Článek
Vedle poručíka Borůvky od spisovatele Josefa Škvoreckého, mimochodem spolurodáka ze severočeského Náchoda, patří kapitán Michal Exner dramaturga a spisovatele Václava Erbena do zlatého fondu českých detektivů 60. a 70. let.
Když vyšla první kniha, stalo se tak vlastně nedopatřením. Původně měl Erben, absolvent DAMU a redaktor vojenského časopisu v plánu úplně jiný žánr. Díky přátelství s archeology bádajícími u Bylan na Pardubicku sbíral materiál na populárně naučnou knihu o osadě zemědělců z mladší doby kamenné, kterou se tu podařilo objevit. Jenže pohled na obří kufr staré pragovky, kterou vědci používali k převozu všeho možného, mu vnukl nápad na úkryt pro zavražděnou ženu, která se omylem ocitne v nesprávnou chvíli na nesprávném místě.
S hláškou „To ví jen bůh a svatý Václav“ se na scéně objevilo autorovo mnohem světáčtější alter ego, kterému se daří jak v soukromí, tak na místě činu. Netrvalo dlouho a po nové hvězdě knižních čtvrtků sáhl i film.
Prvním představitelem Exnera na plátně se stal oblíbený herec Jiří Vala v Pokladu byzantského kupce, následovala Bláznova smrt s Petrem Kostkou a poté přišel Čas pracuje pro vraha s Františkem Němcem (Exner poněkud nesmyslně přejmenován na kapitána Marhu).
Bezkonkurenčně nejlepší je filmová adaptace knihy Smrt talentovaného ševce s Jiřím Kodetem, který asi nejlépe odpovídal svým přirozeným naturelem představě bonvivánského detektiva.
Ačkoliv by si sám autor podle svých slov přál, aby se Kodet vtělil do Exnera i příště, měl to rtuťovitý herec u soudruhů pro své neskrývané názory na jejich socialistické ne-fungování „polepené“, a u filmu mohl hrát „jen malé a záporné role“. Čili z jeho dalšího angažmá v exnerovkách sešlo.
Jiří Kodet ztvárnil kapitána Exnera ve Smrti talentovaného ševce natáčené na zámku Opočno
Naopak mimo charakter role bylo obsazení Karla Heřmánka v televizní adaptaci Dialogů pro klarinet, cimbál a bicí z roku 1985, stejně jako muzikálové zpracování Vraždy ve varieté, které v 80. letech uvádělo Hudební divadlo Karlín s Ladislavem Županičem v hlavní roli.
S nástupem 90. let jako kdyby se nad exnerovkami pomyslně zavřela voda. Ruku na srdce, až tehdy si možná mnozí čtenáři a diváci uvědomili, jak moc byl jejich hrdina inspirován špionem Jejího Veličenstva Jamesem Bondem. Tedy až na tu oblibu v alkoholu, jeho český souputník byl v tomto ohledu poměrně zdrženlivý.
Přesto dodnes v reedicích vycházejí některé z celkem 13 příběhů, které Erben umísťoval na atraktivní místa, jako do zoologické zahrady, do divadla sousedícího s tiskovou agenturou, na zámek nebo na vojenskou střelnici.
Zašlou slávu exnerovek se před téměř deseti lety pokusila resuscitovat TV Prima, která si vybrala šest z nich a natočila je pokaždé coby dvoudílnou adaptaci. Bohužel se posunem do moderní doby poněkud vytratila ironická podstata celého konceptu, který stavěl na nereálném hrdinovi v reálném socialismu. Jediné, co lze připsat seriálu z roku 2017 k dobru, je volba herců Davida Novotného a Jana Vondráčka coby lehce poťouchlých, ba až k nadřízenému drzých, leč výkonných prodloužených rukou kapitána Exnera - pánů Beránka a Vlčka.
O to zajímavěji vyznívá projekt Českého rozhlasu, který od roku 2020 nabízí svým posluchačům rok co rok jednu exnerovku v podání ostravského herce a režiséra Tomáše Jirmana. Po Pokladu byzantského kupce, Na dosah ruky, Smrti talentovaného ševce, Vraždy pro zlatého muže, Bláznově smrti a Denáru v dívčí dlani přišla letos řada na méně známou Pastvinu zmizelých.
Pastvina zmizelých se odehrává mimo jiné i ve štěchovických chatových osadách/ilustrační foto
V ní se musí Exner místo dovolené v na svou dobu luxusní chatové osadě zaměřit na tajemné ztráty šesti lidí kolem zdejší přehrady (lehce identifikovatelné jako Štěchovická). Po některých zmizelých - opilci a rváči, starší vdově, matce rodiny či mladíkovi uprchlém z polepšovny - zbyly na cestě jen nikam nepokračující stopy, takže celá věc má až hororový nádech.
Týmu vedenému rozhlasovým režisérem Tomášem Soldánem se i tentokrát, byť za cenu více či méně šťastných krácení v textu, podařilo vytvořit napínavou mozaiku lidských charakterů i překvapivého odhalení pachatele. Atmosféru časů, kdy exnerovky vznikaly, posluchačům dokonale navozuje mozaika doprovodných ukázek z dobové hudby. Zpravidla se jedná o méně známé hity, což zvědavého posluchače donutí zapátrat po nich i jejich interpretech.
A to je i věc, kterou bych asi jako jedinou vytkla realizačnímu týmu - playlist vybraných songů totiž chybí jak na stránkách Dvojky Českého rozhlasu, tak i na CD, která následně vydává Radioservis, a kde jsou uvedeni pouze jednotlivý zpěváci.
Raději si ale moc stěžovat nebudu, exnerovky mají příjemně dovolenkový styl, a pokud máte rádi výborné četby s kapkou nostalgie, mohu je jen doporučit. Zvlášť pokud vás čeká třeba delší cesta, kterou si chcete ukrátit. Díky rozdělení do 10 dílů po necelých 30 minutách se každá z exnerovek vejde do času pod 5 hodin.
Jen budu věřit, že letošní Pastvina zmizelých nebude poslední ze zrealizovaných knih Václava Exnera. Což se - při pohledu na radikální ořezání financí pro Český rozhlas po zásahu vlády a zrušení koncesionářských poplatků - klidně může stát. A věřte mi, byla by to škoda!
Pro další informace:
