Článek
Po několika projevech k několika státním svátkům a oslavám se začalo mluvit o tom, že veřejná vystoupení jsou slabou stránkou Petra Pavla. Problém byl ve dvou věcech.
Prezident republiky je v osobním kontaktu mimořádně příjemný člověk, ale nedaří se mu jeho přirozenost převést do oficiálních vystoupení. Dalším problémem je, že jeho okolí se z něj po březnovém nástupu na Pražský hrad snažilo udělat nového Václava Havla. Jeho vystoupení pod touto tíhou však působila frázovitě. Nejpřesvědčivěji naopak působil, když na mezinárodních fórech mluvil o armádních věcech. Novoroční projev měl potvrdit tento trend, anebo nastartovat změnu.
Předně řekněme, že Petr Pavel po deseti letech obnovil tradici novoročních prezidentských projevů, což je samo o sobě důležitá věc. Češi si se státním svátkem 1. ledna nedokážou poradit, takže prezidentský projev je kotva, která mu dá nějaký řád.
Kdybychom měli projev Petra Pavla nějak charakterizovat, asi bychom řekli: očekávání malá, výsledek dobrý. Bylo výborné, že hned zezačátku nenaskočil na vlnu vytloukání politického a morálního kapitálu z masakru na pražské filosofické fakultě. Tím se odlišil od řady politiků.
Platí také jeho slova, že viník je pouze střelec. To by však nemělo znamenat, že policie a vedení ministerstva vnitra nepředstoupí před veřejnost s otevřenou analýzou toho, co se 21. prosince stalo. Jde přesně o tu věc, která pokud neprojde veřejnou debatou, vyústí do vzniku konspiračních teorií. Vzhledem k tomu, jak nemožně vláda doteď komunikuje s veřejností, je se čeho obávat.
Další charakteristikou Petra Pavla by mohlo být, že je to otevřeně proreformní a současně civilní prezident. Kdyby si chtěl uměle zvyšovat popularitu, mohl se navážet do vlády za inflaci a balancování hospodářství na hraně recese. Prezident však intuitivně ví, že jde o věci, které vláda zčásti zdědila, a zčásti byly přivezeny ze zahraničí. Samozřejmě, že dobrá třetina jde za nepružností této vlády a ČNB. Prezident však v novoročním projevu zdůraznil to, na co se zapomíná: vláda možná polovičatě, ale přece jen se snaží něco udělat s veřejnými financemi, což je základ každé dobré politiky.
Spisovatel Milan Uhde nedávno prohlásil, že Petr Pavel je prezident pro nenáročné. Hlavním kritériem hodnocení mu byli předchozí prezidenti se svými vyhraněně politickými stanovisky. Škoda jen, že si nepřečetl ústavu a paragrafy vztahující se k osobě české hlavy státu. Člověk s vyhraněnými názory je přesně ten typ, který by se mě ucházet o funkci premiéra České republiky. Naopak Petr Pavel má šanci stát se prvním prezidentem, který bude vystupovat v souladu s literou i duchem ústavy. Můžeme se přít o to, jestli to dělá dobře, nebo špatně. Podstatné je, že si nechce hrát na stínového premiéra. S malou nadsázkou: kdyby dodržoval jenom to, už má splněno.
Na novoročním projevu byly překvapivé a vlastně i sympatické tři momenty. Prezident pronášel projev ve stoje, v exteriérech Pražského hradu, což je přesně ta poloha, která odpovídá jeho naturelu.
V závěru také neopominul velmi důležitou osobní linku, když vyzvedl svou manželku Evu a vyvolal rozjímavou novoroční náladu. Prezidenti by měli tyhle osobní momenty komponovat do svých vystoupení, protože to je – paradoxně – pro řadu nepolitických lidí hlavní sdělení.
Zároveň v jednom bloku promluvil k mladým lidem. Opoziční politik Karel Havlíček na to reagoval slovy, proč prezident nemluvil k seniorům. Možná proto, že kolem nich se točí politika celý rok. Navíc politika je vizuálně činnost lidí středního a staršího věku a je dobře, aby všechny generace cítily, že jsou zastoupeny. Polemizovat můžeme s tím, jestli obraz mladé generace, jak ho prezident načrtl, není schematický a netýká se jen jedné její části.
Podobně se můžeme přít o to, jestli prezident dobře otevřel debatu o přijetí eura, nebo zda neměl seznámit veřejnost se systémem a podmínkami udělování milostí. To jsou věci, které by časem měl dovysvětlit. Už jenom proto, že udělování milostí je samo o sobě hodně nepopulární, i když důležitá věc.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
