Článek
Vilu, která popírá jednotu stylů, si nechali postavit mezi lety 1927 - 1929 manželé Alfréd a Hermína Stiassni na 3 hektarovém pozemku s výhledem na tehdy nově vznikající brněnské výstaviště. Místo získali jako svatební dar od otce ženicha Josefa Stiassni, podnikatele v textilním průmyslu, který do Brna přišel z Bučovic a s bratrem vedli úspěšnou továrnu na výrobu pánských vlněných látek Gebrüder Stiassni na dnešní ulici Přízova.
Zatímco textilní podnikatel Alfréd upřednostnil pro vnější podobu domu moderní purismus podle návrhu Ernesta Weisnera, jeho žena z rodu ústeckých Weinmannů dala při řešení interiéru přednost zdobnějšímu „zámeckému“ stylu s dřevěným obložením, mramorovými krby, historizujícím nábytkem a štukovou výzdobou.
Zvenku moderně jednoduchá, uvnitř honosně vybavená vila
Manželé Stiassny si se svou dcerou Susanne užili vilu s venkovním bazénem, tenisovým kurtem a příjemnou otevřenou terasou pouhých 9 let. Hermína se během 30. let aktivně účastnila práce v Lize za lidská práva, která pomáhala Židům prchajícím z Německa. Díky tomu měla přesné informace, co se v zemi, kde v té době už vládnul Hitler, děje. Proto se rodina rozhodla v roce 1938 po anšlusu Rakouska raději z Československa preventivně odejít.
Původně plánovali stěhování přímo do USA, ale okolnosti je přinutili nejprve odjet do Anglie, poté do Brazílie a až pak se dostali do Spojených států. Do své vily už se nikdy nevrátili, ale oni i další příbuzní válku přežili.
Stejné štěstí bohužel neměla Susannina babička Frederike „Riki“ Stiassni, manželka Josefa. Coby čtyřiaosmdesátiletá musela odjet s transportem do Terezína, kde v dubnu 1942 zemřela. Její jméno bylo až později doplněno na rodinnou hrobku na brněnském židovském hřbitově v Židenicích.
Susanne, která odcházela z Československa coby patnáctiletá, se později „za velkou louží“ provdala a stala se matkou čtyř synů. Vzhledem k tomu, že v době odchodu rodiny do emigrace byla vila zatížena hypotékou, která už nebyla nikdy splacena, nedošlo k jejímu vrácení.
Celé společenské patro bylo vyzdobeno stovkami květin, včetně právě rozkvetlých kamélií
Což ovšem neznamená, že by se potomci původních majitelů nezajímali, jaký je její další osud. Díky nim třeba víme, jak vypadalo původní vybavení vily, které se postupně vracelo v minulých letech na svá místa.
Po útěku rodiny a vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava zabrala vilu německá armáda a přeměnila ji na důstojnické casino. Během osvobození sice prošla domem i Rudá armáda, ale naštěstí jen s minimálními škodami. Proto na ni padla v dubnu 1945 volba při hledání ubytování pro prezidenta Edvarda Beneše a jeho paní, kteří přijížděli z osvobozeného Slovenska.
Dámský přijímací pokoj původní majitelky hostil nejen originální modely Hany Benešové, ale i její klobouky či brože
Pohodlná a moderní vila byla převzata do majetku státu, který ji vyhradil pro státní návštěvy Brna. Hned o rok později si manželé Benešovi zopakovali svůj zdejší pobyt při oslavách 1. výročí osvobození moravské metropole a po nich se ve „vládní vile“ vystřídala celá řada domácích i zahraničních návštěv.
Do třetice se Hana Benešová vrátila alespoň symbolicky do vily Stiassny začátkem letošního února. Památkový ústav, který dům od roku 2009 spravuje a připravuje zde rozmanitou škálu výstav a akcí, nachystal do sychravých dnů voňavé a barevné „Květiny pro první dámu“ s podtitulem „Elegance Hany Benešové“. Jednalo se o připomínku 80. výročí od momentu, kdy sem prezidentský pár zavítal vůbec poprvé.
Originální květinové brože si návštěvníci mohli prohlédnout jako první po letech, kdy byla pozůstalost paní Benešové věnována Národnímu muzeu
Výstava byla realizována ve spolupráci s Národním muzeem v Praze, které výjimečně zapůjčilo část garderóby první dámy - šaty, klobouky, kabelky, i vůbec poprvé na veřejnosti vystavené látkové brože inspirované květinami. Vše doplňovaly fotografie Hany Benešové, kde byly prezentované doplňky rovněž zachyceny.
Součástí výstavy se staly i historickými příručkami inspirované květinové vazby složené z desítek růží, lilií, karafiátů, orchidejí, hvězdníků, kal a dalších exotických rostlin, které pod vedením floristického kouzelníka Slávka Rabušice připravovali studenti zahradnické školy.
Květinová výzdoba nesměla chybět ani ve slavnostně prostřené jídelně
Jednalo se nejen o poctu Haně Benešové, která milovala vše krásné, ale také připomínku náročné práce zahradníků vedených Antonínem Frömlem. Ten před bezmála sto lety rozlehlou zahradu kolem vily zakládal a žil jí doslova od rána do večera díky tomu, že v ní mohl sám se svou rodinou obývat domek pro zahradníka.
Jak později vzpomínala jeho dcera a Susannina kamarádka Marie Straková, spolu s asi dvacítkou pomocníků pečoval nejen o samotnou zahradu, ale také o skleníky, které byly celoročně vytápěny. Produkty z nich zpestřovaly nejen jídelníček pánů domu, ale přebytky výpěstků se ještě pravidelně donášely do nedalekého sirotčince.
Fotografie manželů Benešových pocházejí až z jejich druhé poválečné návštěvy Brna v roce 1946
Po roce 1945 nastal pro zahradu jiný čas. Aby měli zástupci lidu včetně Klementa Gottwalda či návštěvy ze spřátelených států, mj. ze Sovětského svazu, Kuby či Egypta dostatek soukromí, byla zahrada úmyslně ne-upravována tak, aby se zeleň zahustila a znemožnila nahlížet na pozemek. Kdo se nechtěl držet dál, tomu to připomněla 24 hodinová ostraha příslušníků StB.
Zahrada kolem vily má zpět svou původní podobu korespondující s jednoduchou architekturou
Dnes už má zahrada naštěstí opět svou příjemně prosvětlenou prvorepublikovou podobu a láká celoročně k procházkám, stejně jako interiéry vily.
Pro další informace:
Webové stránky Vila Stiassni v Brně
