Článek
Společenské napětí probublávalo zhruba od května, kdy vláda zveřejnila podobu úsporného balíčku, který měl během dvou let snížit deficit státního rozpočtu o 150 miliard korun. Třetina měla jít ze zvýšení některých daní, dvě třetiny ze škrtů státních dotací. Zlom nastal, když byly zveřejněny obrysy státního rozpočtu na rok 2024, které zmrazují platy státních úředníků a jen mírně navyšují učitelů a lékařů. Nešlo o bleskovou reakci, jako jsme byli svědky u tzv. dezolátů, kteří bouřlivě odmítali vojenskou pomoc Ukrajině. V případě lékařů a učitelů šlo stále o lidi ze středních vrstev, kteří do té doby byli vcelku imunní vůči opoziční propagandě ANO a SPD.
Lavinu utrhly jednak protesty učitelů a studentů některých špatně řízených vysokých škol a univerzit, v nichž humanitní obory jsou na okraji zájmu, včetně toho finančního. Následně propukly lokální demonstrace, přestože financování vysokých škol je od revoluce výhradně v rukou rektorátu těchto institucí.
Krátce nato se přidali s protesty a požadavky mladí lékaři, odmítající dělat přesčasy v nemocnicích. Navzdory tomu, že pro lékaře středního a staršího věku jde o významnou část jejich platu. V tu chvíli se šéf největší odborové centrály Josef Středula rozhodl, že zvedne prapor odporu. Přesněji, že zastřeší svoje neúspěšná vyjednávání s vládou v rámci tripartity a dá protestům jednotné vyznění. Co udělal?
Rozkročil se tak doširoka, že se ideově roztrhl a neoslovil prakticky nikoho. V den výročí památné stávky z 27. listopadu 1989, požadující konec komunistického systému a svobodné volby, svolal na pražské Malostranské náměstí demonstraci odborů. Protože se realisticky obával, že množství lidí nemusí k posílení jeho pozice stačit, opřel se ještě o sporné postavy z dezinformační scény. Ty ho přišly povzbudit nejen na pódium, ale i pod něj.
V té chvíli řada učitelských a lékařských tváří pochopila, že je někdo tlačí do komparsu na film, v němž nechtějí hrát a od protestů na Malostranském náměstí se distancovala. To ovšem neznamená vítězství vlády. Naopak. Hra pokračuje dál, se Středulou, nebo bez něj.
Jestli vláda v něčem tragicky selhává, je to ve způsobu, jimž vysvětluje své kroky. Přitom školství a zdravotnictví byly ty obory, do nichž minulá i tato vláda rozpouštěly rekordní množství peněz. Problém je, že Fialova vláda nedokáže svým voličským skupinám předložit srozumitelný příběh toho, kam směřují jejich resorty. Nebo jinak, v jakém sledu kroků chtějí reformovat jejich systémy, které vykazují velkou neefektivitu. Ne snad v pracovním nasazení, ale plýtvání prostředky pod taktovkou různých zájmových skupin, což se týká hlavně zdravotnictví.
Jedním ze tří bodů Středulovy demonstrace byla kritika vládní arogance moci. Ta může mít různou podobu. V době komunismu šlo o neochotu KSČ umožnit svobodnou soutěž politických sil. Tady je to přezíravost vůči jednomu z pilířů politiky jako takové. Politika v českém pojetí není jenom tvorba obsahu a prosazování v parlamentu, ale také každodenní získávání podpory veřejnosti. Doby, kdy všechno šlo s odůvodněním, že nejste Babiš, jsou u konce.
Chce to napsat svůj příběh o světě, který chci měnit. Bez toho nezískáte důvěru lidí a bez důvěry to nepůjde.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
