Článek
Brněnský rodák, který bydlel v Husově ulici jen pár kroků od špilberského parku, zažil chvíle uznání i naprostého zmaru. Svůj sen o zpívání si nejdřív musel vyvzdorovat na otci, který z něj chtěl mít pánského krejčího, aby mu pomáhal v jeho zavedené živnosti.
Toho se ale málem Milan ani nedožil. Nejprve těžce stonal s revmatickou horečkou, a když mu bylo 13 let, prožil chvíle hrůzy při bombardování Brna. Sice jej přežil ukrytý ve sklepě, ale měl namále. Hned vedlejší budova se totiž zřítila a uvěznila pod sebou ve sklepním krytu několik desítek žáků české školy, trosky poškodily i vedlejší domy.
Milanovi se podařilo dostat z částečně zasypaného sklepa vlastními silami, aby pak upozornil hasiče a členy Luftschutz (civilní protiletecké obrany) na zaživa pohřbené děti. Trvalo přibližně hodinu, než se je podařilo dostat ven, přesto včas. Ani ne za půl hodiny se totiž do právě vyklizeného sklepa vehnala horká voda z poškozeného dálkového topení.
Stejné štěstí ovšem nemělo na 40 žáků německé školy na dnešním Mendlově náměstí, ke kterým se vařící voda dostala dřív, než jejich zachránci.
Možná i tenhle zážitek přesvědčil Milanovy rodiče, aby mu vedle výučního listu povolili studium na obchodní škole i docházení na konzervatoř k profesoru Eduardu Fišerovi. Ostatně, i otec zpíval amatérsky ve sboru, tak si možná přestavoval, že jeho syn by to mohl dotáhnout třeba do opery. Jenže Milanovi se líbil jiný hudební žánr - jazz.
V roce 1949, kdy mu bylo čerstvých 18 let, začal zpívat v orchestru jen o málo staršího Erika Knirsche, mimochodem objevitele Evy Pilarové, tehdy ještě jako sólový interpret. Milan se stal králem kavárny, líbil se a záhy mu bylo Brno malé. Proto začal pokukovat po Praze a neodradilo ho ani to, že mu při první cestě do metropole ukradli ve vlaku hned jeho kufr.
V roce 1956 přestoupil k populárnímu orchestru Karla Vlacha, kde se o rok později pěvecky potkal s Yvettou Simonovou a vytvořili spolu jeden z nejpopulárnějších duet v československé historii populární hudby. Hity jako Děti z Pirea či My dva a čas patřily ve své době mezi nejhranější nejen v rozhlase, ale i v právě začínající televizi.
Kromě toho Chladil hrál a zpíval i v Hudebním divadle v Karlíně, kde ho diváci zažili jako Freddyho v My Fair Lady nebo v české operetě Na tý louce zelený.
Existují desítky historek, jak se bezprostředně choval ke generálním ředitelům i ke kuchařkám v závodních jídelnách a restauracích, kterým s oblibou nahlížel pod pokličky.
Miloval dárky - nejen ty, co dostával, ale i ty, co rád dával, a to včetně sebe. Dokonce kdysi vběhl do sálu, kde se odehrávala svatba a bezprostředně šokovanému ženichovi a nevěstě i jejich nadšeným hostům zazpíval, byť je nikdy předtím neviděl.
Hodilo se mu to, když pro sebe i Yvettu a další spolupracovníky zařizoval desítky vystoupení i v nejmenších městečkách, klidně i v místních sokolovnách. Díky stovkám zájezdní koncertů se jim oběma dostávalo neuvěřitelné popularity a přízně.
Vše dohromady vyneslo Milanovi v roce 1964 dokonce 2. místo v populární anketě Zlatý slavík a také mínění odborníků, že jeho hlas má mnohem větší potenciál než ten právě vycházející hvězdy Karla Gotta.
Odvrácenou stranou popularity byl ale i moment, kdy mu nešťastnou náhodou vběhla před auto nepozorná dívka, která střet s vozem nepřežila. O to paradoxněji pak vyznívala jedna z Chladilových nejoblíbenějších písniček Jezdím bez nehod.
Vůz se stal osudem i samotnému Milanu Chladilovi. Vždy elegantní zpěvák, který se věnoval celé řadě sportů a v socialistické šedi vynikal na míru šitými obleky, bezvadným účesem a mužnou vůní, odzpíval koncem června 1984 koncert v Kašperských Horách, nasedl do svého auta a vydal se domů, do Prahy.
Jenže se mu po cestě udělalo nevolno, stihl ještě zastavit, zamávat na projíždějící auto s Yvettou Simonovou, a pak se zhroutil. Nepomohl ani rychlý převoz do nemocnice, jeho srdce bylo prý v takovém stavu, až se zdálo jako zázrak, že mu sloužilo celých 53 let. Podle slov lékařů mu doslova puklo.
Po Milanu Chladilovi, který byl celý život ženatý se svou studentskou láskou Aninkou, zbyla jediná dcera, která se ale zpěvu nevěnuje. Alexandře učarovali odmalička psi a věnuje se jim profesionálně ve své chovné stanici.
Pro další informace:
