Článek
Řekne-li se kvarteto, většině absolventů hudební výchovy na základní škole by mělo naskočit: 2× housle, 1× viola a 1× cello. Jenže to je jen suchý výčet nástrojů, se kterými se - v těch správných rukou - dají dělat hudební zázraky.
Kvarteta vznikají a po čase se rozpadají, ať už vinou disharmonie mezi hráči nebo třeba tím, že si členové připadají, jakoby už neměli kam sáhnout pro nové impulzy.
To ale rozhodně neplatí pro Epoque Quartet (EQ), kteří letos slaví rovné čtvrtstoletí na scéně. Sice se to nezdá, ale začátek jejich historie opravdu spadá do konce minulého století.
V roce 1999 poslali Martin Válek a Vladimír Kroupa klasický papírový dopis se známkou svým známým Vladimíru Klánskému a Vítu Petráškovi, kteří tou dobou studovali ve Švýcarsku. Z obálky na ně vykoukl dotaz, zda by nechtěli společně spojit své hudební síly. Výsledkem bylo stěhování do Prahy a založení nového tělesa nazvaného tehdy ještě „Czech Modern Quartet“.
Už od začátku bylo jasné, že se nehodlají zaměřovat jen na klasiku. Odvážně se pouští třeba i na pole jazzu a dalších hudebních žánrů, spolupracovali s Danem Bártou a jeho Illustratosphere, s Tata bojs, Dagmar Peckovou, Adamem Plachetkou, Lenkou Dusilovou, kytarovým Duo Siempre a celou řadou dalších interpretů napříč celým hudebním spektrem. K tomu přičtěte několik pozoruhodných CD, z nichž jedno nazvané příznačně „Komplot“ vzniklo dokonce během koronakrize za spolupráce s klarinetistou Irvinem Venyšem.
Po překonání smutné kapitoly související s nemocí a úmrtím violisty Vladimíra Kroupy získal Epoque Quartet neméně kvalitní posilu v postavě Alexeje Aslamase. Ten dokonce kvůli kvartetu přešel z houslí na violu, což se laikovi může zdát jako jednoduchá záležitost, ale věřte, že to tak triviální zdaleka není.
V Alexejovi navíc posílil soubor i šikovný skladatel (ostatně, má to po dědečkovi, čuvašském sběrateli lidových melodií a skladateli stejného jména), který připravil suitu na motivy českých a moravských lidových písní LIDOVQUE, s níž Epoque Quartet mj. slaví na koncertech v rámci svého čtvrtstoletí a plánuje ji nahrát na desku, která by pro skutečné fajnšmekry měla vyjít i na vinylu.
Epoque Quartet tvoří David Pokorný (housle), Vít Petrášek (cello), Vladimír Klánský (housle) a Alexej Aslamas (viola)
Záběr EQ je ale mnohem širší. Kromě častého účinkování v severní i jižní Americe, na dálném Východě či po celé Evropě letos už podruhé zavítali také do méně typické části světa pro klasickou hudbu - do Afriky. Vloni je sem zavedlo pozvání k vystupování i pedagogické činnosti v etiopské Addis-Abebě, cestou přidali i koncert v Káhiře. A protože jejich působení se setkalo s velkým úspěchem, letos si africkou misi nejen zopakovali, ale navíc přidali i Keňu a Seychelské ostrovy.
Ačkoliv se na svých koncertech úpravám pop music vyhýbají, protože by podle nich chybělo to nejdůležitější - lidský hlas, naopak si populární všehochuť užívají na pódiu české verze StarDance, kde jejich smyčce dodávají jednotlivým skladbám na luxusním vyznění.
Podle Víta Petráška mají od chvíle, kdy zasednou na pódium nad tanečním parketem, vánoční pocit, který vrcholí vždy před posledním kolem. To Marek Eben přiveze krabici výborných uzených jitrnic od Karlových Varů a jak hudebníci přiznávají, mají pak mastné i struny.
Ale díky StarDance získal Epoque Quartet i něco mnohem víc než kulinářský zážitek - navázal spolupráci s fenomenální zpěvačkou Dashou a perkusionistou Šimonem Veselým. Společně pak vdechli život projektu ELLABORATION, kde došlo na působivou úpravu skladeb z repertoárů Elly Fitzgerald.
A troufli by si sami členové EQ na taneční parket? „Tam se vydáváme, jen když potřebujeme něco probrat se zvukařem, který sedí na opačné straně, než my,“ směje se Vít Petrášek a dodává, že tanec před kamerami raději přenechají jiným.
Pro další informace:
