Článek
Všechny podoby násilí bez ohledu na jejich povahu či intenzitu způsobují dětem zcela zbytečná zranění, bolest a podkopávají u nich pocit vlastní hodnoty. Násilí je zapovězené ve školství, vězeňství, zaměstnání. Netoleruje se ani v partnerských vztazích. V rodinách je ale vůči dětem, tedy těm nezranitelnějším, stále tolerované.
Tělesné tresty děti učí, že násilí je přijatelným způsobem řešení konfliktů nebo prostředkem k dosažení svých cílů. A to není vše, negativních dopadů je mnohem víc. Děti, které zažívají časté fyzické tresty, mohou mít v dospělosti vážné psychické a vztahové problémy, problémy se sebedůvěrou, hůř zvládají krize a složité výzvy, jsou méně psychicky odolné, mají tendence k závislostem a rovněž řadu somatických obtíží.
Odborníci z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN nedávno zmapovali, jak se česká společnost k fyzickým trestům staví. Z jejich výzkumu plyne, že víc než třetina rodičů v Česku používá fyzické tresty jako běžnou součást výchovy. Polovina rodičů si myslí, že by měli mít právo své děti fyzicky trestat. Výzkum ukázal ale i to, že celých devadesát procent rodičů se sice domnívá, že fyzické tresty nefungují, přesto se jen čtyřiceti procentům daří se jim vyhnout. A důležité je zmínit ještě jednu věc: k fyzickým trestům více inklinují ti, kteří byli sami jako děti trestáni.
Poslední ze zemí v EU
V současné době česká legislativa připouští používaní tzv. přiměřených fyzických trestů, čímž v praxi dochází k legalizaci a bagatelizaci násilí vůči dětem. Nikdy totiž není možné určit, který trest je ještě přiměřený a který už nikoli. Proto by se diskuse neměla vést o tom, co je přiměřené. Přiměřená by neměla být ani „pouhá“ jedna facka.
Česká republika dnes patří k posledním zemím v EU bez jasného legislativního zakotvení nepřípustnosti tělesného trestání. Například Německo přijalo příslušnou legislativu v roce 2000, Maďarsko v roce 2004, Polsko v roce 2010 a Francie v roce 2019. Důležitost tohoto kroku se ukázala záhy. V zemích, které přistoupily ke striktnímu zákazu, došlo ke snížení agrese a násilí ve vrstevnických skupinách i v rodinách.
My jsme se toto opatření zavázali přijmout již v roce 2007, dosud se tak ale nestalo. K zakotvení nepřijatelnosti nás přitom opakovaně vybízí Evropský soud pro lidská práva, Výbor OSN pro práva dětí a i český Výbor pro práva dítěte, který je poradním orgánem vlády.
O co usiluji?
Nepřijatelnost fyzických trestů, které dětem působí bolest a ponížení, má zakotvit chystaná novela občanského zákoníku v podobě morálního pravidla. Je to důležitý krok, který přispěje k větší ochraně těch nejmenších. Nepřípustnost fyzických trestů je apelem na rodiče, ale i zprávou vyslanou samotným dětem - i ty by měly vědět, že násilí páchané na nich samotných je nepřijatelné.
Věřím, že změna v občanské zákoníku může do budoucna zvýšit citlivost v rodinách k různým třeba i menším projevům násilí, čímž pádem se zamezí jeho eskalaci a závažnějším projevům. Zároveň vím, že to nestačí a že jsou potřeba i další kroky. Podpořit chci rozvoj sítě podpůrných služeb pro rodiny v krizových a zátěžových situacích; podporu programů pozitivního rodičovství či zakotvení duševní gramotnosti a socio-emočních dovedností do kurikula škol.
Jsem ráda, že jsme před prázdninami spojili síly s Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem spravedlnosti a nevládním sektorem zastoupeným Locika - centrum pro děti ohrožené domácím násilím a Spondea, z.ú. a společně založili iniciativu Dětství bez násilí, která má za cíl změnit současný stav a nasměrovat Českou republiku k nulové toleranci násilí na dětech.
Připojte se k naší výzvě Dětství bez násilí. Na webu najdete i další užitečné informace, rady a videa.
