Jak vznikl Hollywood: Od pomerančových sadů k továrně na sny

Když se dnes řekne Hollywood, většina lidí si okamžitě představí Los Angeles, obří filmová studia, červené koberce, Oscary, filmové hvězdy a slavný nápis na kopci nad městem. Hollywood je dnes téměř synonymem pro americkou kinematografii a v širším smyslu pro celý světový filmový průmysl. Jeho vznik však zdaleka nebyl samozřejmý. Hollywood totiž původně nebyl žádným filmovým městem. Nebyl ani významným kulturním centrem a už vůbec ne místem, o kterém by někdo na konci 19. století uvažoval jako o budoucím hlavním městě světové kinematografie. Jeho historie začala mnohem skromněji – jako historie zemědělské oblasti na okraji rychle rostoucího Los Angeles. Než se zde objevily kamery, kulisy a filmové hvězdy, byly zde především polní cesty, sady, vinice a zemědělské pozemky. Hollywood se stal Hollywoodem až díky souhře několika zdánlivě nesouvisejících okolností: prudkého rozvoje Los Angeles, příznivého klimatu, dostupné půdy, železnice, přistěhovalectví, technologického rozvoje kinematografie a především snahy filmových producentů uniknout kontrole společnosti, která chtěla rozhodovat o tom, kdo smí film vyrábět a kdo na něm může vydělávat.

Příběh proto nezačíná v Hollywoodu. Začíná na východním pobřeží Spojených států, v době, kdy film ještě vůbec neexistoval v podobě, jakou si pod tímto slovem představujeme. Na konci 19. století procházely Spojené státy obrovskou technologickou a společenskou proměnou. Průmyslová revoluce vytvořila nové továrny, železnice propojily jednotlivé části země, elektřina začala měnit každodenní život a města se rychle rozrůstala. Zároveň vznikala masová kultura, která potřebovala nové způsoby, jak lidem nabídnout zábavu. Divadla, cirkusy, varieté, koncertní sály a zábavní parky přitahovaly obrovské množství návštěvníků. Lidé byli stále více ochotni platit za to, že jim někdo nabídne podívanou, kterou sami doma nemohou zažít. Právě v tomto prostředí se zrodil jeden z nejvýznamnějších vynálezů moderní doby: pohyblivý obraz.

Touha zachytit pohyb je samozřejmě mnohem starší než kinematografie. Lidé po staletí hledali způsoby, jak zobrazovat svět prostřednictvím obrazů, a později začali experimentovat s optickými iluzemi. Už v 17. století vznikla laterna magika, zařízení využívající projekci malovaných obrázků na plátno. V 19. století se objevily různé optické hračky, například zoetrope nebo praxinoskop, které využívaly rychlého střídání obrázků k vytvoření iluze pohybu. Nešlo ještě o film v moderním smyslu, ale princip byl zásadní: lidské oko a mozek dokážou v rychle po sobě jdoucích statických obrazech vnímat pohyb. Postupně tak vznikala cesta od fotografie k pohyblivému obrazu.

Zásadní roli v tomto procesu sehrála fotografie. Když se v průběhu 19. století podařilo vytvořit technologie umožňující zachytit skutečný svět na fotografickou desku, otevřela se možnost nejen zaznamenat jediný okamžik, ale jednou zachytit celý pohyb. To však bylo technicky mnohem obtížnější. Fotografické materiály potřebovaly dostatek světla a expozice byly zpočátku dlouhé. K zachycení pohybujícího se člověka nebo zvířete bylo zapotřebí mnohem rychlejšího procesu. Teprve postupné zdokonalování fotografických materiálů, kamer a filmového pásu umožnilo vytvořit zařízení, která dokázala zaznamenávat sérii obrazů jeden po druhém.

Na přelomu 19. a 20. století už tedy nebyla otázka, zda bude možné pohyblivý obraz vytvořit, ale spíše kdo dokáže technologii proměnit v komerční zábavu. A právě tady vstupuje do příběhu muž, jehož jméno je dnes spojováno s mnoha zásadními vynálezy amerického průmyslu.

Thomas Edison nebyl jediným člověkem, který se podílel na vzniku kinematografie, a není přesné představovat ho jako jediného „vynálezce filmu“. Film vznikal postupně díky práci celé řady vědců, fotografů, techniků a podnikatelů v Evropě i Spojených státech. Edisonův význam však spočíval v tom, že dokázal spojit technologii pohyblivého obrazu s podnikatelským systémem, který z něj mohl vytvořit výdělečný průmysl.

V Edisonově laboratoři v New Jersey začal na konci 19. století tým vedený Williamem Kennedym Laurie Dicksonem experimentovat s technologií, která by umožnila zaznamenávat a následně zobrazovat pohyblivé obrazy. Výsledkem byl mimo jiné kinetograf, kamera určená k zaznamenávání pohybu, a kinetoskop, zařízení, pomocí něhož mohl divák pohyblivé obrázky sledovat. Kinetoskop však ještě nebyl klasickým filmovým projektorem. Divák se díval do přístroje jednotlivě a sledoval krátký filmový záznam uvnitř zařízení. Přesto šlo o zásadní krok, protože se ukázalo, že pohyblivé obrazy mohou být komerční atrakcí.

Edisonův tým potřeboval místo, kde by mohl tyto krátké filmy vyrábět. V roce 1893 vzniklo v New Jersey studio známé jako Black Maria, které je často označováno za první filmové studio na světě. Vypadalo velmi vzdáleně od dnešních obrovských hollywoodských studií. Šlo o poměrně jednoduchou dřevěnou stavbu s pohyblivou střechou, která umožňovala využívat sluneční světlo. Uvnitř vznikaly krátké filmové záznamy tanečníků, sportovců, akrobatů, hudebníků nebo různých atrakcí. Filmy byly velmi krátké a jejich hlavním cílem nebylo vyprávět složité příběhy. Šlo především o to ukázat divákům něco, co dosud nemohli vidět: pohyb zachycený na filmovém pásu.

A právě zde je důležitý jeden zásadní rozdíl mezi prvními filmovými experimenty a pozdějším Hollywoodem. Film se zpočátku nepovažoval za samostatné umění ani za médium schopné vyprávět dlouhé dramatické příběhy. Byl především technickou novinkou a atrakcí. Podobně jako lidé chodili do lunaparku na různé podivuhodné vynálezy, mohli nyní zaplatit za pohled na pohybující se obraz. Nikdo ještě netušil, že za několik desetiletí budou filmová studia vyrábět stovky celovečerních filmů ročně a že se z herců stanou globální celebrity.

Vývoj kinematografie však postupoval velmi rychle. Brzy se ukázalo, že pohyblivé obrázky nemusí pouze dokumentovat realitu. Mohou také vytvářet realitu vlastní. Kamera může něco zinscenovat, může měnit úhel pohledu, může stříhat mezi různými scénami a může vytvořit příběh, který se nikdy skutečně nestal.

Tady začíná jedna z nejdůležitějších proměn v dějinách filmu. Filmaři postupně zjistili, že kamera není jen zařízení pro zaznamenávání světa. Je to nástroj vyprávění. Mohli před kamerou postavit kulisy, nechat herce hrát, přerušit natáčení, změnit scénu a následně jednotlivé záběry spojit. Film se tak začal vzdalovat pouhé atrakci a přibližoval se divadlu, literatuře a výtvarnému umění.

Jedním z nejvýznamnějších průkopníků tohoto vývoje byl francouzský filmař Georges Méliès. Původně byl kouzelníkem a majitelem divadla, což výrazně ovlivnilo jeho přístup k filmu. Méliès pochopil, že kamera může vytvářet iluze, které by nebyly možné ani na divadelním jevišti. Používal střih, dvojexpozici, kulisy, kostýmy a nejrůznější triky. Jeho nejslavnějším dílem se stal film Cesta na Měsíc z roku 1902, který ukázal, že film může být nejen záznamem reality, ale také fantastickým světem.

Současně se na druhé straně Atlantiku začali filmaři zabývat tím, jak pomocí střihu a různých záběrů vyprávět příběhy. Spojené státy se rychle stávaly jedním z nejdůležitějších center nového média. A právě zde se začal rodit průmysl, který později přeroste v Hollywood.

Pro budoucnost amerického filmu však nebyla důležitá pouze Edisonova technologie. Ještě významnější se ukázala být otázka vlastnictví filmových patentů.

Edison a jeho spolupracovníci si nechali patentovat řadu technologií souvisejících s filmovými kamerami, filmovým pásmem a zařízeními pro promítání. Edisonova společnost následně tvrdila, že má právo kontrolovat používání těchto technologií. To mělo obrovský význam, protože filmový průmysl byl stále mladý a technologicky závislý na několika klíčových patentech.

Z dnešního pohledu je snadné si představit filmový průmysl jako svět kreativních lidí – režisérů, herců, scenáristů a producentů. Na začátku 20. století však byla kinematografie také tvrdým technologickým a obchodním bojem. Kdo kontroloval kameru, filmový materiál a projekční zařízení, mohl do značné míry kontrolovat celý trh.

Edison se proto snažil prosadit systém, v němž by producenti a provozovatelé kin za používání příslušných technologií platili. Nešlo jen o to, kdo natočí nejlepší film. Šlo o to, kdo má právní a ekonomickou možnost film vůbec natočit.

A právě tento konflikt se nakonec stane jedním z důvodů, proč se americká filmová výroba začne přesouvat na západ.

Na počátku 20. století bylo hlavním centrem americké filmové výroby především New York a jeho okolí. Právě zde sídlila řada významných producentů a zde se nacházela velká část amerického zábavního průmyslu. Pokud chtěl někdo vyrábět filmy, New York byl logickou volbou. Byla zde infrastruktura, divadla, herci, technici, podnikatelé i publikum.

Jenže filmové natáčení mělo jeden obrovský problém: potřebovalo světlo.

Dnešní filmové studio může být prakticky uzavřenou halou, v níž kameramani používají tisíce wattů umělého osvětlení. Na začátku 20. století nic takového nebylo. Filmový materiál byl relativně necitlivý a filmaři potřebovali obrovské množství přirozeného světla. První filmová studia proto často připomínala skleníky. Stavěla se tak, aby dovnitř pronikalo co nejvíce slunečního světla.

New York měl ovšem jedno zásadní omezení: počasí. Zimy byly chladné, dny kratší a zatažená obloha mohla natáčení výrazně komplikovat. Filmový producent, který měl zaplatit herce, techniky, kulisy a filmový materiál, nemohl jednoduše říct, že se dnes nebude natáčet, protože není dost slunce.

Kalifornie nabízela téměř opačné podmínky.

Jižní Kalifornie měla několik vlastností, které se pro filmovou výrobu ukázaly jako mimořádně výhodné. Především nabízela velké množství slunečných dnů. Kromě toho zde bylo možné relativně snadno najít rozmanité prostředí: města, pobřeží, hory, poušť, lesy i zemědělskou krajinu. Producent tak mohl během jediného dne natáčet scény, které měly působit jako úplně jiné části světa.

Los Angeles bylo navíc v době před první světovou válkou stále relativně mladým a rychle rostoucím městem. Nebylo tak drahé ani zastavěné jako New York. Filmová společnost mohla koupit nebo pronajmout velké pozemky a postavit na nich studio. Východní pobřeží nabízelo zavedenou infrastrukturu, Kalifornie zase prostor.

Další výhodou byla dostupnost pracovní síly. Los Angeles přitahovalo přistěhovalce z různých částí Spojených států i ze zahraničí. Město rostlo a s ním rostla také nabídka lidí, kteří hledali práci v novém průmyslu.

Nejdůležitější výhodou však byla kombinace slunce, prostoru a relativně volného prostředí.

A právě poslední faktor byl možná ještě důležitější než počasí.

Jak se filmový průmysl rozvíjel, rostl také konflikt mezi producenty a společnostmi kontrolujícími filmové patenty. Edison a jeho obchodní partneři vytvořili systém, který měl výrazně omezit možnosti nezávislých producentů. Ti, kteří chtěli natáčet bez jejich kontroly, se mohli dostat do právních sporů nebo čelit požadavkům na placení licencí.

Pro některé filmaře se proto přesun na západ stal praktickým způsobem, jak se této kontrole vyhnout.

Kalifornie byla od New Jersey tisíce kilometrů daleko. Nebyla však mimo dosah amerického práva. Filmaři tím získali především čas a prostor. Pokud začali používat vlastní technická řešení nebo zařízení, která se snažila obejít Edisonovy patenty, bylo pro patentové držitele složitější okamžitě zasáhnout.

Vznikla tak zvláštní situace: jedna z největších kulturních metropolí moderní doby se začala rodit částečně proto, že filmoví podnikatelé hledali místo, kde budou moci podnikat s větší svobodou.

Hollywood tedy nevznikl jen díky umění.

Vznikl také díky technologii, penězům, patentům, právním sporům a geografii.

Je důležité si uvědomit, že v této době ještě Hollywood jako filmové centrum neexistoval. Oblast byla stále především rezidenční a zemědělská. Samotné jméno Hollywood mělo původ v realitním projektu a rozvoji oblasti na přelomu 19. a 20. století. Hollywood byl založen jako komunita spojená s představou klidného bydlení mimo rychle rostoucí centrum Los Angeles.

Ironií dějin je, že lidé, kteří se podíleli na jeho vzniku, si vůbec nemohli představit, co se z této oblasti stane. Hollywood měl být především příjemným předměstím. Místo, kde budou lidé bydlet, nikoli továrnou, která bude vyrábět sny pro celý svět.

A právě v okamžiku, kdy se začínají střetávat zájmy developerů, obyvatel Los Angeles a filmových podnikatelů, začíná vznikat prostředí, které později umožní filmovému průmyslu zakořenit.

Jedním z prvních významných filmařů, kteří se vydali do Kalifornie, byl D. W. Griffith. Jeho příchod je důležitý nejen proto, že patřil mezi nejvýznamnější americké režiséry své doby, ale také proto, že jeho filmy ukázaly, jak obrovský potenciál má kalifornská krajina pro filmové vyprávění.

Griffith nebyl první člověk, který v Kalifornii natočil film. Filmové společnosti zde natáčely již před ním a některé produkce využívaly Los Angeles a jeho okolí kvůli počasí a krajině. Griffith však patřil k filmařům, kteří pomohli ukázat, že západ Spojených států může být vhodným místem pro rozsáhlou filmovou výrobu.

A jakmile se ukázalo, že je možné natáčet v Kalifornii, začaly přicházet další společnosti.

Filmaři si všímali především toho, že během jediného dne mohou využít několik různých typů krajiny. Mohli natočit scénu v ulicích města, během několika hodin se přesunout do kopců a další den pracovat u oceánu. Pro filmové produkce, které byly stále závislé na přirozeném světle, to byla obrovská výhoda.

Kalifornie navíc nabízela něco, co New York nabídnout nemohl: pocit, že zde lze začít úplně od začátku.

Jakmile se v oblasti začaly objevovat filmové společnosti, začal fungovat efekt, který známe z mnoha jiných průmyslových odvětví. Tam, kde jsou filmová studia, se začnou stěhovat herci. Tam, kde jsou herci, vzniká potřeba agentů. Kde jsou produkce, potřebují kostýmní návrháře, maskéry, kameramany, osvětlovače, scénografy, střihače, scenáristy, účetní, právníky a desítky dalších profesí.

Film tak postupně přestával být pouze jednotlivým podnikatelským projektem a začal se měnit v průmysl.

A právě zde se rodí základní princip budoucího Hollywoodu: filmy se nebudou pouze natáčet v určitém městě. Celé město začne být přizpůsobováno tomu, aby bylo možné filmy vyrábět.

Vznikají ateliéry, kanceláře, sklady kulis, laboratoře pro zpracování filmového materiálu, kostymérny a filmové laboratoře. Kolem studií se rozvíjejí služby a obchod. Z herců se stávají profesionálové. Z producentů podnikatelé. A z jednotlivých filmových společností začínají vyrůstat organizace schopné vyrábět desítky filmů.

Hollywood však ještě stále není tím Hollywoodem, který známe.

Neexistuje zde ještě klasický studiový systém. Neexistuje hvězdný systém v pozdější podobě. Neexistují obří filmové paláce ani filmové premiéry, jak je známe dnes. A především ještě není jasné, které společnosti budou mít moc rozhodovat o budoucnosti americké kinematografie.

To se změní během několika následujících let.

Přesun filmové výroby do jižní Kalifornie nebyl jednorázovou událostí. Hollywood nevznikl jednoho dne a neexistuje jeden jediný okamžik, který by se dal označit za jeho „zrození“. Šlo o postupný proces, během něhož se z několika filmových produkcí stal organizovaný průmysl.

Nejdříve byla technologie. Potom přišli podnikatelé. Následovaly právní konflikty. Filmoví producenti začali hledat místa, kde mohou natáčet levněji a svobodněji. Kalifornie jim nabídla slunce, prostor a rozmanitou krajinu. Los Angeles zase rychle rostlo a poskytovalo pracovní sílu i infrastrukturu.

A někde mezi těmito faktory se začal rodit Hollywood.

Z původně zemědělské oblasti se během několika desetiletí stane místo, kde budou vznikat filmy, které ovlivní kulturu celého světa. Lidé, kteří sem přijeli kvůli práci v novém a nejistém průmyslu, začnou vytvářet systém, který se bude později zdát téměř neporazitelný.

Jenže k tomu bylo potřeba ještě něco zásadního: studia.

V další části se proto dostaneme k tomu, jak se z jednotlivých filmových podnikatelů začaly stávat mocné společnosti, jak vznikaly Paramount, Universal, Warner Bros., MGM a další značky, které dodnes známe, proč byl Hollywood dlouho ovládán několika málo studii a jak se z filmových herců začaly stávat první skutečné filmové hvězdy.

Zdroje: