Článek
Pro začátek, kočky nemám moc v lásce už odmala - na rozdíl od jejich větších příbuzných, kteří mi imponují. Možná za to může zážitek z ranného dětství, kdy jsem chodila s babičkou na návštěvu k její vrstevnici. Tahle paní neměla vnoučata, tak si adoptovala koťátko. Netuše nic zlého jsem se s kočičím adolescentem několikrát mazlila a hrála si s ním, jenže přišlo to, co muselo. Číča jednou neměla náladu, a tak sekla drápky. Výsledkem byl pláč a doživotní nedůvěra.
Mít doma kočku je ale pro hodně lidí realita a navíc příjemná. Většinou v souboji o výběr domácího mazlíčka vítězí to, že Micka nebo Mourek jsou „nízkoúdržbovou“ alternativou čtyřnohého parťáka. Na rozdíl od psa nemusíte s kočkou běhat venku za každého počasí. Zpravidla si vystačí sama s kočkolitem a audienci, kdy se jí můžete věnovat, udílí osobně.
Speciální kategorií jsou pak kočky venkovní, které se sem tam přijdou pochlubit tím, co ulovily, až na váš práh. Ještě před pár lety jsme tak přede dveřmi každou chvíli zakopávali o myši, rejsky či hraboše, které si u nás pravidelně „odkládala“ sousedovic Mandy. Je pravda, že první myš se k nám do garáže odvážila nazimovat až dobrý rok po jejím odchodu do kočičího nebe.
A právě to je ten důvod, proč se někdy před 9 000 lety rozhodl člověk tuhle šelmičku pustit do svých obydlí. Její srdnatý boj se všemi škůdci obilí i dalších potravin postavil kočku do středu lidského zájmu. Ve starověkém Egyptě to dokonce dotáhla až mezi bohy a dodnes se sem tam objevují kočičí mumie, které dokládají, jak moc si jich poddaní faraonů vážili.
Kočkám prokazovali Egypťané úctu a některé i mumifikovali
Středověk už tolik kočkám nefandil. Sice pořád plnily svou roli ochránců lidských zásob, ale na druhou stranu byly vnímány i jako ztělesnění Lucifera, zvlášť, když jim matka příroda nadělila uhlově černý kožíšek. Ostatně, pořád máme v pohádkách i lidové paměti, že ke každé správné čarodějnici patří kromě netopýra a sovy i černá kočka.
Zvlášť temná kapitola se váže s eliminací kočičího potomstva, které se ještě před pár lety bezskrupulózně topilo ihned po narození, o jiných případech likvidace nadměrného přílivu koťat se raději ani nezmiňuji.
Problematika toulavých koček vlastně stála i u zrodu Mezinárodního dne koček. Impulz k jeho uznání vzešel ze států Jižní Ameriky, kde měl upozornit na rostoucí počet toulavých šelmiček a nutnost jejich kastrace. Nejméně za posledních 20 let se podařilo prosadit humánní postupy proti nekontrolovatelnému množení i v našich podmínkách. Naštěstí se Micky a Mourci v nouzi často dostávají do záchranných stanic, kam si pro ně mohou dojít ti, kteří touží po předoucím kastrovaném kamarádovi.
Na druhé straně může být kočka i statusové zvíře. Zvlášť pokud nemusíte hledět na nějakou tu korunu a pořídíte si některou z nejdražších koček na světě. Naprosto top je ashera, která byla vyšlechtěna křížením afrického servala, asijského leoparda a kočky domácí, jíž se povahou naštěstí podobá nejvíc. Ročně se narodí celosvětově jen 100 koťat, takže jejich cena může dosáhnout až 500.000 korun.
Ashera
Na paty jí ale šlape thajská khao mane - sněhově bílá číča s pověstí té nejmírnější šelmičky na světě. O pomyslnou třetí příčku se přetahují kočka bengálská, která vypadá tak trochu jako malý levhart a spynx, což je plemeno bez srsti. Vypadá sice poněkud zvláštně, ale má jednu nespornou výhodu - těšit se z ní mohou i alergici, kterým jinak vhání přítomnost koček slzy do očí a znesnadňuje jim dýchání.
Ať už je vaše kočka majitelkou rodokmene, že by jí i královská rodina mohla závidět, nebo se vám kolem kotníků otírá obyčejný Mourek, nezapomeňte jim dnes popřát a vzpomenout si, jak dlouho už šlapou na svých tlapkách historií spolu s člověkem.
Pro kontext:
