Článek
Když ráno přicházím do práce, snažím se myslet na to, co všechno musím během směny zvládnout. Čekají na mě senioři, kteří potřebují pomoc s běžnými činnostmi. Někteří se sami neoblečou, jiní se nedokážou bez pomoci dostat z postele nebo dojít na toaletu. Další potřebují nakrmit, umýt nebo jen chvíli poslouchat, protože se cítí osamělí. Vím, že mě potřebují, a snažím se každému věnovat co nejvíce pozornosti. Někdy ale už od začátku směny tuším, že to bude náročný den.
Práce pečovatelky není jen o laskavosti a trpělivosti. Je také o fyzické síle, opakovaných pohybech a dlouhých hodinách na nohou. Pomáhám lidem při vstávání, přesouvám je na vozík, podpírám je při chůzi a asistuji jim při hygieně. Každý pohyb musím provádět opatrně, protože nechci ublížit klientovi ani sobě. Jenže když se podobné úkony opakují celý den a člověk má na starosti více lidí, únava se postupně hromadí.
Nejnáročnější jsou chvíle, kdy potřebuji někomu pomoci s přesunem a musím vynaložit velkou fyzickou sílu. Ne každý klient se dokáže zapojit a ne vždy je po ruce další kolega. Člověk se snaží najít bezpečný způsob, jak situaci zvládnout, ale někdy přitom zatěžuje vlastní záda a klouby víc, než by měl. Když se to opakuje den za dnem, tělo si začne vybírat svou daň.
Po dvanáctihodinové směně už často nemám energii na nic jiného než na cestu domů a odpočinek. Bolí mě záda, nohy mám těžké a ruce unavené z neustálé práce. Přesto musím zvládat i běžný život. Nakoupit, uvařit, uklidit nebo vyřídit věci, které jsem během pracovního dne nestihla. Někdy bych si nejraději jen lehla a na chvíli vypnula, ale povinnosti se samy neudělají.
Ještě náročnější je situace, když se několik dlouhých směn sejde za sebou. Člověk se sotva vzpamatuje z jedné a už se musí připravovat na další. Potřebovala bych čas, aby si tělo odpočinulo, jenže pracovní rozpis je daný a službu za mě někdo odsloužit musí. Snažím se proto překonat únavu a říkám si, že to zase nějak zvládnu. Někdy ale přemýšlím, jak dlouho se takhle dá fungovat.
Nejde jen o fyzickou námahu. Během směny musím být neustále pozorná. Hlídám, aby klienti bezpečně vstávali, dostali potřebnou pomoc a nic důležitého se nezanedbalo. Když je někdo zmatený, vystrašený nebo má bolesti, musím reagovat a zachovat klid. Nemohu si dovolit být myšlenkami někde jinde. I když mě bolí záda nebo jsem nevyspalá, lidé, o které se starám, potřebují, abych svou práci odváděla zodpovědně.
Právě proto je důležité, kolik pracovníků je na směně a jaké mají k dispozici pomůcky. Pokud je personálu málo, zaměstnanci musí zvládat více úkolů a mají méně možností požádat o pomoc kolegu. Zvedací zařízení, polohovací pomůcky a vhodně upravené prostředí přitom mohou výrazně snížit fyzickou zátěž. Stejně důležité je také správné plánování práce a dostatek času na jednotlivé úkony. Bez toho se i dobře připravený pracovník může dostat do situace, kdy musí volit mezi časovým tlakem a bezpečným provedením práce.
Přemýšlím také nad tím, co bude za deset nebo dvacet let. Tato práce vyžaduje fyzickou sílu a odolnost, ale nikdo nemládne. Pokud si člověk dlouhodobě přetěžuje záda a klouby, může se stát, že jednou už nebude schopen vykonávat to, co dnes považuje za běžnou součást směny. Nechci čekat, až mě tělo úplně zastaví. Zároveň ale potřebuji pracovat a vydělávat peníze. Nemohu jednoduše odejít pokaždé, když mě něco bolí.
Přála bych si, aby se o fyzické náročnosti pečovatelské práce mluvilo stejně otevřeně jako o jejím poslání. Nestačí říkat, že se musíme o seniory starat s láskou a trpělivostí. Potřebujeme také podmínky, které nám umožní tuto práci bezpečně vykonávat. Dostatek kolegů, kvalitní pomůcky, rozumně rozvržené směny a možnost skutečně si odpočinout, když je tělo vyčerpané.
Nechci svou práci opustit jen proto, že je náročná. Vím, že lidé, o které pečuji, potřebují pomoc a že moje práce má smysl. Nechci ale, aby se bolest a vyčerpání považovaly za něco, co k této profesi automaticky patří. Pomáhat druhým by nemělo znamenat, že člověk musí dlouhodobě přehlížet vlastní zdraví.
Když po další dvanáctihodinové směně cítím bolest v zádech a únavu v celém těle, nechci si klást otázku, jestli vydržím ještě jednu. Chci vědět, že mám podmínky, díky kterým budu moci svou práci dělat i za několik let. Protože senioři potřebují péči nejen dnes, ale také zítra. A potřebují, aby ji poskytovali lidé, kteří mají dost sil, aby se o ně mohli bezpečně postarat.
