Článek
Ibišky najdete doslova po celém světě. Jejich rodina obsáhne na 200 druhů, které najdete převážně v tropech a subtropech, ale při troše péče a přezimování v interiérech dovedou docela dobře prospívat i v mírném pásmu. Všechny bez rozdílu mají rády bohatou zálivku.
Narazíme na ně v podobě stromů, keřů i bylin. Nejobvyklejším je ibišek čínský, který se u nás pěstuje jako okrasná pokojovka, kterou lze přes léto nechávat přímo na slunci. Jen pozor, počítejte s tím, že pokud nebudete rostlinu chránit, první jarní slunce ji po přechodu ven spálí listy i nasazené květy.
Ani v takovém případě není nic ztraceno, při hojné zálivce a přihnojování zase brzy obrazí a bude vás svými až 12 cm velkými dekorativními květy těšit do zimy. Má jen jednu malou chybu - květy zpravidla vydrží pouhý jeden den, pokud je už chladněji, tak maximálně 48 hodin.
Pokud budete mít s ibiškem čínským pár let trpělivost, můžete si z něj vypěstovat pěkný stromek, ale na zimu ho vždy ukliďte domů
Ibišek čínský se poměrně snadno rozmnožuje řízkováním z mladých jarních větviček, které ještě nezdřevěněly, a při dobré péči dovede vydržet i několik desetiletí. Důkaz mi kvete každoročně na terase. „Matky“ některých mých ibišků byly před více než 40 lety přivezeny z tehdejší Jugoslávie a jejich „děti“ dělají radost dodnes.
Rostlinám hodně pomůže, pokud je na zimu po přestěhování zpět do interiéru zbavíte všech větviček a necháte je pár týdnů odpočinout v polozastíněné, ale nevymrzající místnosti. Kromě jednoduchých květů existují i plnokvěté kultivary v tónech od bílé, přes žlutou, lososovou, sytě oranžovou, červenou a růžovou až po temně karmínovou.
Ibišek syrský
Pokud byste se rádi těšili velkým množstvím květů a podělili se o svou radost i se sousedy - a to jak lidmi, tak i hmyzem, pořiďte si do zahrady ibišek syrský. Jde o poměrně nenáročnou rostlinu, která dobře snáší i českou zimu. Jedná se o opadavý keř, který - na rozdíl od ibišku čínského - kvete bohatě a poměrně rychle roste. Díky své houževnatosti se hodí i jako zpestření živých plotů. Na výběr je řada barevných variant - od bílé, přes několik odstínů růžové až po fialovou.
S bujným růstem souvisí nutnost ibišek syrský tvarovat. Vzhledem k menší síle větviček, které mohou promrzat, je lepší odložit střih až na jaro, odměnou vám bude celé léto pohled na bohatě rozkvetlé krásky plné včel a čmeláků. A pro zajímavost, i když dostal své jméno po Sýrii, stal se ibišek syrský národní květinou až v Jižní Koreji.
Živý plot z ibišků syrských
Zvláštní kategorií je ibišek konopný, který se zejména v Indii pěstuje pro své stonky, z nichž se získávají pevná vlákna, která pak nacházejí uplatnění v textilním průmyslu.
Suverénně největší květy - až kolem 25 cm - má ibišek bahenní. Už podle názvu se mu daří tam, kde je dostatek vody. Domovem je na severoamerickém pobřeží Spojených států amerických. Zdejší děti s oblibou používají rozvinuté květy při hraní jako slušivé barevné kloboučky, a dokonce se jimi inspirovali někteří výtvarníci dětských knih, kteří tak zpodobňují květinové víly.
Okra neboli ibiškovec jedlý
Na rozdíl od předchozích ibišků se v případě ibiškovce jedlého jedná o jednoletou rostlinu, která se pěstuje už od časů faraonů vládnoucích Egyptu 2 000 let před naším letopočtem. Právě tam patřila okra k jedné z pochoutek pro svou variabilitu v kuchyni.
Každá kultura připravuje okru po svém. V Indii jako kari, na Balkáně a Středním východě se podává obvykle dušená s cibulí, rajčaty, česnekem a kořením, často i s masem. Řekové, Peršané či Turkové sahají po mladých tobolkách, které jsou jen 3-5 dnů staré, aby je upravili do chutných receptů.
Absolutně největšími konzumenty okry byli a jsou Afroameričané, kteří dostali svou oblíbenou zeleninu až do kánonu jižanské kuchyně USA. V téměř každé restauraci kolem New Oreans najdete na jídelním lístku buď okru smaženou v kukuřičném těstíčku, nebo v podobě „gumbo“. Jedná se o jídlo z kotlíku - něco mezi polévkou a sytým hlavním chodem - kde se setkávají francouzské, španělské a afroamerické chutě. Pravé gumbo se vaří kromě masa (nejlepší je podle znalců prý hadí), krevet a rajčat také z okry.
Ibišek súdánský je oblíbenou přísadu čajových směsí
Zapomenout nesmíme ani na ibiškový čaj. Pro něj jsou zdrojem sušené květy dalšího z ibišků - tentokrát súdánského, známého také jako karkadé.
Díky své přirozeně nasládlé chuti a příjemné vůni je oblíbenou osvěžující tekutinou - ať už teplou nebo vychlazenou - pro malé i velké nejen v arabských zemích, ale přidává se do ovocných čajových směsí téměř všude na světě. Možná je součástí i té vaší, které propůjčuje své unikátní aroma i sytě červený odstín.
Pro další informace:
