Článek
No uznejte sami, když vás na zámku v ceně jednoho vstupného čeká bezhlavý rytíř, bílá paní a ještě ze zdi padá obraz Albrechta řečeného Černý pes s tváří Zdeňka Svěráka. Navíc vás provází sličná princezna, které už se mezitím v hlavě rodí plány, jak další prohlídky ještě vylepšit třeba o draka chrlícího oheň, jak ji to naučila vychovatelka Hortenzie při hodině chemie. Navíc jde o činorodou dívku, která po večerech klidně spíchne na šicím stroji oblek pro duchy do hladomorny nebo vyrobí nefalšovaná netopýří, pardon dračí křídla.
Nová štědrovečerní pohádka České televize nazvaná Záhada strašidelného zámku má ty správné ingredience, aby se malí i velcí bavili i trochu báli - krásný ústřední pár prince a princezny (Oskar Hes a Sofie Anna Švehlíková, která korunku „zdědila“ po mamince Jitce Schneiderové, alias princezně Odettě z Jezerní královny), zmateného krále, mlsného generála i velké tajemství, které se odhaluje až s postupem příběhu.
Kdo ovšem jednoznačně kraluje celé pohádce, to jsou zlotřilý ministr Jiřího Mádla. Ten by nejraději celé království zkonsolidoval, zavedl přísné daně a vyhlásil sousedům dobyvačné války, aby se zapsal do dějin (inspirace ruským prezidentem se tu nabízí na první dobrou). Jiří Mádl se v roli pohybuje na tenké lince karikatury, aniž by do ní (možná až na závěrečnou scénu) spadl.
Herečka Jana Plodková patří k pohádkovým jistotám
Druhou, ale spíš první hvězdou je princeznina vychovatelka Hortenzie. Právě ta, v podání už inventární herečky českých pohádek Jany Plodkové, si většinu scén krade pro sebe. Sice tu není tak opulentně slizká, jako zlá sudička v Hodinářově učni, přesto strčí většinu kolegů s přehledem do kapsy. Zvlášť, když až téměř do konce drží v ruce trumf tušeného, ovšem naplno nevysloveného tajemství, které by ji vlastně z výchovné funkce mělo šmahem degradovat.
Během sledování poměrně svižné pohádky bohužel nastaly i momenty, kdy si divák říká, že tady to poněkud drhne (mj. nedořečená nehoda královny) a některé scény zůstávají jakoby jen nahrubo nahozené (záhada bezhlavého rytíře s hlavou, mizení osob i z míst, kam neústí tajná chodba), což je škoda. Úplně se při dalších reprízách asi ztratí žertík, kdy Oskar Hes coby vítěz loňské Stardance je obviňován z toho, že neumí tančit a šlape princezně na nohy.
Na druhou stranu jsou tu poctivé kostýmy (i když ne všechny plně odpovídají zvolenému biedermeierovému ladění) , zatím nepříliš okoukané lokace (i když pozorný divák rozklíčuje kromě zámku Chyše i uličky v Českém Krumlově), příjemně dávkované kaskadérské kousky a hlavně humor, který nesmí žádné pořádné české pohádce chybět.
Suma sumarum, letošní pohádka se České televizi povedla a bude radost se na ní s odstupem podívat znovu.
Pro další informace:
