Článek
Její historie sahá 25o let do minulosti a budovat se začala už v roce 1772. Ke svému původně zamýšlenému účelu - totiž věznění lidí - začala káznice sloužit až o bezmála sto let později. Do té doby byl v jejích prostorách zřízen provizorní sirotčinec.
Pohled do jednoho z dvorů káznice.
Káznice byla rozdělena do tří částí - mužské, ženské a pro mladistvé. Později - během 19. století - byl přistavěn i soud.
V celách byli internováni zadržení, ale i odsouzení za lehčí trestné činy. Kapacita byla vypočítána na 450 osob, často ale bývala přeplněná. V době velkých dělnických stávek po 1. světové válce tu bylo dokonce najednou přes 900 lidí. Aby měli dozorci přehled, u cel bylo „počítadlo“, kterým si označovali, kolik osob je v jedné kobce už zavřeno.
Už v té době se objevovaly stížnosti na nedostatek dozorců a vznikla myšlenka na vybudování nové a větší věznice, která byla skutečně v roce 1956 otevřena v Brně - Bohunicích a slouží dodnes.
Vstupní dvůr do káznice dnes slouží rozmanitým performancím.
Nejsmutnější kapitolu zažila zábrdovická káznice deset let před svým uzavřením. Na sklonku 2. světové války, v březnu 1945 byli na půdě popraveni dva členové partyzánské skupiny Olga.
Jejich smrtí odstartoval nejděsivější „danse macabre“ - během tzv. kontribučních procesů s příslušníky gestapa, Němci a jejich českými pomocníky padaly po osvobození časté tresty smrti. Dohromady se jich v káznici odehrálo celkem 74, poprava bývala provedena do dvou hodin po rozsudku, bez možnosti odvolání.
Ani mezi lety 1948 - 1952 místní kat nezahálel. Dohromady bylo provedeno 17 exekucí nad „nepřáteli republiky“ - politickými vězni. Posledním popraveným byl policista usvědčený z pomoci „protistátním živlům“.
Na rozdíl od Prahy, kde se pochovávalo hromadně na Ďáblickém hřbitově, v Brně se většina uren dostala do rukou rodin pozůstalých. Jen některé jsou uloženy na Ústředním brněnském hřbitově v sektoru 5.
Vězeňská kaple Nanebevstoupení Panny Marie získala po 2. světové válce revoluční výzdobu poplatnou době, včetně sovětského praporu a osvobozeneckého tanku.
Úzkými chodbami do malých cel kráčeli během 20. století i někteří básníci. Petr Bezruč, který pod svým občanským jménem Vladimír Vašek působil na brněnské nádražní poště, tu byl internován za dvě básně, než se prokázalo, že není jejich autorem.
Mezi politickými vězni v 50. letech nechyběli ani básníci Jan Zahradníček a Zdeněk Rotrekl.
Chodba k celám smrti.
Od roku 1956 sloužil obrovský komplex jako depozitář Moravského zemského archivu, který se z něj v roce 2006 přestěhoval do moderních prostor.
V současnosti je část areálu zpřístupněna jako muzeum a o využití dalších prostor se jedná. Výhledově by tu mělo vzniknout centrum pro kreativní tvorbu. Nejrozmanitější spolky v něm pořádají festivaly a performance, mj. Ghettofest, Mezinárodní komiksový festival nebo Káznice žije!
Od 4. do 10. 10. tu probíhá multižánrový festival Faktor K Faktor K - Káznice (kaznice.art), který zahájilo živé nahrávání podcastu Přepište dějiny věnované historii káznice.
Tereza Holá, Hynek Skoták: Life - instalace v bývalé kobce brněnské káznice na Cejlu.
