Julie Andrews se nevrátí do Deníku princezny 3. Bez královny Clarisse bude všechno jinak

Když se v roce 2001 objevil v kinech Deník princezny, málokdo mohl tušit, že z nenápadné disneyovské komedie vyroste film, který bude další generaci připomínat ještě o čtvrt století později. Anne Hathaway tehdy debutovala ve velké filmové roli jako nesmělá Mia Thermopolis, která zjistí, že není obyčejnou středoškolačkou ze San Francisca, ale následnicí trůnu malého evropského království Genovie. Po jejím boku přitom stála herečka, jejíž jméno už tehdy představovalo samotnou filmovou eleganci – Julie Andrews jako královna Clarisse Renaldi. Právě jejich společná dynamika patřila k tomu nejlepšímu, co první film nabídl, a dnes, když se připravuje třetí díl, je proto zpráva o Andrewsině definitivním návratu o to citlivější.

Julie Andrews nyní potvrdila, že se v připravovaném The Princess Diaries 3 neobjeví. V rozhovoru vysvětlila, že se považuje za herečku, která už se od filmového herectví stáhla, a přestože pro ni nebylo snadné nabídku odmítnout, dospěla k názoru, že její postava už v novém příběhu není nezbytná. Nejde tedy o situaci, kdy by Disney jednoduše přeobsadil oblíbenou postavu nebo se rozhodl původní herečku vynechat – samotná Andrews se rozhodla, že na plátno už se v této podobě vracet nechce.

Pro fanoušky je na celé zprávě nejzajímavější právě její definitivnost. O možnosti návratu Julie Andrews se totiž mluvilo prakticky od chvíle, kdy Disney třetí film oficiálně začal připravovat, protože bez Clarisse si pokračování jen málokdo dokázal představit. Andrews ale nyní dává jasně najevo, že její filmová kapitola se v tomto případě uzavírá, zatímco příběh Mii Thermopolis bude pokračovat dál. A právě tento rozdíl mezi návratem postavy a návratem herečky může být pro nový film zásadní.

Důvod, proč je její absence tak výrazná, nespočívá pouze v tom, že Julie Andrews patří mezi největší herecké legendy své generace. Královna Clarisse byla pro Deník princezny něco jako jeho klidné centrum. Zatímco Mia byla chaotická, nejistá, impulzivní a během několika týdnů se musela vyrovnat s úplně novým světem, Clarisse představovala zkušenost, sebejistotu a pravidla, která její vnučka teprve postupně objevovala. Jejich vztah tak nebyl jen komediální součástí příběhu, ale jednou z hlavních emocionálních os filmu.

Je přitom pozoruhodné, jak dobře byla Andrews pro tuto roli obsazena. Její přirozená elegance umožnila, aby Clarisse působila jako skutečná panovnice, ale zároveň nikdy nebyla chladnou aristokratkou, která by na Miu pouze kladla další požadavky. Andrews dokázala postavě dát laskavost, humor i autoritu a právě kombinace těchto vlastností vytvořila jednu z nejpamátnějších filmových babiček. Clarisse mohla být přísná, ale divák nikdy nepochyboval o tom, že jí na Mii skutečně záleží.

Ještě důležitější je, že Deník princezny představoval pro Andrews určitý návrat k Disney. Film z roku 2001 byl jejím prvním disneyovským filmem od Mary Poppins z roku 1964, tedy po neuvěřitelných 37 letech. Pro Anne Hathaway zase znamenal zásadní start filmové kariéry a vytvořil z ní herečku, kterou si diváci okamžitě spojili s Miou. Setkání těchto dvou hereček tak nebylo pouze dobrým castingovým rozhodnutím – zpětně se ukázalo jako jedna z nejdůležitějších součástí kouzla celé série.

A právě tady se může skrývat klíč k tomu, proč Deník princezny 3 vůbec může fungovat i bez Clarisse. Od prvního filmu totiž uplynulo 25 let a Anne Hathaway už není začínající herečkou, která se teprve učí pohybovat ve velkém Hollywoodu. Mia Thermopolis by se měla vrátit jako dospělá žena a nová kapitola jejího života proto nemusí potřebovat stejný vztah mezi učitelkou a studentkou, jaký jsme sledovali v prvním filmu. Hathaway sama v posledních rozhovorech zdůrazňovala, že jí záleží na tom, aby třetí film odpovídal tomu, kam se Mia i samotní diváci za dvě desetiletí posunuli.

To je ostatně jedna z největších výzev podobných návratů. Hollywood dnes miluje pokračování filmů, které mají za sebou desetiletí, protože mohou využít nostalgii diváků, ale nostalgie sama o sobě nestačí. Pokud by třetí Deník princezny pouze zopakoval stejné vtipy, stejné situace a stejnou cestu dospívání jako první díl, mohl by působit spíše jako muzeální exponát než jako skutečné pokračování. Mia ale mezitím zestárla stejně jako lidé, kteří ji sledovali v roce 2001, a právě toho by měl nový film využít.

Anne Hathaway se k roli vrací s vědomím, že Mia pro ni znamená mnohem víc než jednu z dávných filmových postav. Herečka v souvislosti s návratem mluvila o tom, že její vlastní hodnoty a zkušenosti ovlivnily způsob, jakým dnes na Miu nahlíží. Třetí film by proto podle všeho neměl být jen další pohádkovou komedií o princezně, která se učí být princeznou, ale příběhem dospělé ženy, která už dávno ví, kým je, a musí řešit úplně jiné otázky.

Návrat přichází ve zvlášť symbolický moment. Deník princezny oslavil v srpnu 2026 své 25. výročí a právě letos se proto původní film znovu dostává do centra pozornosti. V roce 2001 šlo o překvapivě úspěšný disneyovský hit, který celosvětově utržil přibližně 165 milionů dolarů a pomohl vytvořit z Anne Hathaway jednu z nejvýraznějších mladých hereček své generace.

Pro dnešní diváky je přitom zajímavé sledovat, jak odlišný byl kontext prvního filmu. Anne Hathaway byla tehdy prakticky neznámou mladou herečkou a Deník princezny byl její filmový debut v hlavní roli. Julie Andrews naopak přicházela s obrovskou reputací a s kariérou spojenou s filmy jako Mary Poppins nebo Za zvuků hudby. Obsazení proto vytvořilo neobvyklou dvojici: jedna herečka stála na začátku své hollywoodské cesty, zatímco druhá už patřila k ikonám světové kinematografie.

A právě proto má třetí díl potenciál fungovat jako zajímavé setkání dvou časových období. Pro Anne Hathaway je Mia připomínkou začátku kariéry, pro fanoušky pak připomínkou vlastního dospívání. Julie Andrews už u toho nebude osobně, ale její přítomnost v prvních dvou filmech bude nevyhnutelně viset nad celým pokračováním. Její absence může být paradoxně jednou z věcí, které třetí díl donutí nejvíce přemýšlet o tom, co vlastně znamená vracet se po tak dlouhé době.

Třetí Deník princezny je stále ve vývoji a Anne Hathaway se má vrátit jako Mia Thermopolis. Režie se ujala Adele Lim, která má zkušenosti například s filmem Crazy Rich Asians, a na projektu se v průběhu příprav pracovalo s několika verzemi scénáře. Hathaway v posledních měsících opakovaně potvrzovala, že projekt pokračuje, přestože jeho přípravu ovlivnily další pracovní závazky a přepracování příběhu.

Důležitou otázkou zůstává také návrat dalších známých postav. Chris Pine, který se objevil ve druhém filmu jako Nicholas Devereaux, v minulosti vyjádřil zájem o návrat, ale jeho účast ani další obsazení není v tuto chvíli možné brát jako definitivně potvrzené. Stejně tak zatím není známé datum premiéry, takže je lepší očekávání držet při zemi – film je ve vývoji, ale přesný termín uvedení Disney zatím neoznámilo.

