Článek
Další Spider-Man. Další zachraňování New Yorku. Další maska, pavučiny a několik známých tváří, které už jsme viděli tolikrát, že by člověk skoro čekal, že se z toho stane rutina bez většího překvapení. Upřímně, tenhle pocit se na začátku Brand New Day fakt dostaví. Film jede v zajetých kolejích, všechno působí povědomě a chvíli to vypadá, že se jen mění kulisy, ale jinak se jede pořád to samé.
Jenže pak se to začne lámat. Ne nahlas, ne nějak efektně, spíš pomalu, skoro nenápadně. V jednu chvíli si člověk uvědomí, že tohle už není jen další variace na známý příběh, ale něco mnohem osobnějšího. Peter Parker už nemá kam utéct, protože všechno, co ho dřív definovalo, mu bylo doslova vymazáno z existence.
Po událostech No Way Home nezůstal jen bez přátel nebo zázemí. Zmizela i jeho identita. Nikdo si ho nepamatuje, nikdo neví, kdo je, a všechno, co ho dřív drželo při zemi, se rozpadlo do prázdna, které nejde jen tak zaplnit. Z klasického superhrdinského příběhu se tak stává něco mnohem křehčího – sledování člověka, který se snaží zjistit, jestli pro něj ve světě ještě vůbec existuje místo.
A tady film konečně chytne dech.
Nejde mu o větší hrozbu, hlasitější exploze ani další velké propojení Marvelu. To všechno tam samozřejmě je, ale spíš jen jako kulisa. Hlavní je Peter sám – jeho izolace, únava a hlavně to, jak se pořád snaží všechno zvládnout bez pomoci.
Sledujeme ho v období, kdy jede v režimu přežívání. Bere práci, která ho vyčerpává, pohybuje se městem skoro jako stín a neustále si opakuje, že to zvládne. Že nikoho nepotřebuje. Že je to v pohodě. Jenže mezi řádky je jasné, že to v pohodě není ani náhodou.
Uzavření do sebe, rutina, která člověka pomalu vymaže, pocit, že všechno musí zvládnout sám, i když už dávno není z čeho brát – tohle všechno film nikdy neřekne přímo, ale pořád to tam visí ve vzduchu.
Možná i proto působí Brand New Day tak civilně. Nehoní se za velkolepostí, nesnaží se být „největší Marvel film roku“ a místo toho se drží drobných momentů, kde je Peter nejzranitelnější. Právě v těch chvílích, kdy se zdánlivě nic neděje, ale přesto je cítit napětí, film funguje nejlíp.
Tom Holland tu dostává úplně jiný prostor než dřív. Jeho Peter už není ten nadšený kluk, co se snaží zapůsobit na Tonyho Starka. Tady je to někdo, kdo už si prošel ztrátou, selháním i osamělostí, a je to na něm vidět.
V každé scéně.
Jeho výkon je tišší, méně okázalý, ale o to skutečnější. Někdy působí vyčerpaně, jako by už neměl energii ani na to být hrdinou, jindy zase tvrdohlavě, skoro až zoufale se drží toho, že to prostě musí zvládnout. Tohle z něj konečně dělá dospělou verzi Petera Parkera, ne jen další variaci teenagera v kostýmu.
Akce ale rozhodně nezaostává. Některé sekvence patří k tomu nejlepšímu, co MCU v poslední době nabídlo. Pohyb mezi mrakodrapy je natočený s lehkostí, která připomíná spíš videohru, ale pořád si drží přehlednost i váhu. Souboje mají rytmus, nejsou to jen digitální výbuchy bez kontextu.
Hned v několika scénách je vidět, že se film inspiroval přímo herní sérií Marvel’s Spider-Man – a funguje to neuvěřitelně dobře.
Velké plus je i to, že Brand New Day nevyžaduje encyklopedii Marvelu. MCU tu sice existuje, ale netlačí se dopředu. Divák nemusí znát všechny filmy, aby pochopil, co se děje. Film víc sází na emoce než na kontinuitu.
Stačí vědět, kdo je Punisher. A možná mít základní představu o Hulkovi.
Když už je řeč o Punisherovi – Jon Bernthal si krade každou scénu, ve které se objeví. Syrový, nekompromisní, nepříjemně upřímný. Funguje jako kontrast k Peterovi, který pořád hledá správnou cestu. A jo, pár momentů s ním v kině u vás pravděpodobně vyvolá pousmání, i když atmosféra zůstává vážná.
Komiksové odkazy jsou samostatná kapitola. Je jich hodně, ale nepůsobí jako fanservice. Spíš jako přirozená součást světa, který si bere inspiraci z různých verzí Spider-Mana, ale nesnaží se je slepě kopírovat.
Film totiž nestojí na tom, co všechno ukazuje, ale na tom, co nechává mezi řádky. Na pocitu osamění, tlaku a neustálého hledání rovnováhy mezi tím, co člověk chce, a tím, co musí.
A právě díky tomu Brand New Day nepůsobí jako další díl série, ale spíš jako její přirozené dospění.
Hodnocení: 9,5/10
Zdroje:
