Článek
Aktuální Evropské volby možná nejsou z pohledu hnutí, které chce z Evropské unie vystoupit, tak důležité. Přesto si na ně pořídilo poměrně bytelný stánek, který je přímo na brněnském Náměstí Svobody. Ale to je tak všechno.
Jeho osazenstvo (od slova sedět) nikoho samo za sebe neoslovuje, spíš čeká, kdo se u nich zastaví. Kolem je ticho - odmyslíme-li si běžné městské zvuky. Kdo jen rychle prochází, možná by si předvolební agitace ani nevšiml.
Řekla bych, že to celkem dobře ilustruje dění v samotné straně, která tuší, že její hvězdná hodina už minula. Ono hlásat z opozičních řad víc než desetiletí pořád to samé, ale nedokázat svým voličům nic ze slibovaného zajistit, musí být k vzteku - hlavně těch voličů.
Navíc se postupně vynořují nové, „svěží“ protestní strany, kterým nechybí radikalismus, na jaký kdysi dokázal vábit právě Tomio Okamura. Stačí si srovnat aktuální plakátovací mánii Pro a Přísahy s motoristy, kteří na vás „bafají“ doslova z každého sloupu či plakátovací plochy.
Obzvlášť „vyžehlený“ Jindřich Rajchl na bílém podkladu je vděčným cílem nejrozmanitějších úprav - nejčastěji mívá přikreslené čertovské rohy a jazyk. Tuhle variantu jsem v posledních dnech viděla nejméně 3×.
Okamurovy sny o přímých volbách a možnosti okamžitého odvolání politiků už také nejsou tak atraktivní, stejně jako unavené tváře jeho spolustraníků.
Vysloveným debaklem byly pro SPD zvlášť poslední prezidentské volby, kdy nejdřív vyslal do boje generála Hynka Blaška, ale ten se mu vzápětí vzbouřil.
Ani varianta náhradníka v podobě někdejšího sociálního demokrata Jaroslava Bašty se neukázala úspěšnou. V prvním kole prezidentské volby získal kandidát SPD vloni jen 4,45 % a skončil na 5. místě a Okamura si „naběhl“ i svou podporou/nepodporou Andreje Babiše před druhým kolem.
V poslední době sice SPD zkouší vsadit na koalici s Trikolorou a svým voličům nabízí mix osvědčených tváří (další bývalý sociální demokrat Ivan David), populárních osobností (jedenaosmdesátiletý olympionik Jan Kůrka) či poutníky napříč politickými stranami (lídr Petr Mach, bývalý člen ODS a Strany svobodných občanů, který by možná časem rád převzal Okamurovo předsednické místo) nebo Zuzana Majerová (současná předsedkyně Trikolory, dříve také ODS). Obávám se ale, že tohle už stačit nebude a „zlaté časy“ navždy opoziční SPD pomalu a jistě končí.
Napomohl tomu i ukázkový případ kupčení s pochybnými slovenskými a polskými vysokoškolskými tituly, které z dřevěného domečku u blanenského fotbalového hřiště nabízí svým spolustraníkům poslanec SPD Jan Hrnčíř, sám ověnčený hned několika tituly získanými prostřednictvím on-line studia.
Po takovém zjištění si pak člověk při pohledu na všechny tituly kandidátů do Eurovoleb za jeho domovskou stranu říká, kolik z nich je skutečných a v čem všem ještě SPD mlží.
Pro kontext:
