vyvolat válku, ale vyhnout se jí. Pokud ale nastane, tak ji vyhrát. Už dlouho žádný představitel armády neřekl tuhle zdánlivou frázi s takovou rozhodností.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
Kecy&Politika
