Článek
Do archivu se většina zájemců vypraví, když se začne zajímat o své předky a jejich rodné listy přestanou stačit. Pak - znají-li alespoň základ práce s matrikami či farními knihami, se mohou dopátrat svých prapraprapředků i několik století hluboko.
Ale archivy toho ukrývají mnohem víc a pátrat se v nich dá třeba po historii cechů, spolků nebo institucí. A občas to může být i pořádné dobrodružství korunované rozluštěním obzvlášť nečitelného písma předků.
První archiv, do kterého jsem kdy vkročila, byla bezmála kilometr „Dlouhá chodba“ v třeboňském zámku. Tady na letitých dřevěných policích ležely tisíce a tisíce krabic s listinami, objemné matriky či urbáře. Na začátku 17. století ho pro mocné Rožmberky založil jejich osobní archivář Václav Březan z Březan. Kromě archivu měl na starosti i kroniku posledních dvou vladařů - Viléma a Petra Voka z Rožmberka. Díky Březanovi vím, že většina z toho, co se kolem nás děje dneska, už tu kdysi byla - lidé se ve své podstatě zkrátka nemění.
Zakladatel a první archivář Moravského zemského archivu Antonín Boček a jeho jmenování císařem
To kořeny Moravského zemského archivu (MZA) v Brně jsou mnohem mladší. Sahají „jen“ do roku 1839, kdy 18. června schválil císař Ferdinand V. usnesení moravského zemského sněmu o jmenování zemského archiváře, jímž se stal Antonín Boček. Byť bylo jeho původní profesí přednášet český jazyk a literaturu na stavovské akademii v Olomouci, jmenováním archivářem povýšil svého dosavadního koníčka na plnohodnotné povolání.
Pro výkon své nové funkce získal Boček prostory v bývalém zasedacím sále apelačního soudu v místodržitelském paláci, kde v současnosti sídlí Moravská galerie. Jeho hlavním úkolem byla příprava dokumentů pro zpracování podrobných dějin Moravy.
První sídla MZA - budovy místodržitelského paláce (nahoře) a moravského zemského sněmu
Když Boček v lednu 1847 zemřel, zůstala po něm úctyhodná sbírka originálů i opisů listin, které se mu podařilo získat při četných výzkumných cestách po archivech zemských institucí, ale třeba i ze sbírek zrušených klášterů.
Během stavby nového zemského domu na Žerotínově náměstí už se Bočkovým následovníkům podařilo prosadit, aby celé jedno patro bylo věnováno výhradně pro potřeby archivu. Ale ani ty během let nestačily a časem se archivovalo na ne vždy nejvhodnějších místech. V roce 1931 se součástí Moravského zemského archivu staly i Moravské zemské desky.
Historické depozitáře MZA byly mj. ve sklepeních bývalé zemské sněmovny v Brně, v Dolním zámku Kunštát, v Tišnově nebo v bývalé trestnici na ulici Cejl
Mimořádný úkol vyvstal před archiváři při zabrání Sudet a především v momentě, kdy do zbytku Československa nakráčela v březnu 1939 německá armáda, aby z něj udělala protektorát. Tehdy se většina archivu odvezla mimo Brno, kde zůstala až do konce války a někdy i později.
Od roku 1954 byl archiv převeden pod Ministerstvo vnitra a název se změnil na Státní oblastní archiv. K původnímu titulu se mohl Moravský zemský archiv vrátit až v roce 1990.
Drobné zlepšení co do velikosti prostor nastalo v roce 1957, kdy byla pro účely archivu vyčleněna budova bývalé káznice na brněnském Cejlu. Záhy se ale ukázalo, že se jedná o nevyhovující místo. Jenže na zbrusu novou budovu si musel Moravský zemský archiv počkat až do nového tisíciletí. O to komfortnější prostory teď ale obývá.
Archiváři si občas museli umět poradit se zdánlivě neřešitelným - třeba při stěhování archiválií ze zrušeného depozitáře na hradě Pernštejn (1956).
Nová budova vyrostla během 4 let na okraji kampusu Masarykovy univerzity v brněnských Bohunicích a pro veřejnost se poprvé otevřela v roce 2009. Správně se vlastně jedná o budovy dvě, které jsou propojeny průchozími chodbami. Vyšší, v níž je vlastní archiv, nabízí v 9 podlažích prostor pro až 110 km písemností v regálech. Nižší, pětipatrová budova slouží jako zázemí pro pracovníky archivu i badatele. Obě budovy v noci barevně září - archiv červeně a kancelářská budova modře.
Kromě samotného uložení dokumentů má MZA na starosti i jejich digitalizaci, restaurování, pomoc badatelům, školení pro matrikáře či osvěta, ke které patří vlastní vydavatelská činnost nebo pořádání výstav.
Součástí archivu jsou totiž i výstavní prostory, které právě v těchto dnech (do neděle 23.6.) nabízí zdarma ke shlédnutí výstavu Kdo, co? Archiv!? objasňující návštěvníkům, co všechno se v archivu skrývá a jak se s tím nakládá.
Dřevěné kostky s erby moravských pánů
Říkám si, jak by se tvářil právě archivář rodu Rožmberků Václav Březan, kdyby se od svých listin a šanonů ze 16. století dostal do moderního archivu. Asi by si chvíli připadal jako v „Jiříkově vidění“, ale věřím, že během krátké chvíle by si ho všechny současné vymoženosti získaly. Archiváři napříč věky mají totiž jedno společné - lásku a oddanost ke svému řemeslu a maximální snahu, aby se jim svěřené dokumenty dožily i příštích staletí.
9 podlažní budova MZA pojme až 110 km regálů s písemnostmi
Pro další informace:
