Článek
Zažili jsme to už v případě komunistů - a je jedno jestli před- nebo polistopadových. Zářným příkladem byli milosrdnou mlhou zastření „sládkovci“ neboli Republikánská strana Československa Miroslava Sládka (odtud jejich přezdívka), kteří by nejraději vyčistili tehdy ještě federální republiku od všech, co se na ně jen křivě podívali.
Křišťálovým příkladem byli i zástupci Věcí veřejných, pidistrany, která na sebe upozorňovala obnaženými kandidátkami a následně skandálem, když se provařilo, že šlo o politický projekt na přihrávání malých i velkých „domu“ podnikatele v security byznysu Víta Bárty. Nepomohlo, ani když za sebe vystrčil jako štít protikorupčního jednání oblíbeného novináře Radka Johna, který naprosto pohořel ve funkci ministra obrany a ještě na něj „praskla“ nemanželská dcera.
O dalším „protikorupčním“ hnutí vedeném premiérem Andrejem Babišem snad ani nemá cenu se rozepisovat. Jen „bytové kauzy“ jeho nejbližších - ministryně Zuzany Mrázové, vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha či momentálně už bývalého kandidáta na pražského primátora Ondřeje Prokopa - plnily stránky médií po několik minulých týdnů. Hlouběji do historie ANO už snad nemá ani cenu zabředat.
Od loňských voleb ale máme v Poslanecké sněmovně a - i přes varování svého guru Václava Klause - ve vládě Motoristy sobě. O jejich kompetencích svědčí už ping-pong nominantů do vlády mezi ministerstvy. Původně samozvaný kandidát na ministra zahraničí Filip Turek bez mrknutí oka hodlal vyměnit vysněný resort za životní prostředí, aby se opačnou cestou na záchrannou misi vydal další „expert“ Petr Macinka.
O jeho zahraničně-politické kompetenci svědčí jen výrok v Nedělní debatě, kdy se nad ostatními diskutujícími holedbal tím, že on už kdysi na summitu NATO byl už 2× a ví, jak to tam chodí. Že se tak dělo v pozici pouhého doprovodu Václava Klause a nikoliv ve vyšší funkci přitom taktně pomlčel.
Prezident Pavel, který takových zkušeností má plné portfolio a to v podstatně exponovanější roli, vyhodnotil schopnosti a především osobnostní nastavení Filipa Turka coby neodpovídající vysněné roli a rozhodl se jej nejmenovat.
Andrej Babiš sice v rámci „klidu v podpalubí“ přinesl Turkovo jméno na Hrad, ovšem ani tak se čestný předseda Motoristů a prezident Jaguár klubu vytouženého ministerského glejtu nedočkal. Vše mohla zvrátit kompetenční žaloba, jíž měla vláda podat k Ústavnímu soudu, ale do té se jí nijak zvlášť nechtělo.
O to možná byla překvapenější, když stejný krok pro změnu udělal prezident po několikaměsíčním oddalování rozhodnutí vlády, zda pojede či nepojede coby vrchní velitel ozbrojených sil a hlava státu na kvapně se blížící summit NATO do turecké Ankary.
Motoristé mají ve vládě celkem 5 zástupců - tedy oficiálně čtyři (Macinka, Červený, Klempíř a Šťastný), ovšem Filip Turek se tváří, jako kdyby k ní nedílně patřil. Minimálně podle fotografie z pondělního jednání vlády, kdy se premiér fotil s ministry v nových červených mikinách „vizuálně sjednocujících Státní správu“. Kolegové asi neměli to srdce panu zmocněnci dlouze vysvětlovat, že opravdu pořád není ministrem, i když si zabral na MŽP jeho kancelář.
Dodnes jsem považovala Borise Šťastného za alespoň trochu politicky příčetného, zvlášť když to byl kdysi právě on, kdo prosadil zákaz kouření v restauracích či na pracovištích. Po jeho přijetí postu na fluidním ministerstvu sportu to ovšem začalo být diskutabilní a po vyslechnutí Šťastného rozhovoru s Marií Bastlovou v Ptám se já musím definitivně změnit názor.
Pan ministr Šťastný se zkrátka půl roku po nástupu do vlády nakazil motoristickou virózou nebrat nikoho a nic vážně a z rozdělení společnosti vinit výhradně „opozičního prezidenta“, aniž by jakkoliv reflektoval skandální výroky svého předsedy Petra Macinky o „extrémní kohabitaci“ či nejnověji o „ústavním puči“.
Celý rozhovor nakonec „zaklincoval“ po dotazu moderátorky, proč se Motoristé chovají ve vládě i v parlamentu jako /parafrázováno/ puberťáci na první párty bez dospělých, zvoláním „Hrozní jsme, proto to asi děláme“ a ještě si pochválil, že „je to supr“. Ovšem, jak tím prospívá jeho strana České republice, už odpověď neměl.
Uvidíme, jestli se najde v příštích volbách kýžených 5% voličů, kterým Motoristé doručí kromě arogance a šaškáren i něco, kvůli čemu by je opět byli ochotní volit.
Pro další informace:
