Článek
Ministr vnitra Rakušan na svém druhém mítinku v rámci turné Bez cenzury uvedl, že ještě Fialova vláda stihne vyplatit drobné akcionáře ČEZ, čímž pohnul cenami akcií této polostátní firmy na pražské burze. Krátce nato celou věc dementoval. Následně oznámil, že chce, aby se ještě v rámci rozpočtu na rok 2024 zvýšili platy policistů, hasičů a členů vězeňské služby o deset procent. Už minulý týden také oznámil, že ještě během roku bude STAN chtít čtyři miliardy na školství a tři miliardy na posílení vnitřní bezpečnosti. Současně pronesl, že se má změnit praxe, jak se ve vládě dospívá k závěrům.
Dosud platilo, že všechny strany vládní koalice předjednávaly podobu zákonů a teprve, když dosáhly kompromisu, projednávaly se na vládě. Nyní se, podle Rakušana, má na vládě natvrdo hlasovat, aby se vědělo, kdo je kdo. Pokud se to prosadí, bude to znamenat odklon od fialovského způsobu řízení vlády, kdy premiér stojí nad stranami a slaďuje různé rozpočtové a jiné zájmy. Pokud by mělo platit, že o každém návrhu zákona rozhoduje momentální většina, znamenalo by to zásadní změnu uvažování vládních stran.
Stručně řečeno, každá strana by pak ke každému hlasování získávala ad hoc spojence uvnitř vládních stran, ale i ministrů zvlášť. Znamenalo by to vznik „opozice v koalici,“ anebo „parlamentu v malém,“ což by zcela jistě přispělo k větším konfliktům uvnitř vlády. Byla to však právě nekonfliktnost vlády, za níž Fialovu sestavu chválil ve svém nedávném projevu prezident Petr Pavel.
Většinové hlasování na vládě je součástí trendu, k němuž se stále více přiklání jak STAN, tak KDU-ČSL a v menší míře i piráti. Šlo by to označit slovy „veřejně ventilovat odlišnosti,“ a tím upozorňovat na svou jinakost v rámci vládní koalice, která je opozicí systematicky označována slovem pětikoalice.
Podobné naladění je i v KDU-ČSL. Lidovecký předseda Marian Jurečka minulý pátek přežil hlasování o důvěře jen o tři hlasy a už ohlásil menší míru tolerance ke kompromisům uvnitř koalice SPOLU i vlády. Včera pak řekl, že bude po dvou letech jednání okamžitě požadovat zvednutí peněz na péči o děti o 20-25 procent. Rovněž Ivan Bartoš řekl, že chce 1,5 miliardy korun ještě tento rok na projekt Digitalizované Česko a rekonstrukci komunikací na regionální úrovni. Pokud to bude pokračovat, může to znamenat konec fialovského způsobu řízení.
Tohle všechno může fungovat jen v případě, že existuje strana, na níž se všechno svede. Tuhle pozici má plnit nejsilnější vládní strana – ODS. Místopředseda STAN, Jan Lacina, se už taky do občanských demokratů navezl, že kompletně řídí vládu, ale důsledky nesou všichni. Bude zajímavé sledovat, jestli se tato strana smíří s rolí fackovacího panáka. I v ODS sílí pocit, že se příliš obětují pro vládu a rezignují na autonomní politiku. Navíc v dubnu 2024 se má sejít kongres ODS v Ostravě, kde se zcela jistě někteří delegáti budou snažit zformulovat alternativní pozici ODS v rámci vládní koalice i SPOLU. Co to všechno znamená?
Výhled trojích letošních voleb (evropské, krajské, senátní) a klesající podpora vlády vedou k tomu, že některé vládní strany začínají zmatkovat a snaží se vymezovat vůči koaličním partnerům. Používají přitom metody agresivního politického marketingu, jaký například praktikuje předseda hnutí STAN Rakušan, když objíždí hospody ve voličských baštách opozice. Video z následných diskusí je pak sestříháno na sociální sítě.
Předseda Rakušan zde figuruje jako neohrožený bojovník proti opoziční „lúze“, což z něj má zřejmě udělat hlavní vládní postavu a strhnout vlažné voliče vládní koalice směrem k hnutí STAN. Celé je to eticky na hraně, protože přijet do hospody v regionu, kde prakticky nemám voliče, provokovat svou přítomností a následně dělat strašáka z často normálních lidí, kteří se jen neumí vyjadřovat, je na pováženou. Navíc, když ani nic neriskuju, protože kolem všude mě je ochranka.
Ať už tyto spanilé jízdy skončí jakkoli, je jasné, že do vládní koalice se podařilo zabudovat síly dezintegrace. Udržet vládní sestavu funkční bude měsíc od měsíce obtížnější.
Petros Michopulos, Bohumil Pečinka
