Článek
Bylo jen otázkou času, kdy se přelijí velké zemědělské bouře i do České republiky. Všechno začalo v Nizozemí už roce 2019, následně vlna protestů přešla do Belgie, Německa, Francie, Španělska a Irska. Každá země přitom řešila své specifické problémy a západní Evropa by s tou střední a východní jistě nenašly společný hlas.
Někde byly v centru pozornosti emise dusíku (Nizozemí, Belgie), jinde nedostatek vody (Španělsko), popřípadě pokusy zrušit zdaňování zelené nafty (Německo) nebo kritika omezování užití pesticidů. Společným jmenovatelem bylo přitvrzování ekologických norem a obava ze zahraniční konkurence, ať už z východní Evropy, nebo jižní Ameriky.
V Česku mezitím došlo k sporům uvnitř nejvlivnější zemědělské organizace (Agrární komora). Bývalý prezident Zdeněk Jandejsek (2017-2020), zastupující velké agrobarony, byl už od roku 2022 stálý hostem protirežimních vystoupení na Václavském náměstí. Neustále se přitom radikalizoval a pokoušel se strnout představitele Agrární komory k tvrdé protivládní linii.
Když se to nepodařilo, v srpnu 2023 demonstrativně z komory vystoupil, založil vlastní stranu (JASAN) a společně s Jindřichem Rajchlem se dal do organizování vlastního vystoupení zemědělců. Netajil se, že jedním ze záměrů mělo být převrstvení poměrů v komoře. Hlavním požadavkem však byl pád Fialovy vlády.
Jandejskova radikalizace vedla vedení komory v čele Janem Doležalem k tomu, že zaujalo realistický postoj a rozjelo jednání s vládou. Minulý čtvrtek dospěly obě strany k závěru, že do konce února se dohodnou na sérii ústupků. Fialově vládě se tak podařil zajímavý tah, že vyšla vstříc legitimním představitelům zemědělské veřejnosti a obrátila se zády k protivládním protestům, k nimž se přidalo hnutí ANO i SPD.
Stručně řečeno, ti, co jednali s vládou, dostali příslib odpuštění zdanění dotací a subvence na modernizaci prostředí pro zvířecí život. Protivládní demonstrující nedostanou nic a navíc jejich protesty skončily blamáží. Proč?
Blokádu pražské dopravy organizovala skupina s názvem My zemědělci. Ze čtyř hlavních organizátorů byl nakonec zemědělec jen jenom. Rozhodně všichni jsou typickými představiteli dezolátní scény se sympatiemi a často i vazbami na Rusko. Část zemědělců pochopila, že mají být komparsem v podivné hře už předem a nepřijela. Část se po příjezdu do Prahy odmítla zúčastnit malostranské demonstrace, vzala traktory a vrátila se do severních Čech. Zbyla tak víceméně jenom skupina několika set přívrženců hnutí dezolátů.
Když Andrej Babiš zpozoroval, že akce, kterou celý týden jeho hnutí intenzivně schvalovalo, je všem k smíchu, natočil video, kde se od ní v podstatě distancoval. Mýtus velké únorové zemědělské revoluce skončil dřív, než se stačil utvořit.
Neznamená to, že problémy v zemědělství neexistují. Po sérii evropských protestů například Evropská komise stáhla návrh, který měl omezit používání pesticidů v zemědělství. Také se rozhodla zmírnit klimatické plány, které měla do roku 2040. Velkým překvapením také bylo, když Evropský parlament před 14 dny schválil usnesení o moderním způsobu šlechtění plodin (CRISPR). Zemědělci ze všech zemí kritizují už dlouho EU, že odmítá tento způsob legalizovat, přestože na něj přešla řada zemí a je šetrný k životnímu prostředí. Navíc se nejedná o geneticky modifikované postupy. Podobně na řadě míst zemědělci protestují proti snižování počtu skotu v rámci boje proti metanu atd.
Politolog Petr Sokol dokonce mluví o tom, že by to v západní Evropě mohlo vyvolat vznik tzv. neoagrárnických stran. Podobně jako v Nizozemí vznikla farmářské občanské hnutí (BBB), které má dnes sedm poslanců v parlamentu.
Nicméně české reálie jsou jiné. České zemědělství je absolutně okrajový sektor zaměstnávající kolem 70 tisíc pracovníků, z nichž třetina je z Ukrajiny a Rumunska. Voličsky jsou pro politické strany entitou, která nerozhoduje volby, takže k jejím požadavkům bude přihlíženo jen do určité míry a úrovně. Tohle by si špičkoví představitelé agrárního sektoru měli uvědomit, když vznáší své často nereálné požadavky.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
