Článek
Povolání, co bylo radostí, je nyní trestem
Věrka je učitelkou na základní škole a tuhle práci dělá už mnoho a mnoho let. Každé ráno vstává s pocitem staženého žaludku a myšlenkou: „Tak zase.“ Ve třídě je hluk, chaos, nekonečné otázky, konflikty, emoce. Děti ji dokážou vysát dřív, než skončí první hodina. „Já už fakt nemám z čeho brát,“ říká si, když stojí u tabule a snaží se mluvit klidně, i když jí uvnitř všechno vibruje.
„Bez skleničky bych to nedala.“ Dopolední je nutnost, ne rozmar. Aby fungovala. Aby vydržela. Aby byla aspoň trochu tou učitelkou, kterou od ní všichni čekají. Odpoledne přijde další. „Potřebuju se uklidnit. Vypnout.“ Sklenička jako tečka za dnem, který byl zase o kus těžší než ten předchozí.
Alkohol se vymkl kontrole
Jednou ale přišly třídní schůzky. Už předem cítila, že je nezvládne střízlivá, protože bude muset mluvit o dětech a řešit jejich problémy. „Jen trošku, jen jednu sklenku,“ uklidňovala se. Jenže to „trošku“ bylo znát. Mluvila pomaleji, svět byl jakoby měkčí, hlasy rodičů splývaly, občas se nervózně smála. V jednu chvíli si všimla pohledu jedné maminky.
„Jste v pořádku?“ zeptala se opatrně. „Nevypadáte dobře.“
Na vteřinu se jí zastavil dech. Hlavou jí proběhlo tisíc myšlenek. Říct pravdu? Zasmát se? Odejít? Nakonec jen přikývla. „Asi na mě něco leze,“ zamumlala.
Doma se sesunula na gauč a cítila stud, jaký ještě nezažila. „Takhle to přece nemůže pokračovat,“ řekla nahlas do prázdného bytu. Druhý den si vzala neschopenku. Oficiálně kvůli viróze. Neoficiálně proto, že se nedokázala podívat sama sobě do očí, natož dětem nebo rodičům.
V létě se uvidí, co dál
To byl bod zlomu. Poprvé si to řekla bez výmluv a bez zlehčování: „Mám problém. A musím s tím něco dělat.“ Jenže hned vzápětí přišla další otázka – co vlastně?
O nové práci nepřemýšlela. Ne teď. Ne hned. „Dojedu tenhle školní rok,“ rozhodla se. „A v létě se rozmyslím.“ Léto se zdálo dost daleko na to, aby se k němu upnula, a dost blízko na to, aby jí dávalo alespoň iluzi naděje. Do té doby jen vydržet. Den po dni. A doufat, že najde odvahu udělat krok, který zatím neumí ani pojmenovat.
