Článek
Více než jen „další Marilyn Monroe“
Když se dnes mluví o Jayne Mansfield, bývá často označována za jednu z hereček, které se Hollywood snažil představit jako nástupkyni Marilyn Monroe. Takové srovnání je ale vůči její kariéře poněkud nespravedlivé, protože Mansfield byla mnohem víc než jen atraktivní blondýnka s podobnou image. Ano, obě ženy spojoval podobný vzhled, platinové vlasy, výrazná ženskost i status sexsymbolu, ale zatímco filmová studia v nich viděla především tváře, které měly přitahovat diváky do kin, samotná Mansfield měla ambice daleko širší.
Narodila se v roce 1933 jako Vera Jayne Palmer a už od mládí se zajímala o hudbu, divadlo i jazyky. Hovořila několika cizími jazyky, hrála na klavír i housle a měla výrazně vyšší intelekt, než jí veřejnost často přisuzovala. Přesto byla většina její kariéry postavena především na vzhledu, což ji po celý život frustrovalo. V době, kdy se od hereček očekávala hlavně elegance, půvab a schopnost být ozdobou plátna, se Mansfield snažila prosadit i jako osobnost s vlastním názorem a výrazným komediálním talentem. Jenže Hollywood ji příliš často uzavíral do jediné škatulky a jen výjimečně jí dovolil ukázat, co všechno v ní skutečně bylo.
Do širšího povědomí se dostala v polovině padesátých let a velmi rychle si získala pozornost nejen svou krásou, ale i schopností udělat si legraci sama ze sebe. Objevila se ve filmech jako The Girl Can't Help It, Will Success Spoil Rock Hunter?, The Wayward Bus nebo Kiss Them for Me. Právě první z nich bývá dodnes považován za její nejvýraznější filmovou roli. Mansfield měla dar pracovat se svou image způsobem, který byl na svou dobu neobvyklý. Nebála se přehrávat, být okázalá a využívat vlastní sex-appeal jako součást komediálního projevu. V éře, kdy se od hereček očekávala spíše zdrženlivost, působila svěže, odvážně a někdy až provokativně. Přesto se jí nikdy nepodařilo získat role, které by naplno ukázaly její herecké schopnosti, a právě to je na jejím příběhu možná nejsmutnější.
Život pod neustálým dohledem médií
Jayne Mansfield patřila k prvním celebritám, které dokonale pochopily sílu publicity. Uměla přitáhnout pozornost a věděla, jak pracovat s tím, co by dnes bylo označeno za vlastní značku. Pořádala okázalé večírky, nebála se extravagantních fotografií a svými výroky i vystupováním dokázala zaujmout novináře téměř kdykoliv. Její růžový dům v Los Angeles se stal jedním z nejznámějších sídel hollywoodských hvězd a média detailně sledovala každý aspekt jejího soukromého života. Veřejnost ji milovala jako symbol přepychu, smyslnosti a lehce přehnaného pozlátka, ale za tímto obrazem se skrýval mnohem složitější a skromnější život.
Byla několikrát vdaná, vychovávala pět dětí a snažila se skloubit náročnou kariéru s rodinným životem. Zároveň čelila tlaku filmových studií i veřejnosti, která ji často vnímala pouze jako krásnou tvář. Právě tento rozpor mezi skutečnou osobností a mediálním obrazem dnes mnozí filmoví historici označují za jeden z důvodů, proč její talent nikdy nedostal plnou příležitost zazářit. Mansfield nebyla jen hvězda, která ráda pózovala před fotoaparáty. Byla to žena, která se snažila prosadit ve světě, jenž ji neustále redukoval na vzhled, a přesto si dokázala udržet vlastní energii, sebeironii i schopnost být nepřehlédnutelná.
Tragická noc a odkaz, který přetrval
V noci z 28. na 29. června 1967 cestovala Jayne Mansfield automobilem z vystoupení v Mississippi do New Orleans. Krátce po půlnoci narazil vůz do zadní části nákladního automobilu, který zpomalil kvůli insekticidnímu postřiku na silnici. Náraz byl devastující a herečka spolu se svým řidičem a právníkem zemřela na místě. Ve voze cestovaly také tři její děti, které seděly na zadních sedadlech. Přestože utrpěly zranění, všechny nehodu přežily. Mezi nimi byla i tehdy tříletá Mariska Hargitay, která se později stala známou herečkou a hvězdou seriálu Zákon a pořádek: Útvar pro zvláštní oběti.
Smrt Jayne Mansfield okamžitě obletěla svět a vyvolala řadu nepřesných zpráv a mýtů. Jeden z nejznámějších tvrdil, že byla při nehodě sťata. Ve skutečnosti šlo o dlouhodobě vyvrácenou nepravdivou informaci, která vznikla kvůli fotografiím z místa nehody a senzacechtivému zpravodajství. Tragédie tak získala téměř mytický rozměr, který její skutečný příběh dlouho překrýval. Zároveň ale měla i velmi konkrétní dopad mimo svět filmu. Právě po této nehodě začaly být na zadní části nákladních vozidel ve Spojených státech postupně zaváděny ochranné zábrany proti podjetí osobních automobilů, dnes neoficiálně označované jako „Mansfield bars“. Přestože jejich vývoj nezačal výhradně kvůli této jediné události, mediální pozornost kolem smrti slavné herečky výrazně urychlila debatu o bezpečnosti silniční dopravy.
Přestože byla její kariéra poměrně krátká, Jayne Mansfield zůstává významnou součástí historie amerického filmu. Dodnes bývá připomínána jako jedna z ikon zlaté éry Hollywoodu, žena, která dokázala ovládnout titulní stránky novin i filmová plátna. Současně se však stále častěji zdůrazňuje, že byla mnohem talentovanější, než jí tehdejší filmový průmysl dovolil ukázat. Moderní pohled na její život je proto výrazně vyváženější než před několika desetiletími. Už není vnímána pouze jako sexsymbol, ale také jako inteligentní a ambiciózní žena, která se snažila prosadit ve světě, jenž ji často redukoval na jedinou roli.
Osud Jayne Mansfield připomíná, jak pomíjivá může být sláva. Během několika let se stala jednou z nejznámějších žen světa, přesto její život skončil tragicky dříve, než mohla naplno rozvinout svůj potenciál. Ani téměř šest desetiletí po její smrti její jméno nezmizelo z filmových dějin. Naopak. Její příběh se pravidelně vrací v dokumentech, knihách i filmových retrospektivách jako připomínka éry, kdy Hollywood vytvářel hvězdy stejně rychle, jako je dokázal zničit.
Zdroje:
