Článek
Jedna z mých dřívějších pracovních zkušeností byla práce v sociálních službách. Pomáhala jsem tehdy ohroženým rodinám. Bylo velmi frustrující vidět chudou mámu tří dětí, která přišla o střechu nad hlavou. Neměla jsem tehdy jak takové ženě a jejím dětem efektivně pomoct. Stejné je to i nyní.
I dnes je jedinou dostupnou možností sehnat pro ni azylový dům či ubytovnu. Ani jedno ale není místem, kde by člověk chtěl dlouhodobě žít. Nejistota a neustálé stěhování způsobují, že dětem chybí potřebné zázemí, bezpečí i stabilita tolik potřebná pro jejich psychickou pohodu. Nemají možnost se v klidu vyspat. Stále začínají nanovo, na nových místech. To vše je vyčerpávající.
A jiná dostupná data ukazují ještě něco: že mezi osmi tisíci dětmi, které momentálně žijí v ústavní péče, jsou často ty, které byly z rodiny odebrané z důvodu chudoby a nevyhovující bydlení. To je sice protizákonné, jak konstatoval mimo jiné Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku a také Nejvyšší soud ČR, ale stále se to děje, protože v praxi chybí systémové nástroje, jak lidem v bytové nouzi pomoct.
Místo, kam se obrátit
Připravovaný zákon o podpoře v bydlení má ale pomoct nejen rodinám s dětmi, ale i lidem se zdravotním postižením či seniorům. V srpnu jsem se v Poslanecké sněmovně zúčastnila kulatého stolu, kde jsem vznikající zákon o podpoře v bydlení podpořila.
Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje řadu dílčích nástrojů, které mají bytovou nouzi řešit. V plánu je mimo jiné navýšit počet nájemních bytů na trhu, nastavit systém garance nájmů pro majitele bytů či nabízet pro ohrožené skupiny obyvatel byty s nájmy nižšími, než jsou tržní.
Nově mají vzniknout i asistenční služby a kontaktní centra, která pomohou lidem, jež přišli o bydlení a nemohou sehnat jiné. Zároveň pomohou i těm, na které například těžce dolehly drahé energie a obávají se ztráty bydlení.
Změna opřená o data
Přínosů nového zákona, který v ČR dlouhé roky chybí, je celá řada. Sníží se tím počty dětí v ústavní péči, omezí se obchod s chudobou i kriminalita. Bude méně nezaměstnaných i méně těch, kteří nedokončí vzdělání. V konečném důsledku se tedy zákon o sociálním bydlení ekonomicky vyplatí, protože lidé na ulici představují pro stát nemalé náklady, respektive ztráty.
To mimo jiné dokazuje i výzkum Ostravské univerzity zaměřený na bydlení s podporou sociálních služeb, který vysoká škola loni publikovala. Zde se ukázalo, že přibližně u 50 procent domácností se zvýšila jistota bydlení, u dvou třetin se zlepšil jejich psychický stav a v podstatě u všech domácností došlo k nějaké změně ve finanční situaci, ať už se jednalo o zvýšení příjmů, snížení počtu dní bez peněz v daném měsíci či snížení zadlužení.
Děkuji Ivanu Bartošovi, Marianu Jurečkovi, Olze Richterové, Zuzaně Freitas a Platformě pro sociální bydlení a Vítu Lesákovi za pečlivě připravený návrh zákona, datovou analýzu i měření dopadu nové legislativy. Připravovaný zákon o podpoře v bydlení je dobrým příkladem toho, jak dělat systémové změny kvalitně, opřené o data a s jasným plánem implementace.
