Článek
Zažila jsem ji až u nás na vsi, takže nedovedu pořádně zhodnotit, jak moc na ni lidé „slyší“ ve velkých městech. Nejprve jsem přihlížela s fotoaparátem v ruce, ale později jsem přijala místo dospělého doprovodu a už pár let chodím se „svými“ třemi králi vyhrazenou částí obce.
Vzhledem k tomu, že jsme docela rozlehlou ulicovkou, která se táhne přes kilometr a se všemi odbočkami je to pořádná turistická „štreka“, máme ves rozdělenou na 6 tras. Ta „naše“ vede od koňské farmy, přes hájovnu, pak nahoru do kopce k vodojemu a zpátky novou zástavbou.
Letos to vypadalo na menší katastrofu. Benjamínek mezi „mými“ králi dostal zánět ucha a klidový režim, takže bylo třeba narychlo sehnat náhradu. Další oslovený pro změnu ležel s kašlem a rýmou, a proto jsme museli sáhnout po starší osvědčené náhradnici, která s námi už absolvovala pár minulých ročníků.
Do třetice všeho dobrého! A my mohli - i se vzorně začerněným třetím vzadu - v neděli po obědě vyrazit. Ještě bylo třeba nafasovat letáčky, tříkrálové cukříky, průkaz koledníka staršího 18 let a samozřejmě zapečetěnou kasičku. A hlavně - svěcenou křídu na psaní požehnání. Mimochodem víte, že to K+M+B neznamená jen počáteční písmena jmen mudrců Kašpara, Melichara a Baltazara, ale hlavně Christus Mansionem Benedicat neboli „Kriste, požehnej tomuto obydlí“ a znamení mezi písmeny nejsou „obyčejná plus“, ale svaté kříže?
Za letošní obchůzku jsem jich napsala bezpočet. Někde - tam, kde si domácí zvolili bílé dveře - pro změnu lepíme samolepky s předtištěným požehnáním. Spočítala bych na prstech jedné ruky, kde zůstaly dveře zavřené. Tam jsme nechávali ve schránkách letáčky s informací, kam a jak případně přispět. Nikdo totiž neví, kdy on sám bude potřebovat pomoc, takže se „vyplatí“ udělat si „tam nahoře“ trochu „oko“.
Na většině „štací“ už nám ale otevírali domácí s úsměvem, příspěvkem do kasičky na charitu a nějakou tou dobrotou pro malé koledníky do košíku. Pochválili za vzorně sladěný zpěv Tří králů, popřáli dobrou další cestu a přidali přání, ať to neomarodíme.
Naštěstí nám letos svatý Petr jen lehce cukroval cestu, přimrzat začala v momentě, kdy jsme už končili. Doklouzali jsme do posledního domu na horké kakao a dělení koledy a já ještě pokračovala na obecní úřad odevzdat kasičku i královské propriety - koruny a pláště.
Ze všech šesti kasiček se nakonec vykutálelo a vyšustilo přes 30 000 Kč, což je jeden z nejlepších výsledků v historii. Poděkování patří nejen všem dárcům, kteří otevírají kromě dveří i svá srdce, ale hlavně všem malým i velkým dobrovolníkům, kteří obětují trochu pohodlí a vydávají se lednovým dnem, aby přinesli lidem přání dobré vůle.
A co vy, nepřipojíte se taky?
