Článek
Ministr životního prostředí Hladík vychází z úvahy, že v Česku je několik set tisíc neobydlených domů. Kdyby se spojila dotace na energetické úspory a úvěry od stavebních spořitelen, mohli by si lidé v produktivním věku začít renovovat neobydlené domy, tvrdí Hladík. Nemuselo by se údajně tolik stavět a stát by ušetřil 3 tisíce hektarů půdy. Majitel by však měl povinnost tam mít trvalé bydliště a do deseti let by nesměl nemovitost odprodat. O dotaci si mohou požádat ti, co chtějí nižší energetické úspory ať už v rodinných domech nebo rekreačních zařízeních typu chaty a chalupy.
Musíme si položit dvě základní otázky: proč existuje takový počet neobydlených domů, o nichž mluví ministr, a kdo celou akci organizačně provede a bude mít z ní hlavní profity?
Opuštěné domy jsou hlavně v osadách a malých vesnicích, odkud se lidé už dvě stě let systematicky stěhují do měst nebo jejich blízkosti. Na tom nic nezmění ani tato akce. Podle části ekonomů může být hlavní vrstvou příjemců movití lidé, kteří si chtějí zateplit své chalupy, kde ovšem bydlí pár týdnů v roce, takže energetické úspory se stejně výrazně neprojeví. Navíc, když zdědíte po babičce jenom byt a potřebujete ho zateplit, máte smůlu.
Celá akce tak vyvolává dojem, že je primárně zaměřena na opravu domů lidoveckých voličů na vesnicích. Tomu napovídá i sociální opatření, které k čistě dotačnímu programu bylo přifařeno. Uvádí se zde, že k vyplaceným penězům může žadatel dostat ještě extra příspěvky a to 50 tisíc korun na dítě.
Druhá odpověď na otázku, kdo z toho bude mít hlavní prospěch, naznačuje, kdo bude celou akci organizovat. Jsou to stavební spořitelny, většinově ve vlastnictví bank. Už bylo dokonce podepsáno memorandum s ministerstvem životního prostřední.
V podobě stavebních spořitelem se jedná o firmy, které jsou posledních deset let v systematickém úpadku. V prvním půlroku letošního roku například poskytly o 55 procent méně stavebních úvěrů než loni ve stejnou dobu. Nyní na základě rozhodnutí jednoho ministra dostanou opět smysl své existence a čeká na ně kšeft století.
Ke všem těmto věcem by ovšem měla říct své jako Fialova vláda, stejně jako další koaliční strany. Z prvních reakcí je patrné, že nebyly informovány o záměrech a zacílení projektu a chtějí vyvolat zasedání K5 speciálně k této věci. Tradiční příznivci zelených opatření typu europoslance Niedermayera zase říkají, že jde o neefektivní rozdělování prostředků a výsledné energetické efekty budou nízké.
Neobstojí ani argument, že to „po nás takto chce Evropská unie.“ Existují sice obecná pravidla pro rozdělování peněz z evropských fondů, ale jejich kritéria a zacílení je v národní kompetenci. Celá debata by se neměla vést v rádoby principiální rovině „zateplovat nebo nezateplovat.“ Tady jde o něco víc – o nevhodně koncipovaný projekt, kde se mají podle nevhodných kritérií rozdělit nejvíc dotací v moderní historii.
Celé to může pro Fialovu vládu způsobit ztrátu jejího étosu. Na jedné straně se profiluje jako protidotační kabinet, na druhé chce rozdělovat tytéž dotace jen z jiných rozpočtových zdrojů. Navíc to jen utvrdí veřejnost, že stát je skutečně všemocný a kdykoli vám vyjde vstříc. Vzniká také precedent pro podobné iniciativy i v budoucnu. Bude to takový přerozdělovací socialismus, kde velké procento peněz zůstane na trase mezi tím, kdo rozděluje a žadatelem. To je morální hazard už od pohledu.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
