Článek
„Můj syn je chytrý kluk a učí se rád,“ říká Danča. „Ale nevidím smysl sedět doma u dvou stránek prvouky, kde se učí o podzimu, když venku podzim je a můžeme ho vzít ven a vidět všechny ty barevné listy, pouštět draka a uvědomit si zkracující se den…“
Opakování versus zážitek
„Tvrdé souhlásky? Už je memoruje, umí je správně použít a odůvodnit pravopis. Radši čteme – Dva roky prázdnin, Malého prince, nebo encyklopedie o vesmíru a dinosaurech,“ popisuje Danča. „Písanka? Už půl roku zbytečná. Místo ní hrajeme hru ‚město, jméno, rostlina‘ nebo deskovku Vesmír, kde taky musí psát.“
Omezení domácích úkolů neznamená zanedbání vzdělání
„Nejde mi o to, aby nikdy žádný úkol nedělal,“ upřesňuje. „Jsem vděčná za zadání práce, protože díky tomu vidím synův pokrok a co je třeba trénovat. Ale plnění úkolů jen proto, aby učitelka měla odškrtnutou látku? To mě fakt nebaví.“
Vztah s dítětem je důležitější než odškrtané úkoly
„Učivo se mi někdy plete do vztahu se synem, zbytečně se dohadujeme. Plete se mi to i do volného času, který chci trávit v klidu s rodinou,“ dodává.
