Článek
Zeptáte-li se Brňanů, kde najít Špalíček, mohou se vás na oplátku zeptat, jaký máte na mysli. Shluk historických domů provázaný vnitrodvory není v jihomoravské metropoli jen jeden. Jak Malý špalíček, tak i ten Velký paradoxně leží hned vedle sebe a dělí je jen Starobrněnská ulice.
Malému se občas přezdívá i „zelený“ podle barvy dominantního domu otočeného na Zelný trh. Ten si víceméně zachoval svou lehce historizující podobu dodnes. Ovšem jeho soused se před víc než půl stoletím stal jablkem sváru.
Malý neboli „zelený“ špalíček na brněnském Zelném rynku (vpravo)
Blok domů Velkého Špalíčku, které se tváří jako historické, totiž mají se skutečnou historií pramálo - jen sklepy a některé zlomky zakomponované do stávajících domů.
Historie místa se začala psát prakticky hned se vznikem předhradí někdejšího přemyslovského hradu, který nestál v místě dnešního Špilberku, ale paradoxně tam, kde v současnosti obdivujeme „ten kostel z desetikoruny“. Myslím tím samozřejmě katedrálu sv. Petra a Pavla.
Jeden z dvorních traktů Velkého Špalíčku
Panovnický hrad na Petrově stával už ve 12. století a kolem něj vznikla nesouvislá výstavba. Právě ta se později stala skutečným centrem moravské metropole, na rozdíl od původního Starého Brna, které se nacházelo v okolí dnešního Mendlova náměstí.
V původním Velkém Špalíčku postupně vznikla všehochuť domů a přístaveb od gotiky až po klasicismus. Během staletí se tu vystřídala i celá řada živností - od pekárny až po městský pivovar, kde na přelomu 18. a 19. století působil na svou dobu mimořádně pokrokový sládek František Ondřej Poupě.
Moderní spojnice napříč Velkým Špalíčkem
Rodákovi z Českého Šternberka se podařilo po příchodu do Brna nejen zdvojnásobit množství vařeného piva, ale zároveň výrazně vylepšit jeho kvalitu a chuť. To mu přineslo obdiv současníků, kteří se k němu vydávali pro rady i do učení z celého Rakouska.
I proto pro ně sepsal první moderní učebnici vaření piva „Počátkové základního naučení o vaření piva, pro úředníky, tovaryše, sládky a pro každého hospodáře, kterýž té věci dokonale vyučen býti žádá“, vydanou v roce 1801. Mimochodem, jméno F.O. Poupěte nese v současnosti cena, kterou každoročně získává ten nejlepší z českých sládků.
Špalíček „romanticky“ zkrášlený tagy „takyumělců“
Nedaleko odtud - naproti kostelu sv. archanděla Michaela v Dominikánské ulici pro změnu stála slavná hospoda U lípy, kde se scházeli moravští buditelé a hostili tu mj. i Boženu Němcovou, když zavítala do Brna.
Některé z domů nesly známky, že se na jejich stavbě a výzdobě podíleli i stavební mistři a kameníci z dnešní Itálie. Ověřit si to můžete třeba na portálu z roku 1596 na domě ve Starobrněnské ulici 338/10, který je dílem kameníka Antonia Silvy.
O celou krásu ovšem Brno málem přišlo během jediného dne, 20. listopadu 1944 při bombardování města letectvem Spojenců. Jen do prostoru Velkého Špalíčku spadlo prokazatelně 6 bomb, které celý blok nevratně narušily.
Původní portály a okna byly zakomponovány do novostaveb
Přesto trvalo téměř čtyřicet let, než se Národní výbor města Brna rozhodl v roce 1983 přijmout jako svůj prioritní úkol obnovu celého místa. Akci stavebníkům znepříjemňoval fakt, že pod vlastním Velkým Špalíčkem se nacházela minimálně dvě podlaží středověkých sklepů, což znemožňovalo použít při bourání těžkou techniku a téměř vše se muselo rozbíjet hlavně ručně.
Nikdo nechtěl riskovat, že se technika proboří do podzemí, které v té době teprve začínalo být odborně mapováno a zkoumáno. Varovným mementem jim bylo proboření popelářského auta na nedalekém Římském náměstí, ke kterému došlo v roce 1982.
I díky tomu se podařilo pod částí domů sklepy uchovat a dodnes jsou v nich umístěny třeba restaurace. Aby vše drželo pohromadě, muselo být do základů vloženo pro zpevnění přes 50 tun železa a navíc se středověké zdivo muselo ještě zpevňovat betonovou injektáží.
Další z průchodů uvnitř Velkého Špalíčku
I přes tlak na rychlost obnovy se podařilo provést alespoň dílčí záchranný archeologický průzkum, při kterém byl objeven nejeden doklad ze života předků - od zlomků keramiky a kachlů až po kovové domácí náčiní. Většina artefaktů je dnes v depozitářích Muzea města Brna.
Projekt počítal s tím, že celý blok bude uvnitř průchozí, a to z více stran, což se také podařilo. Zatímco část do ulice Starobrněnské a Mečové i částečně Dominikánské se měla tvářit jako historizující s vloženými zlomky původních průčelí či oken, část na nároží mezi Dominikánskou a Panskou měla být přiznaně moderní.
Do ní mělo být zakomponováno sídlo Krajské odborové rady a Dům stavbařů s přednáškovým sálem, které měly být dokončeny v roce 1988, což se při liknavosti socialistické výstavby samozřejmě nestihlo. Ačkoliv se řada pravověrných Brňanů proti moderní přístavbě vymezovala, v časech vládnoucí strany na to nikdo nebral moc ohledy.
Místo někdejšího měšťanského pivovaru, kde má sládek Poupě dnes pamětní desku
Změna přišla až po listopadu 1989, kdy se město rozhodlo odstoupit od dokončení celé rozsáhlé stavby a hledalo soukromého investora. S ním přišla nejen částečná změna projektu, ale hlavně jeho dalšího využití.
Místo přednáškového sálu vzniklo multikino o 7 sálech, místo výstavních prostor obchodní jednotky. Celkově se rekonstrukce natáhla až do roku 2001, kdy se otevírala právě moderní část Velkého Špalíčku.
To už se cca 200 Brňanů nerozpakovalo přijít vyjádřit svou nespokojenost přímo na místo a na tehdejšího primátora Petra Duchoně dokonce létala rajčata.
Moderní přístavba Velkého Špalíčku budila v době otevření velké kontroverze (pohled z Panské ulice)
Dnes už si možná málokdo vzpomene, jak vypadaly vybombardované rozvaliny částečně zarostlé náletovou zelení, které hyzdily město téměř čtyři desítky let. Pro mladší generace už je Velký Špalíček spíš synonymem zábavy, jídla všeho druhu a nákupů.
Občas stojí za to si proběhnout všemi zkratkami, které ve svém nitru Velký Špalíček schovává. Podle znalců by jich mělo být celkem 7. Tak schválně, jestli je všechny objevíte.
Pro další informace:
