Článek
Když se František narodil v roce 1809 do rodiny Thun-Hohensteinových, byl jeho otec právě na bojišti rakousko-francouzské války v hodnosti pobočníka. Naštěstí se mohl poměrně brzy vrátit na své děčínské panství, kde se mu a jeho ženě Terezii z Brühlu rychle po sobě narodili ještě další dva synové a jedna dcera.
Když děti povyrostly, vydala se celá rodina na dvouletou cestu do Anglie, kterou jejich otec poznal během svých studentských let a zamiloval si ji. Inspiroval jeho podnikavého ducha, takže se na rodových državách pustil nejen do staveb továren, mlýnů, modernizace pivovarů, ale inicioval i vznik první přádelny lnu v Byňově, která měla podporovat plátenictví na severu Čech. Kromě toho se také zasadil o modernizaci labské plavby a přišel i s celou řadou dalších vylepšení, včetně zpevňování cest po celém svém panství.
Adelaide Kemble - Františkova první láska
Patrně doufal, že tím inspiruje i svého nejstaršího syna, jenže ten místo účtů a plánů hledal smysl svého života v umění. Jeho snem bylo věnovat se malířství a měl oko nejen pro půvab krajiny, ale i ženské krásy. Proto se coby mladík zamiloval do anglické operní pěvkyně Adelaide Kemble, členky rodinného ansámblu Kemblových a první anglické interpretky Belliniho Normy. Když ale projevil přání vzít si ji za manželku, byl oheň na střeše.
Otec striktně zakázal jakékoliv další kontakty obou mladých lidí, včetně písemných a snažil se Františka zavalit prací doma. Ovšem mělo to zcela opačný efekt. Mladý muž se sice věnoval správě rodového majetku, jenže si našel čas i na novou lásku. Nemusel za ní ani nikam daleko.
Tentokrát ho očarovala krása komorné jeho vlastní matky. Maria Magdalena König byla jen o rok mladší dcera dělostřeleckého kaprála, ale kromě půvabu pobrala i dobré vychování a na svou dobu i slušný rozhled. Výsledkem jejich milostného vzplanutí byli dva synové narození, než se Františkův otec nechal přesvědčit. Nakonec sňatek povolil výměnou za slib, že se potomci jeho prvorozeného vzdají nástupnictví.
František Antonín II. z Thun-Hohensteinu
Když si konečně mohli František s Marií Magdalenou říct své ano, byly už jejich synovi Zdeňkovi čtyři roky a mladšímu Františkovi rok. Během manželství se páru narodili ještě třetí syn a tři dcery.
S rodinou přišla i zodpovědnost a František byl o dva roky později zvolen poslancem stavovského zemského sněmu. Působil i jako vrchní ředitel pražského ústavu pro chudé, inicioval základy profesionální památkové péče a ve svém pražském paláci otevřel salon, kde se aristokraté potkávali s umělci.
Odtud už byl jen krůček k tomu, aby se stal jedním z iniciátorů dostavby katedrály na Hradčanech, která v té době nebyla v nejlepším stavu. Když v roce 1867 opustil své politické funkce, přijal dokonce post předsedy Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě a plnil jej stejně svědomitě, jako všechny své dosavadní úkoly.
Pražský hrad s ještě nedostavěnou katedrálou
Výsledku už se ale nedočkal, zemřel náhle na mrtvici ve věku 61 let. Jeho žena Marie Magdalena jej přežila o bezmála třicet let a až do své smrti tvrdila, že nemohla dostat lepšího muže.
Pro další informace:
Milena Lenderová: Česká žena, Paseka Praha, 2025
