Článek
U zrodu Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě, jak zní oficiální označení školy budoucích diplomatů, stál v roce 1944 sám Josif Vissarionovič Stalin. Velká vlastenecká válka sice ještě nebyla zcela vyhraná, ale už se blýskalo s pomocí Spojenců přece jen na lepší časy než v roce 1941, kdy se německá armáda takřka bez odporu hnala rovnou na Moskvu.
Proto začal Stalin přemýšlet, jak v poválečné době dostatečně zajistit zájmy Sovětského svazu po světě. Odtud už byl jen krůček k založení MGIMO, kde se nejoddanější z nejoddanějších a zároveň nejnadanější z nejnadanějších začali učit cizí jazyky a veškeré potřebné dovednosti, aby zapadli do diplomatického sboru v kterékoliv zemi na světě.
Ruský diplomatický sbor se totiž až do roku 1917 rekrutoval převážně z příslušníků šlechty, pro které znalost němčiny, angličtiny či francouzštiny, historie, geografie a ekonomie byla stejně přirozená, jako vyznat se v příborech na předkrm, hlavní jídlo a zákusek či vědět, do které sklenky se nalévá bílé víno, do které červené a do které patří koňak, a jak mezi jednotlivými chody dojednat podmínky výhodné pro obě strany.
To všechno s komunistickým převratem vzalo za své a do druhé světové války Sovětský svaz oficiální diplomatické vazby vlastně udržoval jen sporadicky. Ale to se po vítězství mělo radikálně změnit.
Během 50. a 60. let začal na MGIMO proudit i početný zástup zahraničních studentů ze zemí, kde se Sovětský svaz hodlal etablovat „na věčné časy“. Kromě evropských států to byli i studenti z afrického, asijského i jihoamerického kontinentu. Společným jmenovatelem se jim stala důkladná znalost ruštiny, díky níž mohli mezi sebou bez bariér komunikovat.
Ostatně vzdělávání zahraničních studentů na MGIMO je trvalou součástí jeho agendy dodnes. Po dotazu na Ministerstvo zahraničních věcí ČR a Ministerstvo školství ČR by v současnosti neměl na MGIMO oficiálně studovat žádný Čech, ale ještě před 10 lety patřil ke studentům i stážista, který měl srovnání s předchozím studiem na německé univerzitě.
Podle něj bylo v současnosti hlavním úkolem „vychovat novou generaci vysokých ruských státních úředníků, diplomatů, novinářů, manažerů státních koncernů a velkých soukromých firem“. Mimoto už tehdy zaznamenal silný nacionalismus a antiamerikanismus mezi ruskými spolužáky, a také to, že muži studující na MGIMO museli povinně absolvovat „přípravu k válce“, jak se už tehdy nazýval branný výcvik.
To ale nebylo jediné, co ho zarazilo. „V diskuzích se zahraničními studenty z Francie, Anglie, Německa a Norska se shodujeme, že nejkontroverznější jsou přednášky historie, na kterých si občas říkám, jak je možné mluvit o stejných událostech na Západě a v Rusku tak různě.“ Zajímavý postřeh z roku 2015.
Součástí komplexu MGIMO je i nový chrám blahoslaveného Alexandra Něvského
Zakladatel MGIMO Stalin by se ani hodně podivil, kdyby zjistil, že na začátku 21.století se součástí komplexu stal i chrám blahoslaveného Alexandra Něvského, ale možná by ho - coby bývalý bohoslovec - vzal nakonec na milost. I víra je totiž paradoxně jednou ze součástí, jak utvrzovat současnou ruskou státní ideologii.
Proč je třeba zajímat se o školu pro diplomaty? Je veřejným tajemstvím, že studenti bývají během svého pobytu v Moskvě tipováni a nezřídka i oslovováni ruskými tajnými službami, které si je zavazují k budoucí spolupráci.
O to zajímavěji zní informace, že v současnosti na MGIMO působí studenti ze Slovenska, které tam navštěvují politici, mj. letos zvolený europoslanec Ľuboš Blaha, aby jim přednášeli. Nadto není bez zajímavosti ani fakt, že slovenské ministerstvo zahraničních věcí v minulých měsících propustilo ze svých služeb celou řadu osvědčených kariérních diplomatů a nahrazuje je ve velkém právě absolventy MGIMO, a to nejen původem ze Slovenska. V souvislosti s několika střetnutími ministrů zahraničních věcí Slovenska Juraje Blanára a Ruska Sergeje Lavrova a předvánoční cestou slovenského premiéra Roberta Fica do Kremlu to je informace nanejvýš závažná.
A jen tak na okraj - i trojnásobný slovenský eurokomisař a protikandidát Zuzany Čaputové na post prezidenta Maroš Šefčovič patří mezi absolventy MGIMO, kteří mezi sebou uznávají „mušketýrské“ pravidlo „Jeden za všechny a všichni za jednoho“.
Pro další informace:
