Článek
Naději držím a budu držet ze všech sil až do momentu, kdy se to podaří. Má to totiž obrovský smysl.
Máloco naší společnost destruuje tolik jako právě násilí v blízkých vztazích. Násilí páchané dnes a denně na dětech, ženách, mužích, seniorech… Jen v první polovině tohoto roku bylo z důvodu násilí v blízkých vztazích zavražděno 43 žen.
Sama jsem coby sociální pracovnice s obětmi násilí dříve pracovala a pamatuji si na zoufalství, kdy nemůžete pro děti brutálně zmlácené mámy sehnat široko daleko žádnou akutní krizovou pomoc.
Pomoc pro oběti i pro původce násilí
Na objasňování toho, proč Úmluvu potřebujeme, usilovně pracujeme. Vedeme individuální jednání, obcházíme senátní výbory, dokládáme fakta a data o pozitivních dopadech Úmluvy v těch zemích, které k ratifikaci přistoupily dlouho před námi. Došlo v nich k tolik potřebnému posílení kapacit služeb na pomoc obětem a rovněž k rozvoji programů pro původce násilí, které umí efektivně zastavit přenos násilných vzorců a mezigeneračně předávaných traumat.
Úmluva představuje trvale a jasně vyslovený závazek dané země na potřebných systémových změnách odhodlaně a kontinuálně pracovat - a to bez ohledu na to, kdo konkrétně bude u moci a jestli toto téma bude (nebo naopak vůbec ne) považovat za svou politickou prioritu.
Domnělé hrozby
Mojí nadějí na to, že to může dobře dopadnout (tak jako již ve většině evropských zemí) i u nás v ČR, je každý jeden člověk, který chápe, o jak odpovědný krok jde, a nenechá se zmást dezinformacemi, strašením kulturní válkou či jinými domnělými hrozbami.
Každý hlas se počítá a může sehrát v příštích týdnech zásadní roli v poměru výsledných hlasů. Vláda Úmluvě svou podporu vyjádřila, teď je na řadě Poslanecká sněmovna a Senát.
Obrovské díky všem, kdo nám pomáháte, sdílíte, připomínáte vlivným činitelům, že jde opravdu o hodně a že veřejnost osud tohoto zásadního dokumentu zajímá.
Moc si toho vážím.
PS: Ukrajina Úmluvu proti násilí dokázala ratifikovat v loňském roce i během válečného stavu. Není důvod, abychom to nezvládli též.
