Článek
Jejím prvním důrazným připomenutím bylo velké bombardování Brna na konci srpna 1944, kam řada místních dojížděla za prací. Na přelomu září a října 1944 zas celé okolí vědělo o seskoku 15 sovětských partyzánů ze skupiny Jermak do oblasti Drahanské vrchoviny. Dodnes na místo jejich přistání upozorňuje malý kamenný pomníček na konci Rakoveckého údolí.
O tom, že jsou v místních hustých lesích nepřátelé, se ale dozvědělo obratem i brněnské gestapo a vyslalo na jejich „lov“ spolupracující Rusy. Ti se vydávali za partyzány a kdo se jim pokusil pomáhat, toho udali. Vytvořila se tím psychologická bariéra, ve které si místní pořádně rozmysleli, jestli se jakkoliv angažovat nebo ne.
Přesto se našli takoví, kteří jim pomohli najít ukryty v méně známých jeskyních, vyhloubit zemljanky, a hlavně jim nosili jídlo, tabák a oblečení. Dokonce se kvůli partyzánům dělaly v okolních vsích zabíjačky „načerno“, aby je bylo jak uživit. Z kvalitního padákového hedvábí šily zasvěcené ženy hajných a lesních dělníků nejen košile pro partyzány, ale také prádlo pro sebe a svoje děti. Oplátkou praly pro chlapy z lesů jejich oblečení, i když i za to jim - v případě prozrazení - hrozil trest smrti pro celé rodiny.
Partyzánský pomníček v Rakoveckém údolí
Druhou skupinou, která se do Moravského krasu přesunula v zimě 1944/45 z Beskyd, byl z Anglie vyslaný výsadek Wolfram, který měl provádět sabotážní akce (včetně podminovávání mostů) a usnadňovat tak postup sovětské armády. Po seskoku se ale skupina rozdělila a svou roli sehrálo i oloupení a zavraždění jejího velitele Josefa Bierského jedním z konfidentů.
Proto se zbylá část rozhodla stáhnout blíž k Brnu, kde to její nový velitel Josef Otisk jako rodák z blízké Líšně znal. Díky kontaktu s bývalým legionářem Kučerou se dostali do hájovny v Hostěnicích, kde se setkali se dvěma Rusy ukrývajícími se tu po sestřelení jejich letadla.
11. dubna 1945 si skupina naplánovala na základě informací od hajného Vašků, že přepadnou hraběte Huberta Vladimíra Mittrowského, který byl na své hájovně v Horákově. Předpokládali, že se jim podaří zrekvírovat jeho zbraně.
Celou akci jim málem zhatil lovecký pes hraběte, který je vyčenichal v houští jen pár kroků od hájovny ještě před vlastní akcí. Přesto se jim podařilo hraběte i jeho lesníka když už ne překvapit, tak alespoň odzbrojit, jak plánovali. Odnesli si 4 brokovnice, 2 kulovnice, revolver, dalekohledy a bezmála 500 nábojů. Nakonec partyzáni vytrhli ze zdi telefon a nařídili hraběti, aby o nich až do rána nikomu neříkal. Což šlechtic také splnil a přepadení nahlásil až druhý den na četnické stanici v Tvarožné.
Kaple Mittrowských je jen pár kroků od Horákovské myslivny, kde došlo k přepadení. Hrabě Hubert ji nechal ve 30. letech vybudovat na památku svého zemřelého syna
Shodou okolností se jen den předtím uskutečnilo další partyzánské přepadení, vzdušnou čarou necelých 10 km od Horákova. Jeho dějištěm byla pro změnu myslivna na samotě Lhotky, kam se vypravilo pět ruských a českých partyzánů pod vedením velitele Ševcova také pro zbraně - a ošklivě jim do toho zasáhla náhoda.
Od kontaktů z nedaleké Bukovinky partyzáni věděli, že na Kreitschiho hájovnu ve Lhotkách dojíždí pravidelně němečtí důstojníci na lov. Přepadení naplánovali na noc 10. dubna, jenže nemohli tušit, že během odpoledne se v hájovně objeví jiná skupina partyzánů, která žádala zbraně a jídlo. Bylo jim ale řečeno, že pušky s sebou odnesla dcera hajného Helga s německým důstojníkem do lesa, kam šli na vysokou.
Když „konkurenční“ partyzáni dostali alespoň proviant, pohrozili, že se v noci ještě vrátí, což ovšem nemysleli vážně. Přesto se na případnou noční návštěvu osazenstvo hájovny pro jistotu připravilo.
Po půlnoci se u hájovny objevila Ševcovova skupina. Po zaklepání se ihned otevřely dveře a zároveň se spustila palba. Výsledkem byl mrtvý velitel Ševcov a dva postřelení. Místního Františka Poláka se podařilo dostat do Bukovinky, odkud byl druhý den propašován ve fůře dřeva k rodičům do Kanic, kde později svým zraněním podlehl.
Osada Lhotky
Postřelený ruský partyzán Váňa se stáhl do lesního úkrytu, kde byl při rozsáhlé razii vypátrán a zemřel při přestřelce s německými vojáky. Těch se sjelo do okolí na 600 a důkladně prohledávali jak vsi a samoty, tak i celý hustý les. V lokalitě Říčky objevili úkryt partyzánů a zničili jej.
Sovětští partyzáni tak přišli o svou základnu, ale s pomocí místních se jim podařilo propojit se skupinou Wolfram a společně se skrývali v lese u Bočkovy boudy. Díky tomu se jim podařilo naplánovat a zrealizovat 23. dubna přepadení kolony německé techniky v serpentýnách Hádek směrem na Ochoz, což byla jedna z klíčových přístupových cest do brněnské Líšně a také na Bílovice a Blansko.
Střelba se neobešla bez tří obětí na straně Němců, načež se velitel kolony vrátil se svými muži do Hostěnic. Tady vydal rozkaz, že mu občané musí do 24 hodin oznámit pachatele, jinak nechá zastřelit každého 10 z místních. Naštěstí se tajemníkovi správní rady a zároveň řediteli místní školy Václavu Májkovi podařilo precizní němčinou velitele přesvědčit, aby od takové pomsty upustil.
Přesto se vojáci rozhodli 24. dubna ještě pročesat zdejší lesy, ale proti nim byl nejen nepřehledný skalnatý terén, ale i rychle se přibližující fronta. Němci se v okolních lesích zakopali, nachystali kulometná hnízda a vyčkávali. Toho využila většina občanů, kteří se přesunula do připravených úkrytů v okolních lesích a jeskyních, někteří s sebou vzali i menší domácí zvířata. Dočasné nájemníky dostala v nebezpečných dnech mimo jiné i slavná Býčí skála a desítky dalších krasových jeskyní.
Boj o Hostěnice probíhal kvůli členitosti terénu celé 2 dny, definitivně si mohli místní vydechnout až 29. dubna, kdy už bylo tři dny osvobozeno i Brno. Pomník padlým 1. a 2. světové války uprostřed obce připomíná kromě tři mužů i jedno ženské jméno. Františka Bajerová byla při bojích o Hostěnice postřelena a zemřela 1. května 1945.
Německý tank vyřazený z boje v Pozořicích - Jezerách
Kromě poškození silnice na Hádku, na jejíž opravě se museli potichu v noci, aby po nich Němci nestříleli z druhé strany údolí, účastnit i všichni přeživší muži, čekala na obyvatele ještě jedna povinnost. Tím bylo pohřbení 35 padlých vojáků a 4 důstojníků sovětské armády na zahradě místní školy. Později odtud byli exhumováni a pietně uloženi na Ústředním hřbitově v Brně, stejně jako přes 3.300 dalších, kteří nepřežili osvobozování Brna a jeho okolí.
Trochu jiný osud měli mrtví Němci. Jejich ostatky ležely u místní hájenky až do roku 1997, kdy jejich exhumaci inicioval německý humanitární spolek Volksbund Deutsche Kriegsgräberfürsorge. Jeho zástupci přijeli s plánkem, kde byly jednotlivé hroby zaneseny s velkou přesností. Patrně jej získali pozůstalí od některého z německých zajatců, kteří se podíleli na pohřbívání svých spolubojovníků zabitých na samém konci války v Moravském krasu.
Pro další informace:
Václav Dostál: Jak šel čas hostěnickým údolím, obec Hostěnice 2017 a vzpomínky pamětníků
