Článek
Příběh, který drží pozornost od začátku do konce
Když z kina odcházíte po téměř třech hodinách a máte pocit, že čas utekl nečekaně rychle, je to obvykle známka výjimečného filmu. A přesně to je případ Nolanovy Odyssey. Christopher Nolan znovu potvrzuje, proč patří mezi nejvýraznější režiséry současnosti, a přináší snímek, kvůli kterému má smysl chodit do kina. Nejen kvůli samotnému příběhu, ale hlavně kvůli tomu, jak je vyprávěný. Moc často se nestává, aby takto dlouhý film udržel diváka naprosto soustředěného od první do poslední minuty.
Nemusíte být někým, kdo by řeckou mytologii podrobně znal. Naopak. Historie ani antické příběhy nejsou pro každého a o samotné Odyssee stačí znát jen základní rámec příběhu. Právě v tom ale spočívá síla filmu: funguje nejen jako adaptace slavného eposu, ale především jako výborně vystavěné lidské drama. Není potřeba znát každý detail Homérovy předlohy, aby si divák celý příběh naplno užil.
Jedním z nejlepších rozhodnutí je dle mého názoru užití nelineárního vyprávění. Christopher Nolan je tímto stylem známý už řadu let a znovu ukazuje, že s časem umí pracovat lépe než téměř kdokoli jiný. Místo jednoduchého chronologického převyprávění skládá příběh postupně jako mozaiku. Jednotlivé události do sebe zapadají až s odstupem a díky tomu má film neustále co nabídnout. Každá nová scéna mění pohled na předchozí dění a přesně tak by měl fungovat velkolepý film – neustále překvapovat, ale přitom nikdy nepůsobit zmateně. Vyprávění je promyšlené do nejmenšího detailu a všechno má své místo.
Herecké výkony, hudba i obraz táhnou film vzhůru
Obrovský podíl na výsledku mají také herecké výkony. Matt Damon ztvárnil jednu ze svých nejlepších rolí za poslední roky. Jeho Odysseus není nedotknutelným hrdinou, ale člověkem, který dělá chyby, pochybuje a musí nést následky vlastních rozhodnutí. Díky tomu působí mimořádně lidsky a divák s ním prožívá každou překážku. Stejně silná je Anne Hathaway jako Pénelopé, která dokazuje, že i postava trávící většinu času mimo hlavní dění může být emocionálním pilířem celého příběhu.
Velmi mile překvapí také Tom Holland, Zendaya, Robert Pattinson i Charlize Theron. Každý z nich dostává prostor vytvořit zapamatovatelnou postavu a nikdo nepůsobí dojmem, že byl obsazen jen proto, aby na plakátu přibylo další slavné jméno. Právě naopak. Celé obsazení funguje neuvěřitelně přirozeně a mezi jednotlivými herci je cítit chemie i vzájemný respekt. Je vidět, že Nolan opět dokázal sestavit tým, který táhne za jeden provaz.
Samostatnou kapitolou je hudba. Ta nejen doprovází obraz, ale doslova se stává součástí vyprávění. Ve vypjatých scénách umí dodat monumentálnost, v těch komornějších naopak citlivě ustoupí do pozadí a nechá vyniknout emoce postav. Přesně tak si má filmová hudba počínat – není samoúčelná, ale podporuje atmosféru a umocňuje zážitek.
Stejně silný dojem zanechává také vizuální stránka filmu. Nolan znovu potvrzuje, že velkolepost nemusí stát na přemíře digitálních efektů. Kamera, práce se světlem, lokace i kompozice jednotlivých záběrů vytvářejí podívanou, která působí monumentálně a zároveň neuvěřitelně autenticky. Mnohokrát máte pocit, jako byste nesledovali film, ale obrazy z dávné minulosti, které někdo dokázal oživit před očima diváků.
Pokud by měla být vypíchnuta jedna věc, kterou lze doporučit úplně každému, pak je to způsob, jakým film vidět. Jestli máte možnost, běžte na IMAX. Opravdu to není jen marketingový slogan. Obraz i zvuk dostávají v tomto formátu úplně jiný rozměr a právě u takto velkolepého filmu je rozdíl znát nejvíce. Některé scény doslova berou dech a na běžném plátně by část svého kouzla ztratily. Tohle je přesně ten typ snímku, který byl pro největší filmová plátna vytvořen.
Překvapí také to, jak rychle film uteče. Přestože nejde o krátký snímek, ani na okamžik nepůsobí dojmem, že by některá scéna byla zbytečná nebo natahovaná. Naopak během závěrečných minut vyvstává pocit, že by bylo snadné vydržet sledovat tenhle svět ještě mnohem déle. A právě to je známka opravdu kvalitně odvedené práce.
Jak film přijali kritici ze zámoří
Zahraniční reakce zatím potvrzují, že nejde jen o nadšený dojem jednotlivých diváků. Kritici ze zámoří se většinou shodují na tom, že Odyssea patří k Nolanovým nejambicióznějším filmům a že nejvíc vyniká na velkém plátně. Chválí především vizuální stránku, práci s hudbou, silné herecké obsazení a odvahu převyprávět klasický příběh moderním, ale stále srozumitelným způsobem.
Objevují se ale i opatrnější hlasy. Někteří recenzenti upozorňují na to, že Nolan občas klade větší důraz na strukturu a formu než na úplně přímé emocionální vyznění, a že film může být pro část publika náročnější kvůli délce i nelineárnímu vyprávění. Přesto i mezi těmito výhradami převládá respekt k tomu, jak sebevědomě a velkoryse film působí. V zahraničí se o něm mluví jako o události, která má ambici stát se jedním z nejvýraznějších titulů roku.
Odyssea není jen dalším povedeným filmem Christophera Nolana. Je to snímek, který dokazuje, že i příběh starý téměř tři tisíce let může působit svěže, napínavě a emocionálně silně. Především ale potvrzuje, že člověk nemusí být fanouškem historie ani řecké mytologie, aby si jej naplno užil. Stačí se nechat vtáhnout a film vás odmění velkolepým zážitkem, na který se nezapomíná snadno.
Moje hodnocení je 9,5 z 10. Ne proto, že by film byl bezchybný, ale proto, že zanechává pocit skutečné filmové události. Takové, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat a kterou lze bez váhání doporučit každému, kdo má rád velké příběhy, špičkové herecké výkony a filmy, které dokážou nabídnout něco víc než jen tři hodiny zábavy.
