Článek
Nebýt toho, že se Slovák Adolf Burger (1917 - 2016) vyučil typografem, možná by se tenhle příběh ani nedochoval. Ale jeho tiskařské řemeslo mu doslova zachránilo život.
Rodák z Velké Lomnice žil se svou mladou ženou Giselou celkem spokojeně, ale po vzniku Slovenského státu se i nad nimi začaly stahovat mraky - důvodem byly nejen levicové názory, ale i židovský původ a ilegální tisk falešných rodných listů pro další Židy.
Postupně se přes záchytný tábor v Žilině dostali do Osvětimi, kde se jejich cesty rozdělily. Gisela už se nikdy domů nevrátila, zato Adolfa si po čase vytipovali jako vězně pro speciální úkol.
Byl přesunut do německého koncentračního tábora Sachsenhausen, kde se zapojil díky své profesi do „operace Bernhard“. Jejím cílem byla výroba falešných bankovek - především amerických dolarů a britských liber, ale i známek, kolků a šeků a později - s blížícím se koncem války - i falešných dokladů pro nacisty, kteří se chystali uprchnout ze země.
Koncentrační tábor Sachsenhausen nedaleko Berlína
Od poloviny roku 1942 se v Sachsenhausenu s německou pečlivostí soustřeďovali všichni vězni - nejen Židé - kteří měli jakoukoliv schopnost využitelnou pro nadcházející projekt. Kromě tiskařů tu byli i malíři, rytci, odborníci na výrobu papíru, ale třeba i krejčí a holiči, kteří měli schopnost přesně stříhat.
Bezmála 150 vězňů pocházejících z celé Evropy bylo zcela separováno od běžného života tábora do baráků 18 a 19. Dostali lepší oblečení i jídlo a naději, že se dožijí přinejmenším delšího času, než v jakémkoliv jiném nacistickém táboře. Za to po nich Říše požadovala jediné - perfektní práci bez jediné chybičky.
Mozkem celé operace byl generál Fritz Paul Schwend, který určil i postup. Za padělané bankovky se nakupovaly ve třetích, ve válce se neúčastnících zemích (mj. v Africe, Asii nebo v Jižní Americe) komodity jako zlato, diamanty, ale i šperky nebo jiné zahraniční měny. Falešnými bankovkami byli také vypláceni tajní agenti a spolupracovníci Německa.
Původní korunovační známka, která dostala v Sachsenhausenu novou podobu - vedle krále Jiřího na ní místo královny Alžběty byl Stalin a kolem změněné symboly, včetně Davidovy hvězdy /viz. úvodní foto/
I přes přísné kontroly, kdy za každou neúmyslnou a tím spíš úmyslnou chybu hrozil trest smrti, se vězňům podařilo sem tam do svých výtvorů propašovat drobné odchylky, podle kterých se po válce daly jednotlivé padělky rozeznat.
Zároveň si mezi sebou vedli podrobnou statistiku, kolik čeho bylo vyrobeno kusů. Díky tomu dodnes víme, že celkem bylo vyrobeno třeba 1.282.900 50librovek a dokonce 3.945.866 5librovek.
Sama britská vláda o řadě padělků v oběhu i po válce věděla, ale zcela eliminovat se je podařilo až v 50. letech s nástupem královny Alžběty na britský trůn a s ním spojeným vydáním zcela nových sad měny.
Aršík známek s přetiskem, který byl „vydaný k příležitosti“ prvního jednání Stalina, Roosevelta a Churchilla v Teheránu
Celá padělatelská operace běžela až do března 1945, kdy s blížícími se spojeneckými armádami k Berlínu byl vydán rozkaz, že musí být celý projekt utajen.
25. března 1945 dostali vězni a jejich hlídači příkaz všechno rozebrat, zabalit a naložit do přistavených vagonů. Spolu s vybavením byli odvezeni i vězni do Redl-Zipfu v horních Rakousích, pobočného tábora Mauthausenu.
V těsném sousedství tábora byly v horách už připraveny hluboké podzemní štoly a haly, kde se mělo ještě pokračovat v práci s výrobou falešných dokladů a peněz.
1. května se vězni dozvěděli o smrti Adolfa Hitlera a hrozilo jim reálné nebezpečí, že v rámci utajení operace Bernhard budou všichni zlikvidováni, aby o ní nemohli později svědčit.
Naštěstí se už mezi hlídkujícími SS rozšířila panika a odmítli další popravy vykonávat. Nakonec bylo zbylých 118 vězňů naloženo do dvou náklaďáků a odvezeno do tábora Ebensee, což byl poslední dosud neosvobozený koncentrák. To se ale změnilo 5.5.1945, kdy do tábora přijeli první Američané.
Zajímavý je také konec „pokladu“ z padělatelské dílny. Část z něj - včetně tiskařských štočků - skončila ve vodotěsných kovových bednách, které byly potopeny na dno horského jezera Toplitzsee v Rakousku.
Rovněž měly ve 103 metrech hlubokých vodách jezera skončit plány nerealizovaných zbraní, mj. speciálního dělostřeleckého náboje k rozrušování betonových cílů či raket, které by byly schopny ostřelovat z ponorek New York.
Jezero Toplitzsee v rakouské Solné komoře je téměř nepřístupně ukryto mezi vysokými horami
Toplitzsee se stalo údajně i „trezorem“ pro mnohé nacistické prominenty, kteří si do něj „uložili“ osobní vodotěsné bedny s brilianty, sbírkami mincí, ukradenými cennostmi včetně monstrancí a mešních pohárů. Dokonce tu měla skončit i část maďarského korunovačního pokladu či sbírka vzácných známek ukradených zavražděným Židům.
Adolf Burger naštěstí 2. světovou válku přežil. Díky tomu mohl vydat své svědectví nejen v knize Ďáblova dílna, ale i v řadě rozhovorů. Na námět jeho životního příběhu byl v roce 2007 natočen i stejnojmenný film.
Pro kontext:
Adolf Burger: Ďáblova dílna, Praha 1991, nakladatelství Svoboda
