Článek
Před dvaceti lety napsal americký novinář Malcolm Gladwell velmi slavnou knihu Bod zlomu. Pokusil se v ní popsat, jak vznikají a jak se šíří společenské trendy. Okamžik, kdy se z okrajového proudu stává hlavní, popsal slovy propuknutí epidemie. To je podle něj ten bod zlomu, kdy se nějaký výrobek, názor nebo vir začnou nekontrolovatelně šířit prostorem. Stanovil přitom tři pravidla šíření podobných epidemií.
První pravidlo se jmenuje zákon malého počtu. Podle Gladwella vždycky stojí na počátku nějaký výjimečný člověk, který postřehl trend a prostřednictvím svých sociálních kontaktů, energie a silou osobnosti o tom rozšíří povědomí.
Tyto lidi rozčlenil do tří kategorií. První jsou spojovatelé. Nazývá je také „mistry slabých kontaktů.“ Na konkrétních případech ukazuje, jak v New Yorku bydlí lidé, kteří mají ve svých adresářích 1500-2000 kontaktů a průběžně si je opečovávají. Tito lidé nejsou jejich přátelé, ale volní známí, s nimiž jsou schopni udržovat základní komunikaci. Když do tohoto řetězce pustíte nějakou přitažlivou informaci, existuje pravděpodobnost, že začne velmi rychle šířit.
Další z kategorií jsou maveni, tedy shromažďovatelé znalostí o cenách na trhu. Jejich informace o tom, kde, co, jak a za kolik jsou schopny pohnout k akci velké masy lidí. No a poslední skupinou jsou prodavači, většinou charismatičtí lidé, schopní „nakazit“ ostatní svými emocemi, abyste udělali poslední krok a stali se součástí epidemie.
Druhé pravidlo označil Gladwell jako faktor chytlavosti. Jinak řečeno, sdělení má dopad, když je zapamatovatelné. Stačí k tomu netradiční syntax nebo zvláštní vyjádření pro stejný obsah.
Třetí pravidlo pak popsal slovy síla kontextu. Podle něj je pro šíření nějakého trendu okolní prostředí důležitější než nejbližší rodinné zázemí. Jako důkaz uvádí teorii „rozbitých oken,“ která vznikla v polovině osmdesátých let minulého století v prostředí amerických psychologů a byla pak aplikována na předměstí s největší zločinností. Podstatou je fakt, že nepořádek na ulicích, graffity na stěnách veřejných institucí a rozmlácená a neopravená okna jsou otevřenými dveřmi pro zločin.
Jinak řečeno, když veřejná moc ukáže, že rezignuje na elementární pořádek (zasklená okna), umetá cestu k budoucímu zločinu. Pokud chce veřejná moc změnit špatnou bezpečnostní situace v daném regionu, městě nebo čtvrti, musí začít s tvrdými zásahy proti drobným přestupkům typu jízdy na černo, nebo nepořádku na ulicích. To zpětně vytvoří atmosféru, která vyvolá poptávku po zásazích proti skutečnému zločinu a potřebu jeho odstranění. Mimochodem, tenhle postup byl v minulosti několikrát úspěšně ověřen v řadě amerických měst.
Kdyby chtěl někdo v Česku popsat trendaře, který by měl řadu výše popsaných charakteristik, musel by se sejít s novinářkou a mediální manažerkou Mirkou Zlatníkovou. Už před více než dvaceti lety se v početných ženských kruzích říkalo: Musím si koupit časopis Marianne, abych věděla, co si mám jít o víkendu koupit. A nejen to, časopis Marianne ve svých článcích ovlivňoval statisíce žen v tom, jak fungovat v rodinách, rozhodovat se ve vztazích a prožívat různé věci.
Mirka Zlatníková tyhle své „opinion leadrovské“ schopnosti později uplatnila při psaní různých seriálů a filmů, takže se stala nefalšovanou profesorkou na velmi křehké vztahy. V rozhovoru pro podcast Kecy a kámoši s ní autoři procházejí to, jak se změnil životní styl a názory po covidu, a jestli se vrátí relativně bezproblémový svět před rokem 2019. Podle ní se nevrátí, protože některé změny v životním stylu jsou nevratné. Existuje zde evidentní nárůst některých patologických jevů (závislost na digitálním světě, deprese mladých, sebevražednost), a stát se svou nabídkou služeb tomu není schopen přizpůsobit.
Mirka Zlatníková si naopak myslí, že umělá inteligence nezmění podstatu řady profesí, rozhodně je zjednoduší. Jako příklad uvádí svou zkušenost se systémem Claude II. Dotazy, které mu kladete (tzv. prompty) musí být velmi odstíněné a svému „robotovi“ musíte nadbíhat a chválit ho, aby vám dal relevantní data. Nakonec všechno bude, jak bylo: změní se forma, ale podstata zůstane, a trendaři s ní.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
