Článek
Horor, který chce být víc než jen hororem
Od prvních minut je patrné, že Zrozen z temnoty nechce být jen dalším žánrovým hororem postaveným na lekačkách a jednoduchém strašení. Film se místo toho soustředí na pomalejší budování napětí, na psychický stav hlavní hrdinky a na atmosféru, která je spíš tísnivá než okázale děsivá. Právě tento přístup na mě působil jako nejsilnější stránka celého snímku, protože je z něj cítit snaha nabídnout divákovi něco víc než jen povrchní hororovou podívanou.
Film pracuje s motivy mateřství, strachu, izolace a vnitřního rozkladu, přičemž je zřejmé, že nadpřirozené prvky mají sloužit také jako metafora psychického rozpoložení hlavní postavy. Tohle pojetí mi bylo sympatické, protože mám obecně ráda horory, které se nesnaží pouze vyděsit, ale zároveň otevírají prostor pro interpretaci. Díky tomu ve mně podobné filmy zůstávají i po skončení a nutí mě přemýšlet nad tím, co přesně chtěly říct.
Silný nápad, který ale nedokáže naplno rozvinout
Právě v tom ale podle mě zároveň spočívá největší slabina filmu. Zrozen z temnoty má bezpochyby zajímavý koncept a je vidět, že tvůrci chtěli vyprávět příběh o mateřství, traumatu a psychickém tlaku, jenže jednotlivé motivy spolu ne vždy fungují tak, jak by měly. Film naznačuje řadu podnětných myšlenek, ale jen málokterou z nich skutečně dotáhne do konce, takže výsledný dojem je spíš roztříštěný než pevně vystavěný.
Místy jsem měla pocit, že scénář dává přednost symbolice před samotným vyprávěním. Některé scény fungují velmi dobře samy o sobě, mají sílu i vizuální působivost, ale když se na film podívám jako na celek, chyběla mi větší ucelenost a jasnější dramaturgická linie. Ve výsledku jsem měla dojem, že sleduji sled zajímavých nápadů, které se nikdy úplně nespojí v jeden opravdu silný a přesvědčivý příběh.
Největším překvapením je hlavní herečka
Do filmu jsem vstupovala s tím, že jedním z hlavních lákadel pro mě bude Rupert Grint, ale nakonec mě nejvíc překvapila jeho herecká kolegyně, Seidi Haarla. Právě ona podle mě nese většinu filmu na svých bedrech a její výkon je jedním z důvodů, proč snímek vůbec funguje tak dobře, jak funguje. Působí přirozeně, uvěřitelně a emocionálně, aniž by sklouzávala k přehrávání, což je v podobně psychologicky laděném hororu nesmírně důležité.
Naopak Rupert Grint na mě tentokrát působil spíš zdrženlivě a vedle své kolegyně tolik nevynikl. Nehraje špatně, ale jeho postava nemá tolik prostoru, aby mohla skutečně zaujmout, a místy působí spíš jako doplněk děje než jako jeho plnohodnotná součást. Překvapilo mě to, protože právě od něj jsem čekala výraznější herecký výkon, zatímco nakonec mě mnohem víc přesvědčila jeho filmová partnerka.
Atmosféra funguje téměř po celou dobu
Naopak musím velmi pochválit způsob, jakým film pracuje s atmosférou. Zrozen z temnoty nestaví na hektické akci ani na neustálém bombardování diváka lekačkami, ale spíš na pocitu, že se něco děje, jen není hned jasné co. A právě tahle nejistota je podle mě jeho největší předností. Zvukový design, práce s tichem i kamera vytvářejí velmi nepříjemné napětí, které se postupně vrství a drží diváka v neustálém očekávání.
Některé scény jsou znepokojivé právě proto, že se v nich zdánlivě nic zásadního neděje, a přesto z nich člověk cítí silný tlak. Tento pomalejší a atmosférický styl mi vyhovoval, protože filmu dodává vlastní identitu a odlišuje ho od řady zaměnitelných hororů, které spoléhají jen na rychlé efekty. Tady je vidět snaha pracovat s náladou, a to je něco, co oceňuji i tehdy, když nefunguje úplně všechno.
CGI mimina? To na mě bohužel nefungovalo
Pokud bych ale měla vypíchnout jednu věc, která mě z filmu opakovaně vytrhávala, bylo by to digitálně vytvořené dítě. Chápu, proč se tvůrci rozhodli právě pro tento způsob zpracování, protože zřejmě chtěli dosáhnout znepokojivého, až nepřirozeného dojmu. Jenže na mě měl výsledek přesně opačný efekt. Místo aby tyto scény působily děsivě, často mě spíš vytrhly z atmosféry a připomněly mi technické řešení víc než samotný příběh.
CGI mimino na mě jednoduše nepůsobila věrohodně a v některých momentech jsem se místo děje soustředila na to, jak moc je daný efekt vidět. To je škoda, protože právě v hororu může i drobný detail výrazně ovlivnit celkový dojem. Možná by střídmější práce s digitálními triky nebo větší důraz na praktičtější efekty vyzněla mnohem silněji a přirozeněji.
Horor, který stojí za zhlédnutí, ale nevyužívá svůj plný potenciál
Přesto bych rozhodně neřekla, že jde o špatný film. Naopak oceňuji, že se tvůrci pokusili přijít s vlastním nápadem a nespoléhali jen na osvědčené hororové postupy. V době, kdy vzniká velké množství zaměnitelných žánrových titulů, působí Zrozen z temnoty jako film, který se snaží hledat vlastní cestu. Má vlastní tempo, vlastní témata i vlastní vizuální přístup, a právě proto si zaslouží pozornost.
Zároveň je ale škoda, že scénář nedokázal všechny své ambice proměnit v opravdu silný celek. Film má několik velmi povedených momentů, ale jako celek na mě působí spíš jako zajímavý pokus než jako plně dotažené dílo. A právě to je důvod, proč ve mně zanechal spíš smíšený dojem než nadšení.
Můj verdikt
Zrozen z temnoty je přesně ten typ filmu, který ve mně vyvolal více otázek než jednoznačných odpovědí. Oceňuji jeho odvahu pracovat s tématy mateřství, psychického tlaku a osobních traumat prostřednictvím hororového žánru, stejně jako jeho snahu nabídnout atmosférický a významově vrstevnatý zážitek. Některé scény mají skutečně silnou náladu a hlavní herečka podle mě podává překvapivě nejlepší výkon celého filmu.
Zároveň jsem ale měla pocit, že příběh nikdy úplně nedrží pohromadě. Symbolika často převažuje nad samotným vyprávěním a některé motivy zůstávají jen naznačené, aniž by byly skutečně rozvinuté. K tomu se přidává CGI zpracování mimina, které na mě bohužel nefungovalo a spíš mě vytrhávalo z jinak dobře budované atmosféry. Přesto nelituji, že jsem film viděla, protože nabízí několik opravdu povedených momentů a ukazuje, že i současný horor může hledat nové způsoby, jak vyprávět známá témata.
Moje hodnocení: 7/10.
