Článek
Velmi razantně vystoupila viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová v nedělních Otázkách Václava Moravce. Řekla, že dnešní vysoká inflace (aktuálně 17,5 procenta) se utrhla v letech 2017-19 kvůli dramaticky vysokým výdajům státního rozpočtu.
Jako příklad uváděla situaci, kdy ministryně Maláčová do státního rozpočtu 2019 zakomponovala z roku na rok 55 miliard nových výdajů. V roce 2021 pak prý státní zadlužení České republiky rostlo nejvíce v celé Evropě. Je to paradox české politiky: ti, co nejvíce rozpálili dnešní inflaci (Maláčová, Babiš, Schillerová) jsou dnes hlavními kritiky vysoké inflace.
Jiným paradoxem je, že jak byla Eva Zamrazilová razantní v doporučeních vládě ohledně výdajových škrtů, už zdaleka nevykazovala takovou odvahu na svém vlastním dvorku. Centrální banka (ČNB) ve svých rukou drží hlavní páky měnové politiky, což se projevuje určováním úrokové míry a ovlivňováním kurzu koruny.
Od července 2022, kdy byla postupně jmenována většina nových členů sedmičlenné bankovní rady, trvají na stále stejných úrokových sazbách. V odborné veřejnosti to vyvolává dojem, že v rozporu se zákonem o ČNB pro ně není prioritou snížení jedné z největších inflací v Evropě. Novinář David Klimeš na Aktuálně.cz napsal text s titulkem: Devastace centrální banky pokračuje. Čas na revoltu proti Michlovi.“ Čekalo se, kdo tento prapor kritiky guvernéra Aleše Michla uvnitř ČNB zvedne. V pondělním deníku E15 to udělal jeden z nejrespektovanějších českých ekonomů a člen bankovní rady Tomáš Holub.
V E15 prohlásil: „Vytváříme u lidí otázky, zda náhodou centrální banka částečně nerezignuje na rychlé snížení inflace. A uvažují o tom, zda si z opatrnosti přece jen neříct o větší přidání mzdy, nebo v pozici živnostníka přihodit radši vyšší cenu jako pojistku vyšší inflace. A pokud začnou lidé takto uvažovat, tak přestane dávat smysl spoléhat na model, jeho součástí je víra lidí v dosažení dvouprocentního cíle.“
To je mimořádně silné prohlášení, zvláště od ekonoma, který patří v západních odborných časopisech mezi tři nejcitovanější české autory.
Ekonomická veřejnost v posledních týdnech stále více kritizuje guvernéra Michla za pasivní protiinflační politiku. Ve složení nové bankovní řady se odráží to, že Miloš Zeman ji ve shodě s Andrejem Babišem jmenoval podle jednoho kritéria: jen nezvyšovat úrokové sazby. Byla to také hlavní otázka, která padala během setkání Zemana s adepty na členy bankovní rady. Nicméně mandát centrálních bankéřů nevychází z loajality k hlavě státu, která navíc příští týden odchází, ale ze zákona o ČNB. Ten jasně stanoví, že základním a hlavním úkolem centrální banky je dbát na stabilitu cen, tedy vést protiinflační politiku.
Existuje další skupina ekonomů, která tvrdí, že kdybychom byli v eurozóně, vyhnuli bychom se dnešním debatám o úrokových sazbách. Navíc, tvrdí, stejně už polovina českých firem má úvěry v eurech, takže ČNB může ovlivnit svou měnovou politikou jen část českých firem a jejich úvěrová rozhodnutí.
To už je ovšem spíš politická otázka než čistě ekonomická, protože vlastní měnová politika je základním rysem suverenity státu a ve stejné logice by bylo možné se vzdát svrchovanosti i v jiných oblastech. A jsme u sporu mezi eurofederalisty a zastánci zachování alespoň části kompetencí v rukou národního státu.
V tuhle chvíli není podstatné, jestli do eurozóny vstoupíme za pět nebo deset let. Zásadní je, jak bude vykonávána měnová politika ČNB v příštích dvanácti měsících. O ty se totiž hraje. Jestli se nesplní ambiciózní prognóza centrální banky o snížení inflace na 2 procenta, začnou lidé měnit svoje spotřební a investiční chování a růst cen zde může zakořenit na řadu let, možná desetiletí dopředu. Dnes se hraje o to, která z linií v ČNB převáží. Nic víc.
Bohumil Pečinka
