Článek
Cheb lze bez nadsázky přirovnat třeba k Aténám. Kamkoliv do země kopnete, najdete nějakou historickou zajímavost. Ostatně, od roku 1061, kdy se město poprvé vysloveně zmiňuje v listině římského krále a později i císaře Jindřicha IV., se město rozrůstalo nejen do šířky, ale také do výšky, takže dnes se obyvatelé i návštěvníci pohybují až 2 metry nad úrovní někdejších ulic.
Hezkou představu si o tom mohou udělat ti, kteří se vydají jen pár kroků od hlavního náměstí Jiřího z Poděbrad do vnitrobloku v ulici Hradební, kde je v současnosti k vidění odkrytý ranně novověký dům včetně části zachované barokní kanalizace.
Barokní dům ve vnitrobloku Hradební
Chebský hrad i město byly svědky nejedné slávy - třeba když si tu v roce 1285 bral mladičký Václav II. za manželku císařovu dceru Gutu Habsburskou. Tehdy ještě patřilo město říšskému císaři.
K českému království ho trvale připojil o pár desítek let později až král Jan Lucemburský. Získal jej od císaře Ludvíka Bavora za svou pomoc při jeho volbě do tzv. „trvalé zástavy“. A pak věřte těm, co o Janovi vykládají, že se o zemi až tak moc nestaral.
Pachelbelův dům - dnes sídlo chebského muzea
Ale v Chebu se najdou i místa, která sehrála temnější roli nejen v zemské, ale dokonce celoevropské historii. Jedním z nejznámějších je tzv. Pachelbelův dům na spodním okraji hlavního náměstí.
Výstavný měšťanský dům nedaleko proslulého Špalíčku se stal dějištěm zrady, kdy byl právě v jeho komnatách zavražděn svými důstojníky katolický vojevůdce a vévoda Albrecht z Valdštejna.
Z expozice věnované smrti Albrechta z Valdštejna
Stalo se tak v roce 1634 a záminkou byly fámy, že se mocný vévoda chystá uzavřít separátní mír s protestanty výměnou za českou královskou korunu. Je pravda, že Valdštejnův majetek i vliv byly v té době enormní, ale možná by tu zemřel tak jako tak, jen z příčin zcela přirozených.
Čerstvého padesátníka sužovala nejen neodborně léčená syfilis, známá v té době jako „uherská nemoc“, ale také problémy s trávením a vředy na nohou, jak vypovídají záznamy jeho osobního lékaře dr. Sachse. Každopádně jeho skon znamenal pro císaře Ferdinanda II. zbavení se povinnosti vyplatit největšího ze svých věřitelů, což v čase stále ještě neukončené 30. leté války mělo patrně klíčový význam pro další vývoj celé střední Evropy.
Františkánský kostel stojí jen pár desítek metrů od místa hromadné vraždy
Ještě temnější je ale historie, která se odehrála už v roce 1350, za vlády císaře Karla IV. Tehdy se věřící během velikonočního Zeleného čtvrtka shromáždili ve františkánském kostele, pár desítek metrů od Židovské ulice.
Plamenné kázání nového kněze se sugestivním vylíčením viny Židů na smrti Ježíše Krista doslova zvedlo většinu z posluchačů z lavic, aby se ho vydali pomstít. Židé, kteří platili císaři speciální a ne právě malou daň za ochranu před pogromy a těšili se díky tomu statusu služebníků královské komory (servi camerae regiae), s ničím takovým nepočítali.
Proto se jich většinu podařilo během pár chvil nahnat do úzké uličky mezi dnešními ulicemi Židovskou a Provaznickou, kde byli - bez ohledu na stáří a pohlaví - všichni zmasakrováni. Uniknout se povedlo jen několika jedincům, kteří o běsnění následně podali očitá svědectví.
Zavražděných - stav v prosinci 2024
Po vraždění nastalo rabování, při kterém zmizel veškerý židovský majetek. Když byl o celé věci zpraven císař Karel IV., rozlítil se na Cheb tak, že přikázal odejmout městu veškerá jeho privilegia a rozpustit i místní cechy. Což byl ovšem pořádný malér. Město se těšilo celé řadě výsad nezbytných k jeho chodu. Navíc většina měšťanů se věnovala nějakému řemeslu, takže byli na fungování cechů, bez kterých nebylo možné ani vyrábět, ani prodávat, doslova existenčně závislí.
Vypravili proto za císařem, když osobně přijel do města na inspekci, delegaci složenou z nejbohatších měšťanů. Ti poníženě panovníka odprosili a zároveň mu navrhli, že zaplatí pokutu v takové výši, aby se Karel IV. na ně přestal hněvat. Částka to musela být opravdu vysoká a nejspíš se v ní objevila i nemalá část toho, co si někteří odnesli z domů svých zabitých sousedů.
Židé se postupně do Chebu opět vrátili, než je v roce 1430 vyhnal Karlův syn Zikmund Lucemburský a ve 20. století pro změnu po připojení Sudet k Říši Norimberské zákony.
Jedním z těch, kdo kvůli nim musel v roce 1939 emigrovat, byl i geniální klavírista a rodák z Chebu Rudolf Serkin, který později proslul v USA jako fenomenální interpret zejména Beethovenových děl.
Zavražděných - stav v prosinci 2024
Dodnes připomíná pogrom z Velikonoc 1350 název uličky jen o málo širší než metr - Zavražděných. Sice je osazena historizujícími lampami a informativní tabulkou o dávné tragédii, ale dle čmáranic na zdech je znát, že ani někteří dnešní obyvatelé si s pietou, která by tu měla panovat, moc hlavu nelámou.
Pro další informace:
