Článek
Přeci jen není v momentě, kdy autor a režisér Juraj Jakubisko před bezmála rokem odešel do filmařského nebe, až tak 100% zřejmé, nakolik je výsledný film skutečně výhradně jeho dílem, případně zda do něj někdo ještě nezasahoval a neupravoval jej. V některých momentech jsem takový dojem totiž měla, ale může se jednat jen o ryze subjektivní pocit.
Původní Perinbaba byla v roce 1985 něco jako úkaz. Magická pohádka o chlapci Jakubovi, kterého kouzelná Perinbaba zachrání před svou sestrou Zubatou a on jí na oplátku pomáhá starat se o obrovskou duchnu plnou sněhových vloček.
Jenže Jakoubek začne být časem zvědavý, co je mimo bezpečné místo, a tajně se vypraví do světa lidí, které vídá jen z výšky svého útočiště. Zatímco u Perinbaby byl pořád stejně malým chlapcem, jakmile opustí kouzelné místo, začne bleskově růst a dospívat. Zamiluje se do rychtářovy dcery Alžbětky a přes řadu překážek vše skončí jejich sňatkem.
Dodnes je pohádka vánoční stálicí nejen na Slovensku (kde má status na úrovni našich Třech oříšků pro Popelku), ale i u nás a nebo v Německu.
Nová Perinbaba a dva světy začíná - stejně jako tomu bylo u jejího natáčení - až po letech. Alžbětce se narodil syn Lukáš, kterému šla Perinbaba za kmotru a věnovala mu kouzelný amulet.
Součástí natáčení byla celá řada trikových scén - třeba létání krkavčích bojovníků
Po smrti maminky a zničení rodného mlýna se Lukáš musí vydat na cestu, na které ho doprovází chytrý a obratný pejsek Ucho (ve skutečnosti téměř geniální voříšek Kačenka). Spolu si opatřují obživu ne vždy poctivým způsobem, což zapříčiní, že se ocitnou i v šatlavě. Než se jejich příběh naplní, prožijí ještě celou řadu dobrodružství - třeba s Krkavci, s kouzelníkem (což byla poslední role osobitého českého zpěváka a performera Dana Nekonečného) nebo v Zemi hojnosti.
Díky lásce k Lucii se z Lukáše nakonec stává jiný člověk, který pochopí hodně ze své minulosti a smíří se i se svou netradiční kmotřičkou.
Půvabnou Alžbětku z prvního dílu nahradila neméně půvabná Lucie (na snímku z natáčení s pejskem Uchem alias Kačenkou).
Poslední opus magnum československého režiséra Juraje Jakubiska se rodil řadu let a v bolestech - ať už šlo o transplantaci srdce, která mu prodloužila život o více než 10 let, o problémy s financováním nebo o pandemii covidu-19.
Přesto ve výsledku zůstalo vše z nezaměnitelného magického realismu, který dokázal na celém světě dostat na plátno jediný člověk - Juraj Jakubisko. Obdiv k práci kluka z východního Slovenska kdysi projevil i legendární italský režisér Federico Fellini, který mu dokonce „půjčil“ svou manželku a dvorní herečku Giuliettu Masini.
Právě s její postavou Perinbaby se musel tvůrce vypořádat, pokud chtěl smysluplně navázat na původní pohádku. Podařilo se mu to pomocí digitálních technologií, které probudily Giuliettu zpátky k životu, stejně jako její protihráčku - českou herečku Valerii Kaplanovou – pro některé scény Zubaté.
Největší hřivnou nového filmu jsou nádherné obrazy krajin, kterými hrdinové putují, i proměnlivost přírody během celého roku. Slabší stránkou je pak příběh samotný, ale Jakubiskovy filmy bylo vždy lepší nechat plynout před očima a moc nad jejich zápletkami nepřemýšlet. Alespoň tak jsem si to osvojila už od časů neméně čarovného seriálu Teta (později sestřihaný do podoby filmu Pehavý Max a strašidla) který byl kdysi mým prvním setkáním s unikátním malířem, jehož štětcem se stala filmová kamera.
Během let jsem se seznámila se všemi Jakubiskovými filmy - staršími i novějšími. Asi nejhlouběji mám kromě Perinbaby zapsané dva - Vtáčkovia, siroty a blázni a Sedím na konári a je mi dobre, kde svou imaginaci totálně protnul s palčivou evropskou historií 20. století i faktem, jak nad ní lidé raději zavírají oči.
Zvláštní kapitolou Jakubiskových příběhů je kromě vizuální stránky také hudba, která propůjčuje obrazům další rozměr. První Perinbabu měl „na svědomí“ Petr Hapka, tentokrát si ji vzal na starosti Ondřej Soukup. To on nově pojal i ústřední píseň a dal jí modernější kabát díky Lucii Šoralové a skupině NEREZ.
Jít, nebo nejít na Perinbabu 2 do kina? Pokud si chcete užít velkou filmovou podívanou na velkém plátně, pak rozhodně, zvlášť budete-li mít možnost zajít si na slovenskou verzi. Jestli vám stačí počkat si, až půjde časem třeba v televizi, nebo nejste vysloveně fanoušky Juraje Jakubiska, také neprohloupíte.
I přes svůj vysoký věk se Juraj Jakubisko nebránil nejmodernějším filmařským postupům a metodám - třeba natáčení pomocí dronu.
Za sebe jsem ráda, že je Perinbaba a dva svety po ambiciózní a ne až tak vydařené Bathory posledním pozdravem, který nám ještě stihl poslat ze druhého břehu.
Více informací najdete na:
Juraj Jakubisko - Živé stříbro, kniha vzpomínek, XYZ, 2013
Za poskytnutí tiskových materiálů děkuji distribuční společnosti Bontonfilm.
