Článek
Šedesátiletá Slovenka byla zdravá jako řípa, jenže ze dne na den začala špatně vidět, až se bála oslepnutí. Navíc se jí zhoršil spánek, trpěla nechutenstvím a rychle se jí střídaly nálady. Pak přišla s tím, že v koupelně viděla nahé Rusy.
To už její okolí zbystřilo a přesvědčilo ji o návštěvě u lékaře. Než se dostala do nemocnice, trpěla podvýživou a dehydratací, odmítala vstát z postele, nereagovala na žádné dotazy a její tělo trápily silné záškuby.
Nakonec zemřela po čtyřech měsících od prvních příznaků - až při pitvě se zjistilo, že byla postižena Creutzfeld-Jakobovou nemocí. A ještě jeden důležitý fakt - pocházela z Oravy.
Creutzfeld-Jakobova nemoc je velmi výjimečná nevyléčitelná choroba, která se naštěstí vyskytuje jen sporadicky. Jejím spouštěčem je nekontrolovatelné množení prionů - v mozku se vytvoří progresivní spongiformní (houbotvárná) vakuolizace mozkové tkáně. Laicky řečeno, mozek začne připomínat ementál s pořádnými dírami.
To se samozřejmě projevuje i v chování nemocného člověka - vidí rozmazaně nebo dvojitě, začíná mít problém s koordinací i řečí, ale také trpí halucinacemi. Bohužel už jde zpravidla o pokročilejší fázi nemoci, na kterou medicína ani po víc než sto letech od jejího objevení nemá žádný lék.
Obvykle se ve světě vyskytuje v ojedinělých případech, ale u našich východních sousedů na Oravě je její výskyt 8× častější, než je celosvětový průměr. Lékaři dokonce mluví o epidemii Creutzfeld-Jakobovy nemoci a začali se podrobněji zajímat, co by mohlo být příčinou.
Jedním ze spouštěčů je patrně přenos z ovcí, konkrétně z jejich mozků, které lidé konzumovali. Na vině byla chudoba regionu, kde se poražené zvíře zpracovávalo beze zbytku.
Nemalou měrou ale přispěla i genetika - v odlehlém regionu se nezřídka mezi sebou brali lidé v určitém stupni příbuzenství, což posílilo genetickou propozici k Creutzfeld-Jakobovy nemoci. Sekundární možností přenosu je pak krevní transfúze od člověka, který v sobě má propozice k nemoci, jen o tom sám neví.
V tom je Creutzfeldtova-Jakobova nemoc příbuzná s nemocí šílených krav, která před cca 20 lety strašila Velkou Británii.
Kromě Oravy se vyskytuje i v dalších uzavřených komunitách ve světě. Velmi se podobá nemoci „kuru“, kterou byl postižený domorodý kmen Fore na Nové Guinei. U něj se nemoc rozvinula vinou rituálního kanibalismu. Víra kmene totiž přikazovala, že zemřelý příslušník musí být rituálně zkonzumován - a to včetně mozku, čímž se nemoc šířila mezi ostatní členy Fore.
Zkoumáním kmene dospěli vědci k poznání, že lidský organismus si dovede časem vypěstovat rezistenci vůči nemoci, ale trvá to dlouhá léta a současným nemocným to nijak nepomůže.
Když chtěli vědci zkoumat na Oravě genetické informace příbuzných pacientů s Creutzfeld-Jakobovou nemocí, zaskočila je občas reakce, kdy dotyční nebyli ochotní se s nimi o svůj vzorek do výzkumu podělit. Vysvětlil jim to až jeden z oslovených, který konstatoval, proč by nechtěl vědět, zda nemoc má. „To bych pak musel pořád myslet na to, kdy umřu a já chci normálně žít.“
Pro další informace:
