Článek
Myslím tím oficiální zprávu, že od 1.září už si nekoupíme tištěné Lidové noviny na stánku. Jejich papírová verze končí tam, kde pomalu většina novin, v nenávratnu. Stane se tak přesně rok od chvíle, kdy se Andrej Babiš rozhodl svou mediální divizi MAFRA, kam Lidovky patřily, prodat.
U Lidových novin je to tím větší paradox, že noviny s tak unikátní a bohatou historií přežije a částečně i vstřebá právě pohrobek listu předlistopadového Socialistického svazu mládeže (SSM - přípravná organizace budoucích členů KSČ). Byť si po roce 1990 s novou generací novinářů vydobyla MfD renomé solidního moderního deníku postupně operujícího s redakcemi ve všech krajích, v posledních víc než deseti letech, kdy si ji „kúpil“ jako pojistku (nebo spíš handgranát) do politiky právě vstupující Andrej Babiš, to šlo od desíti k pěti jak s obsahem, tak i počtem stran a kvalitních redaktorů.
Oproti MfD si Lidovky ještě nějaký čas dokázaly uchovat zdání deníku „nad věcí“ a s názorem. Ostatně měly na co navazovat. Ať už šlo o prvorepublikovou pražskou redakci, kde nejen seděli, ale hlavně tvořili bratři Karel a Josef Čapkovi, Arne Novák či Karel Poláček, nebo mateřskou brněnskou základnu, kde působili Rudolf Těsnohlídek, Jiří Mahen nebo František Gellner.
Ostatně není v naší žurnalistické historii moc projektů, kdy se z ryze moravského listu stal celostátní a navíc tak uznávaný, že v něm publikovali i oba prezidenti T.G. Masaryk a E. Beneš.
Sídlo Lidových novin v Brně ve funkcionalistickém paláci Convallaria
Když v roce 1893 vydával brněnský politik a novinář Adolf Stránský první číslo Lidových novin, Diesel zrovna získal patent na svůj naftový motor, četlo se Jiráskovo Proti všem a Mayův Vinnetou, svět oplakával Petra Iljiče Čajkovského, v Číně se narodil Mao Ce-Tung a slavnostně se otevíral Korintský průplav v Řecku.
Celých 49 let byly Lidovky u všeho podstatného, než vládnoucí strana komunistů rozhodla, že už nemají na stáncích místo. To se psal rok 1952 a o jinou, než ideologicky posvěcenou novinařinu nebyl zájem.
Potichu se Lidové noviny začaly vracet díky chuti a energii Jiřího Dienstbiera, bratrů Rumlových, Jana Dobrovského a dalších v roce 1987, aby se s plnou parádou přihlásily už oficiálně od roku 1990 o své místo mezi novinami, které mělo po řadu let smysl číst a přemýšlet nad nimi.
Dnes už je to spíš jen prázdná skořápka, kterou se nepovedlo naplnit smysluplným obsahem ani měsíce po loňském prodeji novému majiteli. To, co bude ještě do konce srpna vycházet, už je jen stínem někdejších Lidových novin. Škoda, že nedostal šanci třeba nějaký nový Čapek nebo Těsnohlídek, který by - ať už na papíře nebo na webu - zase dokázal rozsvítit značku, která tu s námi byla 131 let.
Pro další informace:
https://cesky.radio.cz/pred-130-lety-vyslo-prvni-cislo-lidovych-novin-8802687
https://www.idnes.cz/zpravy/mediahub/lidove-noviny-mf-dnes-idnes-lidovky-cz.A240716_131221_mediahub_maka
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=2937