Jisté je naopak to, že nový film bude muset nějakým způsobem vysvětlit, proč už královnu Clarisse neuvidíme. Zatím není potvrzeno, zda bude její absence přímo součástí děje, zda bude postava pouze zmíněna, nebo zda tvůrci zvolí jiný způsob, jak její místo v Miině životě připomenout. Jedno je však téměř jisté: přeobsazení Julie Andrews by bylo velmi problematické, protože Clarisse se stala neoddělitelnou součástí jejího filmového odkazu a nahrazení původní představitelky by mohlo působit mnohem hůř než její nepřítomnost.

Upřímná odpověď je, že to zatím nikdo neví. Z hlediska příběhu samozřejmě ano – Mia je dospělá, její život se může posunout jinam a třetí film nemusí být založený na stejném vztahu mezi babičkou a vnučkou. Z emocionálního hlediska je to ale mnohem složitější, protože diváci si Genovii, královský palác a samotnou Miinu proměnu automaticky spojují právě s Clarisse.

Velkou výhodou je, že tvůrci nemusí předstírat, že se nic nezměnilo. Naopak mohou skutečnost, že Julie Andrews už se nevrátí, přijmout jako přirozenou součást příběhu. Pokud třetí film dokáže ukázat, že Mia už nepotřebuje stejný typ vedení jako před pětadvaceti lety, může být absence Clarisse dokonce významovým prvkem celého pokračování. Mia se z dívky, která potřebovala učit, jak být princeznou, stala ženou, která musí sama rozhodovat o budoucnosti svého království.

Největší nebezpečí by naopak spočívalo v tom, kdyby se film snažil Andrews nahradit. Clarisse není jen funkce ve scénáři, kterou může převzít jiná herečka. Její kouzlo vzniklo spojením konkrétní postavy, konkrétní herečky a konkrétního období kariéry Julie Andrews, a něco takového se nedá jednoduše zopakovat. Pokud má tedy Deník princezny 3 skutečně uspět, bude podle mě mnohem lepší přijmout, že jedna kapitola skončila, než se zoufale snažit ji napodobit.

Na celé situaci je vlastně něco krásně symbolického. Julie Andrews už nemusí nic dokazovat a po desítkách let ve filmu si může sama určit, kdy chce svou kariéru před kamerou uzavřít. Její rozhodnutí nevracet se do Deníku princezny 3 proto nemusí být vnímáno jako smutný konec, ale jako přirozené rozloučení s rolí, která pro ni i pro diváky znamenala něco výjimečného. Sama Andrews přitom zůstává aktivní v jiných oblastech a věnuje se například hlasové práci, psaní a dalším projektům mimo klasické filmové herectví.

Ať už tedy třetí Deník princezny dopadne jakkoli, první dva filmy už nikdo nevezme. Clarisse Renaldi zůstává tou ženou, která přišla do života Mii Thermopolis a během několika filmových scén z ní pomohla udělat někoho, kdo dokázal přijmout vlastní identitu. Julie Andrews zase zůstává herečkou, jejíž elegance, hlas a přirozená autorita dokázaly vytvořit postavu, kterou si diváci pamatují i po pětadvaceti letech.

Možná je proto správné, že se Deník princezny 3 vydá dál bez ní. Ne proto, že by královna Clarisse nebyla důležitá, ale právě proto, že byla důležitá až příliš na to, aby ji někdo jednoduše nahradil. Teď už zbývá zjistit, jestli Anne Hathaway dokáže jako dospělá Mia otevřít další kapitolu Genovie tak, aby nový film nebyl jen návratem do minulosti, ale skutečným pokračováním příběhu, který pro tolik diváků začal před čtvrt stoletím.

Zdroje: