Článek
Originální „vejce do skla“, jak si je s chutí dával k snídani i prezident Tomáš Gariggue Masaryk, jsou vlastně rychle v celku uvařená vajíčka ponořená do octové vody, aby během pětiminutového varu nepopraskaly jejich skořápky.
Pak je stačí přelít studenou vodou, opatrně oloupat pomocí lžíce, aby se udržel jejich tvar a uložit je do skleničky. Následně se lehce lžící naruší bílek, aby se ještě tekutý žloutek dostal ven a vytvořil kýžený barevný efekt. Vajíčka se dochutí solí, pepřem, případně i trochou pažitky, přidá se topinka a voilà, labužnická snídaně je na stole.
Nedávno jsem ale při vzpomínkách příbuzné pamětnice zpozorněla, když se mezi řečí zmínila, jak za jejího poválečného dětství dávali doma vejce dovezená od příbuzných z venkova do vodního skla. Že by nějaká podobná specialita?
Když jsem se pak pídila dál, zjistila jsem, že ve zmíněném případě šlo o něco úplně jiného. Jedná se vlastně o pozapomenutou praktiku, která měla svůj význam v časech, kdy ledničky nepatřily k běžnému vybavení každé domácnosti.
Pokud jste potřebovali uchovat vajíčka a neměli k dispozici hluboký sklep nebo jeden z prvních modelů domácích chladniček, sáhl vynalézavý člověk po osvědčeném triku. Vajíčka se naskládala do vysoké, 5litrové sklenice zavařovačky a následně se zalila roztokem křemičitanu sodného, známého jako „vodní sklo“.
Roztok ucpal póry ve vápenaté skořápce, čímž se zamezil přístupu vzduchu a mikroorganismů. Když se pak sklenice uložila na chladnější místo, vydržela naložená vajíčka řadu měsíců, aniž by se kazila.
A když už jsme u vody a vajíček, víte, jak zaručeně poznáte jejich čerstvost? Stačí vajíčko, kterým si nejste jisti, ponořit do vody a sledovat, jak se bude chovat. Klesne-li ke dnu, můžete být bez obav. Ani když se vznáší u dna, není nic ztraceno.
Pozor ovšem na vajíčko, které vyletí k hladině jako ping-pongový míček. Na takovém už si zaručeně nepochutnáte, ani kdybyste zvolili tu nejrafinovanější recepturu. Raději se s ním - v zájmu vlastního zdraví - rovnou rozlučte.
Pro další informace: