Článek
I před vynálezem konzervování si uměli naši předkové poradit. Maso se dalo usušit nebo nasolit, ovoce se také sušilo a nekvašené chlebové placky možná nenadchly, ale zasytily.
Přesto se Napoleon rozhodl, že by to chtělo pro jeho vojsko něco praktičtějšího, aby se nemuselo jen živit tím, co se kde podařilo zrekvírovat. Navíc - poučen později svým tažením do Egypta s jeho horkým podnebím, si dal dodatečnou podmínku, že by takové jídlo mělo vydržet změny v teplotě a přitom stále zůstat poživatelné. Aby podpořil snahy Francouzů, slíbil úspěšnému řešiteli rovných 12.000 franků, což v roce 1795 představovalo doslova královskou odměnu.
Jedním z těch, kdo se výzvy chopili, byl v té době už vyhlášený cukrář a šéfkuchař aristokracie Nicolas Appert, rodák z kraje Champagne. V časech revoluce byl - jako řada dalších, kdo se pohybovali ve světě urozených - po zámkem a dokonce mu hrozila i guillotina, ale podařilo se mu dokázat, že vlastně jen vařil a neosnoval žádné pletichy proti lidu.
Díky tomu se mohl vrátit ke své rodině a začít vařit nejrůznější džemy, sirupy a zavařeniny. Napoleonova odměna ho přiměla vydat se novým směrem. Vzpomněl si na způsob uchovávání šampaňského a nechal si vyrobit silnostěnné láhve s širším hrdlem. Ty pak plnil částečně uvařeným jídlem různého druhu, zazátkoval je korkem, který zajistil drátem - přesně jak u vína.
První zavařené jídlo se ukládalo do silnostěnné skleněné láhve
Láhve pak zahříval v předchůdci dnešního tlakového hrnce, načež je uložil na čtyři měsíce do moře. Když byly poté otevřeny, jídlo bylo obvykle nejen poživatelné, ale dokonce i chutné. Samozřejmě to chtělo celou řadu pokusů, než svůj objev mohl hrdě představit Napoleonovi. Ten uznal, že se Appertovi podařilo přesně to, co čekal, a osobně mu odměnu vyplatil.
V roce 1804 si Appert otevřel v Massy nedaleko Paříže první výrobnu konzervovaných jídel na světě La Maison Appert. Nedodával své výrobky jen armádě, ale po skončení válek je úspěšně distribuoval do světa - Appertovy konzervy se prodávaly dokonce až v Petrohradě.
Ve Francii je po Appertovi pojmenováno několik muzeí - jedno dokonce přímo v Champagne, škol a má i několik soch. Od roku 1942 se v chicagském Institutu potravinových technologií každoročně uděluje Cena Nicholase Apperta pro nejzajímavější počiny v kategorii konzervování potravin.
Výrobna konzerv v 19. století v Anglii
První konzerva z plechu je ale o pár let mladší. Zrodila se na druhé straně lamanšského průlivu a jejím otcem je Peter Durand. Ten si nechal v roce 1810 patentovat jídlo uzavřené v plechovém válci, které by se hodilo nejen pro vojsko, ale hlavně při zámořských plavbách na lodích.
Jeho vynález měl ovšem jeden háček - konzerva z pocínovaného plechu byla zaletovaná a dostat se do ní byl pro hladovce docela oříšek. Proto vznikla během let celá řada více či méně praktických otvíráků. Vojáci se zpravidla nezdržovali s jejich hledáním a poradili si prakticky -.k chutnému obsahu se dostali pomocí bajonetu.
V roce 1813 otevřel Durand první továrnu na konzervované potraviny, které pomalu, ale jistě překonávaly v oblibě ty ve skle - přeci jen plech vydržel víc. Možná to od Duranda nebylo úplně prozíravé, když svůj patent přenechal v roce 1820 dvěma Američanům za rovných 1.000 liber, ale díky tomu se výroba konzervovaného jídla rychle rozšířila i za „velkou louží“ a dlouho tvořila nezanedbatelnou část poživatin, které se v Americe prodávaly.
Životně důležitou roli sehrály potraviny v plechovkách i po 2. světové válce, kdy se do zbídačené Evropy (včetně Československa) dostávaly jako součást potravinové pomoci prostřednictvím Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu UNRRA. Dodnes se dají v aukcích mimořádně koupit třeba neotevřené plechovky se sušeným mlékem pro děti nebo kakaem, které jsou i po desítkách let v poživatelném stavu.
Speciální edice Campbellových polévek inspirovaná výtvarníkem Andy Warholem
Z plechovek se dokonce v komunistickém bloku stal symbol „západu“ - kdo měl u nás před rokem 1989 typickou červenou plechovku Coca Coly, byl mezi kamarády „king“.
Konzervy pronikly také do moderního umění - to když si americký výtvarník se slovenskými kořeny Andy Warhol „půjčil“ plechovku Campbellovy polévky a pojal ji v nejrozmanitějších barvách. Jeho dílo se stalo součástí popkultury a má cenu v milionech dolarů. A pak se řekne „obyčejná“ konzerva.
P.S. Za tip na článek děkuji panu Josefu Novákovi, který mne na spojení Napoleona a konzerv upozornil v diskuzi pod článkem Tajemství grenadýrmarše -zavedla ho Marie Terezie nebo jej přivezl Napoleon - Médium.cz (seznam.cz)
Pro další informace:
