Článek
O tom, kdo jako první začal vyrábět lokum neboli loukoumi, se přou především dva sousední, po léta znesvářené státy jižní Evropy.
Turkové si vypráví, že lokum vyrobili jejich předkové poprvé na objednávku sultána, který měl od požívání sladkostí už tak zkažené a bolavé zuby, že si poručil něco, co by se dalo nejen lehce rozkousat, ale klidně i polykat v celku.
Jeho kuchaři si lámali hlavu, co by to mělo být, a pak jistého kuchtíka napadl zdánlivě jednoduchý, zato geniální recept. Dal do kastrůlku trochu škrobu a cukru, obojí svařil, přidal něco květinového aroma a přírodního barviva, vytvaroval vše do válečku. Výsledek ještě obalil v jemném cukru, nechal ztuhnout, následně nakrájel na plátky a donesl sultánovi.
Ten se nejdřív na laskominu díval poněkud nedůvěřivě, ale jen do chvíle, než ochutnal. Pak se jeho zamračená tvář roztáhla do spokojeného úsměvu a kuchtíka nechal jmenovat správcem všech svých kuchyní.
Nová lahůdka se záhy dostala i do harému a v roce 1775 je doložený první obchod s novinkou v Istanbulu, odtud se rozletěla do všech zemí, které patřily do Osmanské říše. Tam všude se lokum přezdívalo „turecký polibek“.
Na istanbulském bazaru nabízejí obchodníci nepřeberně příchutí lokum
Řekové na to ale mají jiný názor - podle nich pochází receptura na originál loukoumi z řecké obce Geroskipou na „jejich“ části ostrova Kypr. V roce 1895 se po cestování světem vrátil do svého rodiště jistý Sofokles Athanasiou, který záhy začal experimentovat s recepturou, jak ji znali jinde na Balkáně. Když byl konečně spokojený, otevřel si v roce 1895 prodejnu nedaleko hlavního náměstí, kde nabízel novinku ochucenou mátou, pistáciemi nebo šťávami z ovoce, zejména pak z místních vyhlášených pomerančů a mandarinek.
Dodnes se loukoumi vyrábí v rodinné firmě pod přízviskem „Afroditina lahůdka“, což odkazuje k pověsti, že v místě městečka kdysi měla mít bohyně lásky svou soukromou zahradu. Z květů, které tu vypěstovala, pak chystala mužům, kteří se jí zalíbili, neodolatelný nápoj lásky dle vlastní receptury.
Místní loukoumi se pyšní tím, že jako vůbec první potravina v historii Kypru bylo zapsáno v roce 2007 do seznamu celoevropsky chráněných značek. Ovšem, všechny suroviny, z nichž je připravováno, musí být výhradně lokálního původu - včetně medu či ořechů.
Ať už sáhnete po „tureckém polibku“, který se kromě země původu prodává ve všech evropských zemích, kde žije turecká menšina, nebo si jako suvenýr z dovolené v Řecku přivezete „Afroditinu lahůdku“, doufejme, že vám i přes skutečně výraznou sladkost, na jakou nejsme ve středu Evropy moc zvyklí, přeci jen zachutná.
Mimochodem, podle znalců je nejlepší vychutnat si ji buď se šálkem silného mátového čaje nebo hrníčkem pravé turecké kávy. Případně si s ní můžete vylepšit sklenici osvěžujícího ledového nápoje.
Pro další informace:
