Článek
Vysvětlení je prosté, nemocnice totiž sídlí v někdejším klášteře, který na počátku 13. století založil moravský šlechtic Lev z Klobouk. Pro strahovské premonstráty, které na Moravu pozval, vyhradil plácek hned vedle svého dvora v Zábrdovicích.
Když se o dva roky později nový klášter světil, byla to velká sláva, které se kromě pražského a olomouckého biskupa osobně zúčastnil i král Přemysl Otakar I. a uherská princezna Alžběta. Ta později proslula svým zájmem o léčení a mezi svaté byla uvedena coby Alžběta Durynská, ale do té doby chybělo při její návštěvě Moravy ještě pěkných pár let.
Kromě hlavního chrámu Nanebevzetí Panny Marie byl v těsné blízkosti kláštera ještě starší románský kostelík sv. Kunhuty, ke kterému přiléhal hřbitov využívaný nejen řeholníky, ale i obyvateli okolních statků.
Premonstrátský klášter ale neměl moc štěstí na své místo - nejenže jej nechránily brněnské hradby, ale zároveň jej podmáčela voda z nedaleké Svitavy. Přesto si jej při svém obléhání Brna zvolil švédský generál Torstenson za svůj hlavní stan. Nikdo mu nebránil, klášter byl v té době totiž už pár let opuštěný poté, co jej v roce 1619 vyplenila stavovská vojska.
Vnitřní část historické budovy bývalého kláštera
Na lepší časy se klášteru začalo blýskat až po skončení 30leté války, kdy byl opraven a nové barokní podoby s dvojicí věží se dostalo i kostelu Nanebevzetí Panny Marie. V 18. století byla ještě dobudována kaple Panny Marie z Čenstochové a těsně před vizitací císaře Josefa II. byly v roce 1783 nově vyzdobeny reprezentační prostory.
Jenže opatu Michaelu Danielu Marave nepomohl ani trik, kdy do freskové výzdoby tzv. Letního sálu nechal zakomponovat kromě sv. Josefa a zakladatele kláštera také portréty císařovny Marie Terezie a jejího syna. Josef II. stejně rozhodl, že klášter bude v červenci 1784 zrušen a pro svou výhodnou polohu blízko Brna zvolen za sídlo nové nemocnice pro potřeby rakouského vojska.
Areál bývalého kláštera v brněnských Zábrdovicích
Brno už sice v té době jednu vojenskou nemocnici mělo od roku 1756 na dnešní ulici Křenová, ta ale zdaleka nestačila jak kapacitně, tak i úrovní péče. Kdo se do ní dostal, zpravidla ji už neopustil jinak, než v rakvi. Proto přišli Marie Terezie s Josefem II. s reformou, která se týkala na svou dobu nebývalé modernizace všech vojenských nemocnic.
Součástí rozšířeného areálu nové nemocnice v Zábrdovicích se stal i zrušený hřbitov a kostelík sv. Kunhuty, který - na rozdíl od hlavního kostela - byl odsvěcen a začal sloužit coby márnice.
Skutečnou zkouškou ohněm se stala nejen pro vojenskou nemocnici, ale i dalších 31 míst v Brně a okolí, bitva u Slavkova v roce 1805. Tisíce zraněných, kteří zimní bitvu přežili, muselo být co nejrychleji přepraveno do vytopených a pro účely ošeření připravených prostor. V Zábrdovicích se dostalo péče přibližně 2.500 především ruským vojákům, které jejich car nechal bez pomoci na bojišti, aby se o ně postarali místní.
Barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie a k němu přiléhající kaple Panny Marie z Čenstochové (vpravo)
Po vzniku republiky v roce 1918 disponovalo Brno hned dvěma vojenskými nemocnicemi - kromě Posádkové v Zábrdovicích fungovala i Záložní nemocnice ve Střelecké ulici, ale už o čtyři roky později došlo k jejich sloučení. Během 30. let prošla nemocnice celkovou modernizací, včetně operačních sálů s na svou dobou špičkovým vybavením.
I proto si ji po okupaci v roce 1939 vybral Wehrmacht, ale ukázalo se, že nešlo o příliš strategické rozhodnutí. Nemocnice se stala několikrát obětí bombardování sousední Zbrojovky. Přesto využila značně zdecimovanou nemocnici v dubnu 1945 pro své zraněné i Rudá armáda, která ji ale záhy předala do rukou svých československých souputníků.
Dnes slouží Vojenská nemocnice nejen těm, kteří pracují pro Armádu ČR, ale i všem pacientům z Brna a okolí - a výborně!
Lékárna u sv. Kunhuty
A kostelík sv. Kunhuty? I ten se dočkal citlivé rekonstrukce a dnes v něm světice dohlíží na vydávání léků, protože tu už léta působí nemocniční lékárna.
Pro další informace:
