Článek
Pro čtenáře, kteří celou věc nesledovali, malé připomenutí. Soukromá armáda tzv. Vágnerovců z pátku na sobotu obsadila Rostov na Donu a okolí, kde se nachází armádní Jižní velitelství vojenského okruhu. Následně vjeli do rovněž miliónové Voroněži a mířili na Moskvu, z níž spěšně utíkali vlivní podnikatelé a snad i Putin. Postupující měli pět tisíc mužů, tanky a protiletadlové zbraně, takže sestřelovali vrtulníky, které proti nim povolala regulérní armáda.
Kdyby se nezastavili 200 km od Moskvy, zřejmě by se s tou výzbrojí dostali až k ministerstvu obrany a do Kremlu. Minimálně by obsadili některé pozice v hlavním městě a zahájili by normální občanskou válku. Z videí na sociálních sítích je patrné, že měli podporu části občanů, ale nepřidal se k nim nikdo z vlivných oligarchických skupin. Jde říct, že šlo dosud o největší ponížení Putinova režimu, který se začal formovat před 23 lety.
Dvě otázky jsou klíčové: co bylo podnětem k rebélii? A jaký byl obsah dohody, které mezi povstalci a prezidentskou administrativou dohodl běloruský šéf státu Lukašenko?
Podle jedné verze měl šéf Vagnerovců Prigožin cítit, že jeho osobně i jeho blízké chce kremelská klika zničit. Už dlouho zveřejňoval na sociálních sítích neobvykle otevřená sdělení, která demaskovala neschopnost armádních špiček v době vedení války na Ukrajině. Zřejmě cítil, že jeho struktura má být zlikvidována, takže udělal zoufalé gesto výměnou za beztrestnost pro sebe a Vágnerovce. Podnětem k jeho vystoupení se pak stalo bombardování části jeho skupiny údajně ze strany ruské armády.
Jeho motivací také mohla být likvidace ministra obrany Šojga a náčelníka generálního štábu Gerasimova. V té době se údajně pohybovali v Rostovu na Donu, kam okamžitě zamířil. Zvláštní například je fotografie Prigožina, jak sedí na traverze a debatuje s náměstkem ministra obrany a šéfem vojenské tajné služby GRU. Napadá: proč ho nezastřelili? Anebo je ruská moc v takové fázi rozkladu, že vystoupení Vágnerovců bylo těmito lidmi bráno jako něco, o čem může vědět Putin, jehož byl Prigožin dlouhá léta chráněncem?
Ať už to bylo jakkoli, dočasným výsledkem dohody je, že Prigožin odcestoval do Běloruska a ústy mluvčího Kremlu Peskova dostal ujištění, že on, ani jeho podřízení nebudou hnáni k odpovědnosti „vzhledem k předchozím zásluhám na frontě.“ Otázkou je, jestli to bude nakonec splněno nebo bude Prigožin vyvezen k části své soukromé armády do Afriky.
Existence soukromých armád není v Rusku nic nového. Už během invaze na Dombase v roce 2014 jsme mohli vidět, že tu operují různé nestátní subjekty. S malým zjednodušením jde říct, že v Rusku má aspoň malou armádu každý bohatší člověk. A nejen člověk, ale i každá velká firma a státní instituce. Takže tu vedle Vagnerovců operují skupiny jako Redut, Konvoj, malá armáda Gazpromu, ministr obrany má zvláštní skupinu Patriot atd. Karel Kryl by řekl, že jde o gubernijní mravy.
Všechny tyto věci jsou projevem jedné základní tendence: Rusko není stát v klasickém slova smyslu, kde existuje všeobecně vynutitelná vláda práva a oprávnění k používání násilí nemají jenom státní orgány, ale i soukromé subjekty. Rusko je případem volně složené konfederace různých republik a podnikatelských struktur. Bylo by však chybou nazývat to, co provádí podnikáním, které je založeno na rovných příležitostech a principu já vítěz – ty vítěz.
Bylo napsáno hodně studií o tom, že ruský svět příliš ovlivnila kriminální mentalita lidí nucených žít v někdejších sovětských pracovních táborech a vězeních. Údajně až každý desátý člověk prošel těmito „ozdravnými pobyty“, které se nesmazatelně zapsaly do způsobu jejich uvažování o světě. Právě v sovětských, později ruských věznicích tvořili základní organizační jednotku tzv. vorové v zákoně, z nichž později vznikly zločinecké struktury, které v Rusku ve velkém organizují nelegální svět, ale pronikají i do politických a jiných rozhodování. I proto může být Prigožinova rebelie nazývání bojem jedněch banditů proti těm druhým. Teprve další dny ukážou, jak byla úspěšná.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
